KUNŽAK A OKOLÍ

KUNŽAK A OKOLÍ

Ten, kdo jednou navštívil Českou Kanadu, určitě se sem bude rád vracet tak jako já. Již jsem ve Zpravodaji přinesl delší výlet z Nové Bystřice do Slavonic a zpátky, výlet na Landštejn nebo dvě kratší cesty kolem Valtínova. Sedl jsem si k mapě a přemýšlel, kam se do tohoto kraje ještě podívat. A našel jsem místa, kde jsem ještě nebyl, a která na první pohled nabízela plno zajímavostí.

Výchozím místem byl Kunžak, o kterém jsem již také psal, avšak ne o jeho okolí. Zaparkoval jsem auto na náměstí na velkém neplaceném parkovišti, sedl na kolo a vyrazil směr Nová Bystřice. Ještě, než skončil Kunžak, udělal jsem zastávku u hezké kryté studánky Javorka. Javorka byl a stále je zdroj výborné pitné vody. O prameni je zmínka již z roku 1665. V minulosti byla tato voda vedená dřevěným potrubím do kamenných kašen na náměstí. Další zajímavé místo bylo trochu dál od silnice, nevedla k němu ani cesta, musel jsem přes rozoranou louku. Avšak stálo to za to. Jednalo se o obrovský osamocený balvan, nazývaný Čertův kámen, na jehož podlouhlém vrcholu byly dvě velké kamenné misky s dešťovou vodou. Z místa byl i hezký výhled. Další krátká odbočka byla ke kamennému pomníku s reliéfem sv. Huberta. Po chvíli jsem již sjel ze silnice na lesní cestu kolem lesního rybníčku Sv. Jan Nepomucký. Dál jsem jel dobu lesem. Sem tam nějaký balvan, křížek, studánka, posezení pro turisty. Les byl místy zasažený kůrovcovou kalamitou, ale příroda je mocná, již zde rostou nové smrčky, borovičky, břízky.

Další cíl jsem měl před sebou, když jsem projel osadu Jitra s pár roztroušenými chalupami. A to 650 m vysoký kopec s výhledem na Kunžak, na kterém stojí hvězdárna a na malém remízku se třemi bílými břízkami s lavičkou, jako vystřiženými ze známé písničky, také zvonička a dřevěná socha, představující dlaně držící srdce. Odtud jsem pokračoval po cyklotrase č.1244 kolem hezké samoty, rybníčku a rozlehlých pastvin. Z cyklotrasy jsem odbočil a jinou cestou se dostal ke shluku balvanů pod vrchem Skalka (703 m/m). Potom lesem kolem pramenu bezejmenného potoka, přes louku s osamoceným vysokým kamenem (menhirem) až do Mostů.

V Mostech kromě toho, že jsou zde na 1 km cesty 4 křížky plus Boží muka a větší kaple, což je snad sakrální rekord, tak je zde ještě hezký návesní rybník s ostrůvkem a u rybníku zajímavý kamenný památník. Podobný jsem ještě neviděl. Je na něm doslova napsáno: STAVBA VEŘEJNÉHO VODOVODU MOSTY – 1983 – 84. Mým dalším cílem byl viklan Trkal u Suchdola. Samozřejmě, že jsem mohl jet po silnici, kudy vede i cyklotrasa, ale to by nebylo nic pro mě. Rozhodl jsem se jet po neznačených lesních cestách a objevit něco zajímavého. A tak jsem se dal do stoupání až na 670 m/m a zde mezi stromy prosvítaly balvany, ke kterým jsem se hned vydal. Když jsem přišel až k nim, připomínaly mi tři korunky (tre kronor), co nosí švédští hokejisté hrdě na svých dresech. Potom, jak už to tak bývá, najednou přibylo cest a některé ani nebyly na mapě, a jak jsem se doposud na mapu v telefonu spoléhal, tak najednou mapa přestala fungovat a lesní rybníček, který jsem měl mít po levé straně, jsem objížděl z druhé strany. No v zásadě to nevadilo, pouze jsem přišel asi o další zajímavé skalní útvary, ale už jsem se nechtěl vracet, takže jsem nakonec vyjel předčasně na silnici, po které jsem původně jet nechtěl. Ale ono je všude něco hezkého. Až do Suchdola jsem projížděl mezi pastvinami s ostrůvky, na nichž bylo vždy jen pár stromů a několik balvanů, kterými je vůbec tento kraj typický. Působí to malebně. Dojel jsem do Suchdola. Docela romantická vesnička s mnoha rybníčky a starými chalupami.

Ze Suchdola jsem se vydal polní cestou po modré turistické značce a potom odbočkou přes kořeny a pařezy kolem nové oplocenky a přede mnou byl viklan Trkal. Tedy to opravdu stálo zato. Obcházel jsem jej kolem dokola, různě se nakláněl a přidřepával, abych získal co nejlepší snímek, kde by bylo vidět, že kontakt mezi spodním kamenem a horním viklanem je skutečně minimální. Zároveň jsem se zde ocitl na nejvyšším místě dnešního výletu, 716 m/m. Když jsem se dokonale nabažil, tak jsem to střihnul cestou kolem lesa a přes podmítnutou pastvinu (to, že bude podmítnutá, nebylo v plánu) na silnici do Mostů a potom po frekventovanější silnici do Kunžaku. Zde mě však čekaly ještě dvě malé zajížďky. Jedna hned na začátku obce na vršek zvaný Na Šibenici, kde je hezké posezení s vyhlídkou a kamennou kapličkou, doplněné ještě dvěma křížky. Ke druhému místu – studánce jsem musel dojet přes kamenný most se sochou sv. Jana Nepomuckého a dál kolem sportovního areálu. Je to Studánka přání, u které je napsáno: „Ten, kdo přinese ke studánce kámen, tomu splní přání.“ Žádné recenze, zda to skutečně funguje, jsem zde sice nenašel, ale nechtěl jsem to riskovat, že něco prošvihnu, a kámen jsem raději také přidal. A to byl konec mého putování. Najel jsem sice jen 29 km, ale viděl mnoho zajímavého.

Ant.Stára