JEMNICE 1. ČÁST - MĚSTO

JEMNICE – 1. ČÁST - MĚSTO

Už jsem dojel na kole (a zde ve Zpravodaji o tom poreferoval) do Slavonic i do Dačic, jenže ono je to hezké i o kousek dál. Tím myslím Jemnici a okolí. Cíl není tak daleko, cca 65 km, ale chtěl jsem ušetřit jeden den, navíc po rušné a známé cestě, tak jsem se přiblížil autem. Slovo „cyklovýlet“ v nadpise není tudíž z mé strany úplně pravdou, ale tím nikomu cestu na kole nerozmlouvám. Jelikož nejsem příliš náročný, našel jsem si levné ubytování v penzionu v Palackého ulici, který mi na to jedno přespání bohatě vyhovoval. Jelikož byl čas oběda, tak jsem před prohlídkou města zašel na řízek a pivo do bistra Sluníčko, od kterého je to již jen pár kroků do historického centra, které je celé městskou památkovou zónou. Na prohlídku jsem měl sice celé odpoledne, ale ono je tu tolik památek, že jsem se rozhodně nenudil.

Husovou ulicí jsem došel na náměstí Svobody, které je třeba obejít pomalu pěkně kolem dokola a prohlédnout si měšťanské domy s klasicistními fasádami. Dominantou náměstí i celého města je kostel sv. Stanislava, jehož věž slouží i jako vyhlídka po okolí. Na náměstí jsou pěkná Boží muka, socha sv. Jana Nepomuckého a muzeum se stálou expozicí o historii města a výstavy „O čaji a historii firmy Jemča" a „Historická slavnost Barchan". Nedaleko náměstí je bývalá židovská čtvrť, jejíž existence sahá až do 14. století. Její součástí byla i synagoga, zbořená Němci v roce 1942. Na jejím místě stojí pomník obětem holokaustu a další pomník Leo Gutfreundovi, který jako československý dobrovolník padl v roce 1941 v severní Africe. Když sejdeme trochu z kopce, dostaneme se na židovský hřbitov, který byl založený ve 14. století a je zřejmě nejstarším židovským hřbitovem na Moravě. Za 2. světové války byl Němci těžce poškozen. Nacisté vytrhali náhrobky a použili je na vydláždění ulice. Po osvobození se náhrobky postupně na hřbitov vrátily. Některé byly osazeny zpět, další stojí opřené o hřbitovní zeď.

K historické části města patří městské hradby, vystavené zejména na strmé stráni nad řekou Želetavkou. Velké části hradeb se dochovaly do dneška a to vč. několika bran, bašty a kamenného mostu. Táhnou se od ulic Horní a Dolní valy až k zámku. A tudy jsem se i já dostal k zámku a zámeckému parku. Zámek vznikl přestavbou původního hradu a to nejdříve jako renesanční, později byl upravený do barokního slohu a dále ještě upravován podle plánů vídeňských architektů. Od znárodnění až do roku 1992 byl využívaný pohraniční stráží a tím i dost poškozen. Od roku 1994 je v majetku města Jemnice. Město jej uvažovalo prodat, ale nenašlo kupce ani při snížení ceny až na 7 mil. Kč v roce 2009. Poté zámek získal do pronájmu Mezinárodní řád Cyriaků s cílem vytvořit Evropské vojenské rehabilitační centrum. V současné době provádí město ve spolupráci s Národním památkovým ústavem dlouhodobou rekonstrukci, odhadované náklady se blíží 1 mld. Kč. V roce 2023 se podařilo dokončit opravu střechy. Většina exponátů byla v průběhu let rozprodána či přemístěna do jiných zámků. O prázdninách se zde konají různé výstavy. K zámku přímo přiléhá upravený parčík s velkou kašnou a lavičkami, dále navazuje rozsáhlý anglický park se dvěma rybníky, obrovským Bukem lásky a dalšími velkými stromy, hřišti pro děti i dospělé, občerstvením, zkrátka příjemné místo pro každého.

Zeleně je ve městě vůbec dost. O kousek dál nalezneme arboretum. Přestože část plochy využívá soukromé zdravotnické zařízení (dříve psychiatrická léčebna), tak na zbylé ploše si můžeme prohlédnout více než 100 druhů vesměs cizokrajných stromů, které jsou označené tabulkami s popisem. Je zde i malý rybníček a řada lučních i vodních rostlin. Od arboreta vedla moje cesta Lípovou ulicí ke sv. Vítu. To je vršek, na kterém je kaple sv. Anny, původně gotický kostel sv. Víta a Kapistránská lípa. Na kostele zaujme neomítnuté kamenné zdivo, šindelová střecha a vstup do podzemí. Kapistránská lípa byla údajně vysazena před vice než 660 lety na počest pobytu královny Elišky Přemyslovny. Podle jiného zdroje zde kázal mnich Kapistrán někdy v polovině 15. století. Každopádně je hodně stará, dutiny má vyzděné a opatřené plechovou stříškou. Je to takový zbyteček stromu bojující o život, vysoký 4 m, ale s obvodem 7 m. Odsud jsem se přesouval na úplně opačný konec města a cestou mě v ulici Horní valy zaujala zvláštní stavba s názvem “vzdušník”. Přečetl jsem si, že se jedná o součást technické památky - soustavy středověkého vodovodu, jelikož město nemělo studny. Vzdušník sloužil k upouštění vzduchu a tím vyrovnávání hladin v dřevěném potrubí, které vedlo z haltýře až na náměstí. Dál ulicí Na Podolí jsem došel až na hřbitov. Nehledal jsem v tom žádnou symboliku, že zde v nejstarší části Jemnice prohlídku zakončím, prostě to tak vyšlo. Zde mě zaujalo několik velice starých náhrobků, bohužel nepřístupný kostel sv. Jakuba Většího (zasvěcený patronu horníků, jelikož Jemnice byla z počátku osadou horníků, kteří zde dolovali železo a stříbro) s odděleně stojící vysokou románskou kamennou věží (pravděpodobně zbytek románské rotundy z 12. století) a nádherný výhled na celé město. V tom už jsem symboliku viděl, protože ten pohled, to bylo skutečně hezké zakončení celého odpoledne.

Ant. Stára