VALTÍNOV A BALVANY PODRUHÉ

VALTÍNOV A BALVANY PODRUHÉ

Když jsem psal o různých skalních útvarech v okolí Valtínova jako o pokračování dvoudenního výletu Českou Kanadou, netušil jsem, že budu muset napsat ještě pokračování pokračování. Jenže právě při putování kolem Valtínova jsem narazil na zajímavou informační tabuli, na které byly obrázky řady jednotlivých balvanů či skalních útvarů, doplněných mapkou, čímž jsem prostě zjistil, že jsem zase pozadu, že o spoustě věcí nemám ani tušení, protože nejsou ani na mapách.cz. Některé byly ale podle fotografií tak zajímavé, že jsem se celou zimu těšil, až vezmu kolo a pojedu je objevovat, tedy „objevovat“, protože samozřejmě už přede mnou zde byli mnozí jiní cestovatelé. To mi ale nevadilo. Mezitím však utekly ty zimy dvě, než jsem se sem zase dostal.

Navíc to je zřejmě jen zlomek toho, co je zde k vidění. Když si otevřete mapy.cz v okolí Valtínova, zjistíte, že těch kamenů je zde v okolí strašná spousta. Jenže popsaných je jen těch několik skalních útvarů, které jsem navštívil minule. Takže na mapě lze sice vidět označení pro nějaký velký balvan, jenže chybí popis, obrázek, navíc vesměs k žádnému nevede nějaká cesta. Ale to člověka nemůže odradit, pouze to vyžaduje větší přípravu a potom větší pátrání. V září 2022 se mi podařilo objet Skalku, Filipovy kameny, Ďáblovu prdel, Obětní kámen a Ďáblův chléb. Tak jsem si nyní sednul k mapě a porovnával s ní plánek (či nějakou lesnickou mapu) skalních útvarů, který jsem měl k dispozici (na internetu jej přikládám), nebylo to jednoduché, cesty na plánku příliš neodpovídaly cestám na mapách a některá písmena, označující cíle, byla někým vyrytá.

Byl konec února, vcelku přijatelných 7 °C. Autem jsem dojel do Valtínova, zaparkoval, sedl na kolo a vyrazil po zelené turistické značce směr Terezín. Již na okraji Valtínova mě zaujal krásný rozložitý dub, jehož mohutnost vynikala zejména nyní, když byl bez listí. Začátek bylo trochu nepříjemné stoupání, vlevo louka rozrytá divočáky, vpravo mýtina po kůrovcové těžbě. Ale již cestou začínaly být kolem cesty k vidění pěkné kameny, nejdříve menší, potom již vcelku slušný a když jsem vyjel kopec a odbočil první cestou vpravo, byl přede mnou první cíl, kámen nazvaný SFINGA. Vydal jsem se po této cestě ještě kousek dál a vlevo shluk obřích kamenů a vpravo jakbysmet. Ty tedy byly dál od cesty, takže jsem musel kousek vystoupat, ale stálo to za to, krásné tři placaté kameny, položené na sobě. Na mapě ani v plánku uvedené nebyly, tak jsem si je sám nazval HAMBURGER. Hned kousek odtud byla v lese další spousta obřích kamenů, na mapě označené pouze jako KAMENY U ZVŮLE. Jeden z nich jsem si ale přeci jen pojmenoval, název se nabízel sám: KAMENNÁ MISKA.

Vrátil jsem se na zeleně značenou cestu, kolem které byla tu a tam nějaká osamocená chalupa. Působilo to romanticky. Až jsem dojel ke skalnímu útvaru OBĚTNÍ KÁMEN. Zde jsem odbočil vlevo na cestu vedoucí do Nového Světa. Na louce jsem se musel na chvíli zastavit, protože i na ní byly rozesety balvany nebo solitérní stromy, případně obojí společně. U NOVÉHO SVĚTA měl být takto se jmenující balvan, který jsem nenašel, ale místo toho jsem si nafotil řadu jiných. Osadu Nový Svět s několika málo domy (6 trvalých obyvatel) jsem projel a najel jsem na silnici vedoucí z Radíkova do Terezína. Silnice je lemována nádhernou alejí, zde ještě stromy vykácené nebyly tak, jak je tomu mnohde jinde kolem silnic. Po pravé straně od silnice jsou dva mezníky, které vás upozorní, že jste na hranici Čechy – Morava. Jeden je původní, neotesaný, vypadá jako obyčejný kámen. Druhý je dále od silnice. Je z roku 2004 a jsou na něm písmena „C“ a „M“.  Zkontroloval jsem si tedy raději doklady a poté popojel k turistickému rozcestníku, kde měl být skalní útvar ZKAMENĚLÝ DRAK. Podle obrázku jsem to našel, akorát jsem v tom balvanu marně hledal draka. Obešel jsem ho 2x dokola, hledal nějakou hlavu nebo ocas, abych se měl čeho chytit, jenže asi nemám představivost. Kámen je to ale pěkný, dokonce i s chodbičkou. Následuje vesnička Terezín (4 trvalí obyvatelé). Dřevěné ploty mezi starými kamennými sloupky, pár pěkných udržovaných chalup, uprostřed vsi rybníček, nad ním studánka. Pěkné. Dál moje cesta pokračovala po turistické značce směr Zvůle. Zde bylo moje hledání úspěšné. Hned za Terezínem kámen nazvaný HŘIB a kousek dál RYBA. A zde jsem skutečně i já viděl u hřibu nohu s kloboukem a u ryby hlavu s otevřenou pusou. Cestou z kopce dál k rybníku se zvláštním názvem Šándor jsem projížděl pustou krajinou. Sice po kůrovcové kalamitě byly všechny balvany v okolí dobře viditelné, ale pohled na odlesněnou krajinu je žalostný. Ještě zastávka a svačinka v přístřešku u rybníku s dalším divným názvem Aladár a už jsem u rybníku Zvůle, který je turisticky vyhledávaným místem, v létě obklopený chataři, stany, rybáři a kiosky. Nyní zde bylo mrtvo, ale mě stejně více zajímalo několik skalních útvarů u rybníku. Nádherný VIKLAN jsem po nějakém tom hledání a prodírání našel, zatímco KŘESLO jsem neobjevil. No ale čas už pokročil, takže na nějaké vysedávání by stejně nebyl čas. Vrátil jsem se na cestu, odkud byl skalní útvar JESKYNĚ na vykácené stráni viditelný hned. A také to byl jeden z nejhezčích útvarů dnešního dne. Potom jsem si udělal ještě zajížďku asi 500 m po červené značce k místu zvanému STODŮLKY, což byl vršek s obřími balvany jeden vedle druhého.

A bylo na čase uvažovat o návratu do Valtínova. Cestou v lese měly být ještě nějaké útvary jako BABUŠA, BOTA, PRALINKA nebo ZAJÍC, ale původní paseky již zarůstaly hustým mlázím nebo těžko proniknutelným ostružiním, takže jsem původní plán zredukoval. Najel jsem a natlačil sice jen 16 km, ale viděl jsem spoustu zajímavých míst. Rozhodně doporučuji, nemusíte se dávat přímo mojí trasou, ale pojezdit či pochodit těmito místy stojí za to.

Ant. Stára