JINDŘICHŮV HRADEC - PARKY A JAKUB

CYKLOVÝLET JINDŘICHŮV HRADEC – PARKY A JAKUB

Tentokrát nepojedeme nikam daleko, ale pouze do našeho okresního města. Dnešní výlet můžeme pojmout jako celý cyklistický, nebo do Jindřichova Hradce dojet autem či autobusem a potom pokračovat pěšky, protože 4 km dlouhou cestu, kterou budu popisovat, můžeme započít a skončit na parkovišti u MŠ v Röschově ulici, odkud je pár kroků do parku pod gymnáziem, který je sám o sobě hezké, klidné místo na břehu řeky Nežárky, protkané cestičkami, doplněné dětským hřištěm, lavičkami, dřevěným altánem (který bohužel ničí sprejeři), řadou soch moderního umění a potom třemi zajímavostmi, o které se postarali ochránci přírody. Je zde tůňka, sloužící jako útočiště pro žáby a vodní brouky i jako napajedlo a koupaliště pro ptáky. Dále je zde kamenná zídka a hromada dřeva („broukoviště“), obojí jako úkryt pro drobné i větší živočichy, protože ve městě, ale i v přírodě, těchto míst ubývá. V tomto parku také začíná a končí tradiční jindřichohradecký půlmaratón.

Parkem vede kolem řeky Nežárky pohodlná cyklostezka. Stojí zde několik domků a lidé zde mají skutečně romantické bydlení. Ovšem nesmějí přijít povodně, což zde usedlíci již zažili. Na tomto místě doporučuji malou odbočku do Husových sadů. Buď vyběhnout pár schodů, nebo to objet kolem ZUŠky a v klidu si prohlédnout Husovy sady. Málokdo, i když zde ve městě pracuje nebo sem jezdí za nákupy, si asi tento parčík v klidu projde a prohlédne. Kromě sochy Mistra Jana Husa jsou zde k vidění letité kaštany i ohromný státem chráněný památný jasan. Těch stromů zde bylo do nedávna více, ale řada z nich a to i těch zdravých, musela ustoupit výstavbě vodotrysku. Sice se zde děti v létě vyřádí, ale škoda každého stromu. V parku jsou též moderní sochy, kamenné skulptury, u kterých jsou umístěné cedulky, aby každý poznal, co vlastně představují. No, mně to dělá problém i s těma cedulkama. Je zde však jeden výtvor, který cedulku nemá – různé křížem krážem posvařované kovové trubky. No asi dobrý nápad, než je prodat za pár korun do sběru, tak to město za ně zaplatilo umělci určitě více. Přes zimu ale tento výtvor zmizel, asi aby nerezavěl.

Vrátíme se na cyklostezku a podél pomalu plynoucího proudu Nežárky se dostaneme až pod Nežáreckou bránu, přejdeme most a zde začíná křížová cesta. To by samo o sobě bylo téma na několik stránek, ale tak se zde rozepisovat (a opisovat cizí texty) nebudu. Takže jen krátce. První křížová cesta zde byla již na počátku 16. století. Od té doby byla několikrát obnovována, opravována, rozšiřována. Původně měla jen 10 zastavení, nyní jich je 14. Jednotlivá zastavení jsou hezké barokní výklenkové kaple. Původně v nich byly malby na plechu, které samozřejmě do dnešní doby nevydržely. Současná podoba křížové cesty je z roku 2014 a ve výklencích jsou barevné fotokopie křížové cesty z kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Jak míjíme jednotlivá zastavení křížové cesty, dostáváme se do Mertových sadů. Skutečně oblíbené místo mladých i starších lidí, protkané křížem krážem cestičkami, spíše neupravenými. Odpočinek zde nalezneme ve dvou pěkných altánech. Na horním okraji sadů stojí evangelický kostel. Zvláštní stavba postavená během pouhých pěti měsíců v roce 1906, která mně osobně připomíná spíše nějaký lovecký zámeček nebo netradiční vilu.

Křížová cesta nás dovede až na návrší s kostelem sv. Jakuba, na jehož zdi jsou poslední dva obrazy. U kostela je ještě socha sv. Josefa a pomník Anny Beerové, která financovala úpravu křížové cesty v roce 1693. Trochu stranou od kostela stojí památná lípa a u ní hezká výklenková kaple. Na zpáteční cestě Mertovými sady se zastavíme u pomníku padlým a pamětní desky zakladatelům parku. Park slouží též jako discgolfové hřiště, kde hráči na jednotlivých stanovištích házejí s létajícím talířem na koš s cílem dosáhnout košů s co nejmenším počtem hodů. Dojdeme až na Naxerovu lávku (z roku 1884) přes řeku Nežárku. Než se vrátíme na místo, odkud jsme vycházeli, u tenisových kurtů si prohlédneme mohutnou památnou vrbu. 

Ant. Stára