TÁBOR, BECHYNĚ – 2. ČÁST – TÁBOR

TÁBOR, BECHYNĚ – 2. ČÁST - TÁBOR

TÁBOR je historické město s tolika památkami a zajímavostmi, že si rozhodně nekladu za cíl vidět a popsat všechny. Prostě jsem se rozhodl jen tak se projít po městě a podívat se na to, co mě zaujme. Začal jsem v parku u nádraží. Husův park je vcelku hezký park s fontánou a velkou sochou mistra Jana Husa. Bohužel park si získal neblahou pověst „díky“ osobám, které se zde potulují, a tak zde častěji obchází policie. Z parku je kousek do botanické zahrady při střední zemědělské škole. Přiznám se, že jsem zde ještě nebyl a je to ostuda, protože takováto místa mám rád. Zahrada mě překvapila svou rozsáhlostí. Její výměra je 2,5 ha (kdysi byla ještě větší). Jedná se o kulturní památku a druhou nejstarší botanickou zahradu u nás. K vidění je toho zde skutečně hodně. Od okrasných a léčivých rostlin přes vodní nebo skalkové rostliny až třeba po plevele, a to ne ty, že by se nikdo nestaral o plení, ale úmyslně pěstované kvůli poznávání. Zahrada je volně přístupná, kromě skleníků, ty musíte navštívit v otevírací době. Rozhodně se do zahrady podívám ještě na jaře, až všechno pokvete.

Na konci ulice 9. května stojí zajímavá památka – historický meteorologický sloup, z něhož se dozvíme řadu údajů, zejména co se týče podnebí Táborska. Odtud jsem se vydal kolem známého hotelu Palcát, před nímž stojí obří socha palcátu, k Jordánu, nejstarší přehradní nádrži v České republice, která má rozlohu 51 ha. V blízkosti hráze mě zaujala bronzová plastika herce Jiřího Hrzána, táborského rodáka, balancujícího na vysoké zdi. Byl jsem zvědavý na Jordánský vodopád, bohužel ani kapka vody. Když jsem se však vydal až sem, pod hráz rybníka, čekalo mě stoupání k hradbám. Městské opevnění, jehož velká část se dochovala, se skládalo z nižších parkánových hradeb a hlavních hradeb. Součástí byly věže, bašty a brány, z nichž se dochovaly např. Žižkova a Soukenická bašta a Bechyňská brána. Prošel jsem se po parkánech, prohlédl si zbytky bývalé bašty Velký šanc, pod sebou jsem měl jako na dlani rybí sádky a tenisové kurty. Došel jsem k bývalé baště v Žižkově ulici, která byla již před téměř 200 lety přeměněna na obydlí. K baště přiléhá tzv. Šachový altán, kde najdeme šachovnice, jak na podlaze, tak u jednotlivých oken a opěradla sedátek mezi okny tvoří šachové figurky. Kousek odtud stojí Vodárenská věž, která v minulosti sloužila jako zásobník vody, která sem byla čerpána z Jordánu a dřevěným potrubím rozváděna do kašen, kterých jsem zde na několika náměstích a v přilehlých uličkách viděl několik. Věž dnes slouží jako galerie.

A odsud jsem se dostal na Žižkovo náměstí se sochou tohoto husitského vojevůdce, který město město Tábor založil. Dominantou náměstí a celého města je kostel Proměnění Páně s 87 m vysokou vyhlídkovou věží. No a jak se říká, jak jsem starej, tak jsem b…, no zkrátka nemám pořád dost rozumu, tak jsem se rozhodl na tu věž vylézt. K tomu je zapotřebí zdolat 200 strmých schodů, nejdříve kamenných, místy tonoucích ve tmě, potom hodně prošlapaných cihlových a na závěr dřevěných, takových těch, co mezi příčkami vidíte až dolů. Bonbónkem je závěrečné podlézání zvonu, s mojí téměř dvoumetrovou postavou spíše plížení. No ale odměna byla, celé město a jeho okolí jako na dlani. Na náměstí je jedna historická budova vedle druhé, ale především stará radnice, kde je Husitské muzeum a také vstup do podzemí. Podzemí by mě zajímalo, jenže takových bylo více. Již vím, že je tudíž lepší se dopředu objednat. Jak v muzeu, tak ve vedlejším infocentru seženete opravdu hodně informačních materiálů o Táboře a okolí. Přímo na náměstí se v létě konají divadelní a hudební vystoupení.

Já jsem se odebral ještě na náměstí Mikuláše z Husi, kde stojí rozlehlý bývalý klášter bosých augustiniánů s kostelem Narození Panny Marie. Odtud můžete sejít pod hradby a procházet se Holečkovými sady. Já jsem se však vydal k Bechyňské bráně, což je také součást městského opevnění, a věži Kotnov, která byla součástí bývalého hradu. Hrad byl po vyhoření přestavěn na pivovar, který vařil pivo od roku 1612 až do roku 1981. Nebezpečně se k němu přibližuje luxusní hotel Dvořák a budovu starého pivovaru i samotnou věž Kotnov, která slouží nyní jako rozhledna, zachránilo zřejmě prohlášení národní kulturní památkou.

Kdo by měl zájem a dostatek času, tak ve městě je také řada muzeí, např. kromě již zmiňovaného husitského Muzeum pivovarnictví (bohužel bylo zavřené), Muzeum čokolády a marcipánu, Muzeum hudby, Muzeum lega a nebo, koho neodradí vstupné 349 Kč, i Muzeum iluzí. Já už však měl dojmů dost a nachozených 8 km mi stačilo. Nafotil jsem toho tentokrát opět spoustu, takže připomínám, že další fotky najdete na internetu na www.destna.cz v sekci volný čas – cyklovýlety.

Ant. Stára