STRMILOV

STRMILOV

Vážení čtenáři, je to neuvěřitelné, ale články o cestování z Deštné na kole, párkrát i pěšky, vstupují do 6. ročníku. Měsíc co měsíc těm, co o to stojí, předkládám nějaký námět na výlet, který jsem předtím sám podnikl. Nevím, jestli jsou články pro vás skutečně inspirací a následujete mne, ale snad si je rádi alespoň přečtete. Nebo jste na těch místech již byli a tudíž si zavzpomínáte. Ještě pár nápadů mám, tak snad to se mnou ještě nějaký čas vydržíte.

Tentokrát mám pro vás zajímavý výlet, takže konec úvodu a nasedat. Z Deštné pojedeme do Lodhéřova, kde pod kostelem zahneme na červeně značenou turistickou značku, která nás dovede do Dolní Radouně, odkud se přes stejnojmennou železniční zastávku dostaneme do Jarošova nad Nežárkou a Bednárce. Zde se dáme cestou pod kopcem, který se jmenuje Na Babyloně, kolem několika lesních rybníků a rybníčků, z nichž asi nejhezčí se jmenuje Velký obecní. A to už najedeme na zelenou turistickou značku a po příjemné cestě dojedeme až do České Olešné. Cestou mineme obrovský dub, a jelikož jsem s sebou neměl pověstnou krabičku zápalek, tak jsem pro porovnání velikosti postavil vedle něho svoji parťačku na této cestě. Na okraji České Olešné stojí historická zajímavost – hraniční kámen Čechy – Morava. Dominantou vesnice je renesanční zámek, který vystřídal celou škálu majitelů. Nevyhnulo se mu znárodnění a od roku 1951 sloužil jako internát pro ošetřovatelky dojnic, ubytovna lesních dělníků a domov důchodců. V roce 1993 byl zrestituován rodinou Brdlíkových a je uzavřený. A jedeme na Strmilov. Vystoupáme do výšky 603 m, kde stojí poutní kaple Panny Marie a výhled máme až na horu Javořici (837 m).

Potom už sjíždíme z kopce do města Strmilov. Ano jedná se o město, které má i městskou policii a 1400 obyvatel. Než vjedeme do centra, doporučuji si prohlédnout starou část města. Jedná se o ulici se zvláštním názvem Obcizna se sochou sv. Jana Nepomuckého a Pivovarskou ulici, kde stával pivovar, který však vaření piva ukončil v roce 1934 a vlastní budova byla postupně zbořena a přebudována. Pivovarská ulice končí u Hamerského potoka (v J. Hradci se vlévá do Vajgaru a Nežárky), odkud vystoupáme na náměstí, které se jmenuje pouze Náměstí, což je mi sympatické, protože se nemusí s každou změnou režimu přejmenovávat, jako je tomu jinde. Na náměstí je celá řada zajímavostí. Dominantou nejen náměstí, ale i celého Strmilova je kostel sv. Jiljí.  Celé náměstí je upravené jako park s množstvím stromů, keřů a květin. Mezi nimi se vyjímají dvě kašny s vodotrysky, kamenná váza a v rohu náměstí pramen se studnou a dřevěnou sochou víly Guttasie, která jako služebnice slovanské bohyně Mokoš se po ztrátě svého milého ze žalu přestala zajímat o celý svět a též chránit tento pramen, až zcela vyschnul. Až si lidé budou vědomi svého poslání a toho, že jsou součástí přírody, voda se do studny zase vrátí. (Zatím se tak neděje.)

Jednou z největších zajímavostí Strmilova je bezpochyby strmilovské podzemí, což jsou sklepy patřící k bývalému hostinci. Podzemí bylo zpřístupněno v roce 2017, vchází se do něj kaplí Nejsvětější Trojice a klíč od vstupu si lze vyzvednout na městském úřadě. Uvnitř vidíme dřevěné sochy čertů s různými doplňky a k tomu si vyslechneme z reproduktoru několik pověstí o čertovském řádění na Strmilovsku. Každé město, či obec se pyšní svými slavnými rodáky. Ve Strmilově jím je prvorepublikový politik, ministr a starosta František Staněk, který zde má pomník na náměstí a pamětní desku na rodném domě. Pokud vás zastihne čas oběda, tak jedinou a hojně navštěvovanou restaurací na náměstí je hotel Komorník. Poobědvali jsme i my a posilněni pokračovali Kunžateckou ulicí kolem známé pražírny kávy a stále funkční tkalcovny, obojí vlastní Zdeněk Kubák. Vyjedeme na hlavní silnici a dáme se směrem na Studenou, ale hned po 400 m odbočíme vpravo a po sotva znatelné cestičce se dostaneme k přírodnímu bludišti. Nemá tak velkou reklamu jako to v Dolní Pěně, ale přesto si zde na cestičkách mezi 900 stromky sibiřského jilmu můžeme pěkně zabloudit a nakonec nás u jednoho východu čekají Boží muka z roku 1832 s lavičkou nebo u druhého východu polorozbořený vojenský bunkr. Vrátíme se zase na křižovatku, ale místo na Strmilov se dáme kousek opačným směrem, jako na Kunžak a po chvilce odbočíme vpravo a prohlédneme si zajímavou křížovou cestu udělanou sice z „obyčejných“ litinových křížků, ale každý křížek je jiný a místo nápisu oslavujícího Boha, má římskou číslici. Křížky jsou blízko u sebe a dovedou nás ke hřbitovu s kostelem sv. Ondřeje. Po žluté turistické značce pokračujeme dále kolem rozbořeného vojenského bunkru (stejně jako ten u bludiště se ho snažili zničit Němci v roce 1939) a kolem rybníka Hejtman do Budkova, kde si bývalou tvrz soukromý majitel přestavuje na bydlení. Zajímavější však je obrovský památný jasan s obvodem kmene 8,5 m. Zde jsem si ke stromu pro porovnání velikosti stoupnul já. Že je mě docela kus, ale u toho stromu se úplně ztrácím. Kolem rybníka Hejtman se dostaneme až do Střížovic k zámku Rozkoš. Jedná se o hezký zámeček v pseudogotickém stylu, ale je v soukromém vlastnictví a ze všech stran zarostlý, takže je problém ho i vyfotit. Při projíždění vesnicemi Mutyněves a Oldřiš mě zaujaly zejména krásně udržované budovy starých špejcharů. Z Oldřiše polní cestou kolem ohromného solitérního památného dubu, kousek lesem a jsme v Rodvínově. Zde je třeba se zastavit na gáblík a dobrou Plzničku v obecní hospodě a pak už jen Horní Skrýchov, Drahýška, Lodhéřov a jsme doma. Cesta do Strmilova 31 km, zpátky 37 km.

Ant. Stára