Rovnou na obsah Rovnou na menu
Menu
Město Deštná
městoDeštná

JINDŘICHŮV HRADEC - HISTORICKÁ ČÁST

Erb města na Nežárecké bráně

Cyklovýlet Jindřichův Hradec - historická část
(Zpravodaj Deštenska - únor 2022)

JINDŘICHŮV HRADEC - HISTORICKÁ ČÁST

 

Nevím, jak vy, čtenáři, ale já v zimě těch výletů na kole moc neudělám, alespoň těch delších. Jakmile je však trochu příznivěji, pro mě to znamená alespoň více než +3 °C, tak mě to přeci jen na nějakou tu kratší vyjížďku vytáhne. Ideální je to směrem na Soběslav nebo Kardašovu Řečici, není to daleko a je to po rovině. Nechá se však zajet i do Jindřichova Hradce. Již jsem vás jednou protáhl ve svém článku jindřichohradeckými parky a křížovou cestou až ke sv. Jakubu. Dnes bych chtěl navázat. Vynecháme atraktivní taháky, jakými jsou pro turisty zámek, muzeum nebo minoritský klášter či obě náměstí, spojená Panskou ulicí. Projedeme či projdeme si poměrně malou část, které já říkám Staré Město, to už ale máme v Praze, tak budu psát pouze historická část. Jedná se o území, které také spadá do městské památkové rezervace a sice tu část města od Panské ulice směrem k řece Nežárce. Území sice malé, ale nalezneme zde řadu velkých sakrálních památek, plno starých domů a dalších zajímavostí. Kde začít?

Já bych začal od Nežárecké brány, která byla součástí městského opevnění a jako jediná se ze tří bran zachovala. Ostatní byly zbourané, jelikož překáženy rozrůstání města. Zbytky hradeb vidíme na obě strany od této brány kolem řeky Nežárky. Po jejich prohlídce projdeme bránou a po levé straně máme rozlehlou čtvercovou budovu bývalé jezuitské koleje se sgrafitovou výzdobou, malým upraveným parčíkem a nádvořím s kašnou. Ke koleji přiléhá kaple sv. Máří Magdaleny. Zajímavostí je, že kolej sloužila od roku 1779 jako kasárna a to až do nedávné doby, jelikož i čs. armáda využívala kolej s kaplí do 90. let 20. století. Od té doby je majetkem města. V budově je muzeum fotografie a v kapli se pořádají výstavy a kulturní akce. Naproti kapli stojí proboštský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Už vstupy zaujmou: kamenná schodiště, masivní dveře lemované kamennými gotickými portály. Interiér tohoto kostela včetně původního oltáře a osmi tunového zvonu byl, jako celý střed města, poničen při velkém požáru v roce 1801, takže musel být obnoven.

Mezi kostelem a kolejí si každý turista všimne přes ulici vsazeného pruhu z dlažebních kostek, na kterém je v několika světových jazycích uveden nápis „15. POLEDNÍK“. Nápis má turisty upozornit, že právě tudy prochází 15. poledník východní délky. Čára je zde jak se říká od nepaměti, protože skutečně není žádný záznam o jejím původu. Je ale na místě, kde si jí lze dobře všimnout, takže už se ani neřeší, že poledník prochází ve skutečnosti trochu jinudy. Nicméně je to atrakce a v nedalekém penzionu Na 15.poledníku si můžete pořídit certifikát o jeho překročení (toho poledníku, ne penzionu). Ať už zde nebo o kousek dál, znamená to, že Jindřichohradečáci mají přesný středoevropský čas. A také je dobré vědět, že když poledník překročíme a budeme si něco přát, do roka a do dne se nám to splní.

Dál půjdeme jednosměrnou Kostelní ulicí a po levé straně budeme mít bývalou synagogu, která tomuto účelu sloužila do 2.světové války a od roku 1952 je využívaná pro potřeby Církve československé husitské. Na budově je pamětní deska židovským obětem nacismu. Abych nepsal jen o památkách, tak v Kostelní ulici je řada zajímavých hospůdek, jako Dada Club, Udírna, Tomislav bar a především restaurace U Šmiků, kde se točí také od nepaměti (alespoň mojí) dobrá Plzeň. A to už jsme se dostali do Husových sadů, o těch už jsem psal dříve, můžeme si zde ale všimnout půlkruhové bašty, která patří rovněž ke zbytkům opevnění. Tak a teď nastane teprve ta pravá prohlídka – křížem krážem si projdeme ulice Na Hradbách, Školní, Liliová a Zakostelecké náměstí, místa, která mám velmi rád v jakékoliv roční době. Úzké uličky, staré domy s barevnými fasádami, některé se štukovou výzdobou, kované lampy, špaletová okna s dělenými okenními tabulkami. Nejvíce mě asi vždy zaujme dům čp. 60, který má dokonce šindelovou střechu. Hned by se zde dal točit nějaký film z let dávno minulých. Dojem a focení mi pouze kazí eternitové střechy, popelnice u vchodů a všude zaparkovaná auta. Na náměstíčku je památník obětem nacismu, téměř nekonečný seznam jmen židovských obyvatel J. Hradce, které zavraždili Němci během 2.světové války. Otřesný seznam, některé oběti byly ještě děti.

Na závěr se vrátíme ještě ke kostelu, jehož 68 m vysoká věž je dominantou celé staré části města a zároveň výzvou, abychom na ni vylezli. Po 153 schodech však vystoupáme „jen“ do výšky 35 m, ale i odsud je nádherný výhled na celé město. Kdo by se při výstupu zadýchal, tak vězte, že každoročně se zde pořádá závod, kdo schody nejrychleji vyběhne. Věž není otevřená celoročně, je třeba si nejdříve zjistit otevírací dobu. Tak vidíte, i když jsme nenavštívili zámek ani jiná lákadla, kudy se valí zástupy turistů, i v těchto místech je toho hodně zajímavého, a projít se zde můžeme, jak již jsem psal, kdykoliv během roku. Jelikož se mi sem všechny zajímavé fotografie nevešly, tak další můžete najít na volny-cas/cyklovylety/.

Ant. Stára

Datum vložení: 6. 2. 2022 20:05
Datum poslední aktualizace: 7. 2. 2022 9:33
Autor: Správce Webu

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím e-mailů

Jedeme Spolu

Jedeme spolu

Svoz odpadu a jiné životní situace

Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
26
27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11
12 13 14 15
16 17
18 19 20 21 22 23 24
25
26 27 28 29 30 31

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Mohlo by Vás zajímat