TÁBOR, BECHYNĚ – 5. ČÁST – BECHYNĚ

CYKLOVÝLET – TÁBOR, BECHYNĚ – 5. ČÁST – BECHYNĚ

Celý následující den po příjezdu do Bechyně jsme si vyhradili na prohlídku města. Jelikož jsme bydleli v penzionu u řeky a centrum je na vyvýšenině, tak nás hned po ránu čekalo stoupání v podobě 226 schodů. Četl jsem, že se zde běhají závody, to mne však neinspirovalo. Vyšli jsme si je pěkně v klidu a kochali se výhledy na řeku. Turistické lákadlo – zámek jsme museli vynechat, jelikož bylo po sezoně, a tudíž byl zavřený a to kompletně včetně parku.

Prohlídku jsme tedy začali v malém parčíku na spodním konci náměstí, kde jsou instalované keramické plastiky, vesměs různí živočichové – práce žáků SUPŠ Bechyně. Ve městě jsou dvě informační centra, jedno z nich přiléhá k městskému muzeu a druhé je soukromé, otevřené každý den. To mě zaujalo. Kromě velké místnosti s nabídkou keramiky a suvenýrů zde nabízí různé výlety po ČR a komentované prohlídky města a také kláštera. Do kláštera, který je největší bechyňskou památkou, jsme se chtěli podívat, jenže kvůli zaplacení průvodce bylo třeba, aby nás bylo nejméně pět. V této podzimní době a ve všední den byla šance poměrně malá, ale pro jistotu jsem zde nechal svůj telefonický kontakt a pokračovali jsme prohlídkou náměstí. Bechyně je město keramiky, bývaly zde keramické závody, je zde střední keramická škola a mezinárodní muzeum keramiky a v městském muzeu právě probíhala keramická výstava. Kromě toho různé keramické výtvory vidíte všude v parcích, u vchodů do domu nebo za okny. Samozřejmě je zde také spousta prodejen keramiky. Po prohlídce náměstí s kostelem sv. Matěje jsme zamířili do klášterní zahrady s několika baštami, zbytky původního opevnění a s výhledy na řeku s mostem Duha. K tomu se ale ještě dnes dostaneme.

Téměř celé město je městskou památkovou zónou, jelikož kromě historického centra, zámku a kláštera jsou v ní zahrnuté i měšťanské domy v různých ulicích, ale i různé vily, venkovské usedlosti u řeky, židovské památky, most a lázně. Dopoledne nám už skoro uteklo, tak jsme seděli u oběda, když zazvonil telefon. To, čemu jsem moc nevěřil, se stalo skutkem. Chvátali jsme proto zpátky do infocentra, kde na nás už čekala průvodkyně a kupodivu dalších šest lidí. Zamířili jsme společně do františkánského kláštera s kostelem Nanebevzetí Panny Marie na čtyřicetiminutovou prohlídku. Jedná se o stavbu v pozdně gotickém slohu, nejcennější jsou zde sklípkové klenby, zajímavé jsou i kamenné náhrobní desky a v kostele zejména dva nádherně zdobené oltáře a malá soška Panny Marie Bechyňské. To vše s úžasným výkladem průvodkyně.

Odsud jsme se vydali kolem barokního kostela sv.Michala k židovskému hřbitovu. Zde nás však zarazila cedulka, že je třeba si vyzvednout klíč v městském infocentru. Nechtělo se nám vracet, takže jsme nahlédli jen přes zeď a větší prohlídka bude příště. Pokračovali jsme kolem pomníku českého vynálezce Františka Křižíka (oblouková lampa, světelná fontána, tramvajová trať, elektrifikovaná trať z Tábora do Bechyně, první v Rakousku – Uhersku), busty písničkáře Karla Kryla, absolventa zdejší keramické školy, přes Křižíkovu vilovou čtvrť, což je sídliště s několika desítkami téměř stejných, ale přesto v detailech rozdílných domů, až jsme došli k areálu Lázní Bechyně, kde se léčí zejména pohybové ústrojí. Zde mne zaujal kontrast starých historických budov jako jsou Libuše nebo Šárka (mimochodem dost vybydlená) s novými budovami Jana a Olga. Prošli jsme hezky upraveným lázeňským parkem a dali se na cestu k mostu Duha, jednoobloukovému mostu z roku 1928, vysokému 60 m, dlouhému 190 m, sloužícímu jak silniční, tak železniční dopravě, kde jeden pruh silnice vede po kolejích a v době průjezdu vlaku je silniční doprava zastavena. Je odsud nádherný, panoramatický pohled na Bechyni a řeku Lužnici.

Navrátili jsme se po druhém břehu, po stezce nazvané Bechyňské výhledy, kde jsou dřevěné vyhlídkové plošiny nazvané podle prvních předsedů Klubu českých turistů (Náprstek, Pasovský, Guth-Jarkovský).  Strávili jsme touto procházkou celý den, a tak následoval odpočinek v penzionu, večeře a pivo s příznačným názvem Poutník.

Pokud by se někomu nechtělo do Bechyně na kole, tak se sem dá samozřejmě dojet pohodlně autem a vězte, že k vidění je toho zde hodně, takže návštěva rozhodně stojí za to. Já sám jsem zjistil, že jedna návštěva nestačí a rád bych sem vyrazil příští rok znovu a tentokrát v sezoně, abych mohl navštívit také zámek, muzeum turistiky nebo třeba vyhlídkovou věž kostela. Také rozhodně projdu Židovu strouhu, kde se musí člověk několikrát brodit, což bude také lepší nechat na léto. Další fotografie naleznete na internetových stránkách Města Deštná.

 Ant.Stára