TÁBOR, BECHYNĚ – 1. ČÁST – DO TÁBORA (MĚŠICE)

TÁBOR, BECHYNĚ – 1. ČÁST – DO TÁBORA (MĚŠICE)

Tento výlet mě stál hodně hodin příprav, vymyslet trasu s rozložením do jednotlivých dní, prostudovat jednotlivé památky a další zajímavosti, naplánovat ubytování a stravování. Když jsem měl plány hotové, tak jsem zjistil, že na to v létě není čas, a tak jsme termín posouvali, posouvali, až to vyšlo na konec září. Ubytování musí člověk zajistit dopředu, takže pak už jsem jen denně koukal na počasí, jak to dopadne. Po několika ošklivých, chladných a deštivých dnech se vyčasilo právě v den plánovaného odjezdu. Na další dny už taková předpověď nebyla, ale to už se nedalo nic dělat.

Vyrazili jsme přes Březinu, Tučapy, Brandlín, Krátošice s krátkou zastávkou u kaplí ve Skopytcích a Dlouhé Lhotě se zvonem ulitým Michalem Votrubou z Myslkovic v roce 2024 z peněz z veřejné sbírky. Kromě toho je zde ve vesnici ještě hezká nová dřevěná zvonička, ovšem se zvonem z roku 1943, ulitým z náhražkové zinkové slitiny po rekvizici původního bronzového zvonu pro válečnou potřebu Němců v 2. světové válce. Potom jsme se stavili ještě ve vesnici Turovec, kde mě zaujal rybník, na kterém je větší poloostrov, a ještě sedm malých a několik dalších mrňavých ostrůvků. Co mě fascinovalo však ještě více, bylo koupaliště. Prostě taková malá vesnice a má koupaliště. Uprostřed travnaté plochy s lavičkami, dětským hřištěm, prostě paráda. To by rozhodně naše město také potřebovalo. 70 Kč vstupné na celý den, v době naší návštěvy, tedy po sezóně, zdarma. Nebylo zavřeno, prostě otužilejší lidé mohou stále koupaliště využívat, když jim nevadí nějaké to napadané listí a smetí. A ještě pro doplnění – v areálu vyrůstá lípa, zasazení k výročí 700 let obce v roce 2018.

Znáte zámek Měšice u Tábora? Já doposud pouze podle mapy. A to jsem se rozhodl změnit. Jenže prohlídky jsou možné od pěti návštěvníků. Byli jsme pouze dva. Zatelefonoval jsem předem majiteli, vysvětlil mu situaci včetně toho, že jeho zámek bude v Deštenském zpravodaji a díky ochotě jeho a kastelánky, která nás provedla, jsme měli perfektní privátní prohlídku. Zámek má dlouhou historii, to je na samostatnou knihu. Jen se zmíním o tom, že v době Masarykovy zemědělské reformy po 1. světové válce, kdy byl majitelem zámku baron Oskar Nádherný, přišel o velkou část svého půdního fondu. Druhou ranou pro zámek byla konfiskace veškerého majetku po 2. světové válce, kdy se majitelem zámku stal MNV Tábor. Byly zde byty, MŠ a družina. Údržba se nekonala a zámek postupně chátral. V roce 1997 barokní zámek za symbolickou 1 Kč koupil Dr. Jan Berwid – Buquoy, rozený jako Jan Kopecký. Narodil se v roce 1946, jeho podrobný životopis, včetně pobytu v emigraci a včetně seznamu publikací, které napsal, si můžete přečíst na stránkách „wikipedia“. Za uvedenou 1 Kč získal pouze ruinu zámku, ale pozemek (park) musel zaplatit. Postupně poté celkově do rekonstrukce areálu investoval cca 60 mil. Kč. Nyní žije střídavě zde a v Berlíně. Jak již jsem uvedl, zámek je přístupný i veřejnosti a můžete zde vidět kromě historického nábytku, některého po známých slavných osobnostech i zámeckou kapli, velkou knihovnu a ložnici majitele nebo různé stálé výstavy např. o 21. srpnu 1968 nebo o Johnu F. Kennedym. Mě v zámku zaujala nádherná fresková výzdoba jedné místnosti, historické toalety z 18. století nebo chodba, na jejíž stěně byly zarámované samé krásně zdobené staré akcie. Vzhledem k věku majitele a absenci příbuzných, kteří by měli o zámek zájem, je v současné době na prodej a to za 29 mil. Kč.

Před zámkem roste od roku 2022 lípa česko - slovinského přátelství. To mne zaujalo a po několika telefonátech jsem zjistil, že zde kousek vedle stála stará mohutná lípa, avšak po zásahu bleskem z ní zbylo pouhé torzo. Proto místní osadní výbor rozhodl vysadit lípu novou, a jelikož partnerským městem Tábora je slovinská Škofja Loka a její zástupci zde zrovna pobývali na Táborských slavnostech, a to včetně dechové hudby, bylo rozhodnuto.

V Měšicích je ještě jedno zajímavé místo, které stojí za navštívení. Tím je kopec Svatá Anna (480 m) se stejnojmennou kaplí a především starým lomem, který je přeměněn na první českou soukromou přírodní zónu. Bývalý lom na vlastní náklady zrevitalizovali a zpřístupnili pro veřejnost manželé Mačurovi před 11 lety. U vstupu do lomu stojí socha Duběnky od známého sochaře Michala Olšiaka, dále návštěvníky v bývalém lomu se strmými skalnatými stěnami a několika rybníčky naučná stezka na ploše 0,5 ha seznámí s různými biotopy a jejich obyvateli. Je zde krásná velká skalka a cestička, kolem níž rostou původní české keře.

Potom už jsme jen sjeli k řece a kolem ní dojeli do Tábora. Jelikož jsme měli ještě čas, tak jsme si v Bechyňské ulici prohlédli Přírodní památku Granátová skála, tedy 23 m vysokou skálu, ve které se skutečně nachází krystaly granátu, potom soubor domečků v části ulice zvané V Koželuzích, protože zde skutečně bývaly koželužny, a nakonec starý židovský hřbitov, který byl pro mě zvláštní tím, že zde nebyl ani jeden náhrobek, vše bylo důkladně zničené Němci v roce 1941. Poměrně velká strmá plocha je tak zcela prázdná, pouze v horní části jsou dva památníky obětem holocaustu, z roku 1955 a 2002. Teď už jen překonat 50 výškových metrů stoupání, ubytovat se, vyrazit na večeři a připravit se na další den.

Ant. Stára