ŽIROVNICE A POČÁTKY

ŽIROVNICE A POČÁTKY

V poměrně dobré dojezdové vzdálenosti máme dvě zajímavá města plná památek, kam jsem vás, čtenáře Zpravodaje, ještě nezavedl, a tak to napravím nyní. Začátek cesty je trochu krušný, musíme překonat čtyři nepěkné kopce. To pak člověk ze zoufalství vymýšlí nové výrazy jako „podkopec“, „předkopec“ a podobně, jen aby zaměstnal myšlení něčím jiným než vlastním stoupáním. Ze Světců musíme vystoupat až na úpatí Čihadla, kde se ocitneme v nejvyšším bodě cesty 650 m/m a alespoň já musím udělat vydýchávací zastávku „u prasátek“. Další prudký kopec nás čeká z Horní Radouně, pak v Dívčích Kopách a nakonec z Nové Včelnice. Mineme židovský hřbitov, o tom už jsem psal dříve a o kousek dál po pravé straně je uprostřed louky zajímavý kříž, na kterém si přečteme, že je zde hrob více než 1000 francouzských vojáků, zesnulých v letech 1813 - 1814. Jinde se pak můžeme dočíst, že se jedná o pohřebiště ustupujících Napoleonových vojáků, poražených maršálem Kutuzovem, kteří zdecimovaní mrazem a cholerou umřeli v novoetinské nemocnici. Další zastávku si uděláme ve Štítném. Je zde moc hezký parčík, ve kterém je velká barokní kaple, fontána a především památník rodáka Tomáše Štítného, zakladatele českého písemnictví, který svá filozofická a jiná díla již tehdy ve 14. století dosti nezvykle publikoval v českém jazyce.

Mineme malou vesničku Litkovice a už jsme v Žirovnici. Dominantou města je zámek, na který je nejhezčí pohled od Mlýnského rybníka, což si nenecháme ujít. Když se dostatečně pokocháme odrazem zámku na vodní hladině, vydáme se na obhlídku památek. Cestou máme nejdříve bývalý zámecký pivovar, kde je nejen muzeum pivovarnictví, ale i knoflíkářství a šicích strojů. U muzea si ještě prohlédneme kašnu a potom kolem sochy sv. Jana Nepomuckého a hezké výklenkové kapličky vystoupáme až k zámku. V části zámku je prohlídkový okruh, je zde i infocentrum a městská knihovna. Kdo nechce na prohlídku, podívejte se alespoň na nádvoří lemované pavlačí s dřevěnými sloupy a ochozy. Nedaleko zámku je starý špýchar, který je rovněž veřejnosti přístupný. Je zde expozice venkovských tradic a řemesel a keramický betlém. Kolem mariánského sloupu se sochou P. Marie se dostaneme ke kostelu sv. Filipa a Jakuba a tím máme pamětihodnosti za sebou. Můžeme si ještě projít náměstí, ale zde snad kromě hezké budovy pošty a centrálního parčíku už nic zajímavého neuvidíme.  

Proto budeme pokračovat dál do Počátek, což jsou pouhé 4 km. Už když jsem se díval doma na mapu, zaujalo mě, kolik tady mají náměstí. Napočítal jsem jich šest. Největším je Palackého náměstí, které je také součástí památkové zóny a to zejména pro zachovalé patrové barokní měšťanské domy. Dominantou náměstí je kostel sv. Jana Křtitele. Když jsem viděl, že je otevřená věž, nedalo mi to vystoupat po schodech nahoru. Celou cestu jsou po zdech nápisy s pověstmi z okolních vesnic. Tu nějaký ten čert, skřítek, zakopaný poklad, hamižný sedlák a tak dále. Když člověk po těch schodech nemůže popadnout dech a potřebuje si odpočinout, dělá aspoň jako, že čte. Projdete kolem zvonů a jste nahoře. Poměrně úzký ochoz, dva lidi se na něm nevyhnou, ale rozhled parádní. Celé město a jeho okolí jako na dlani. Dolů to jde snáze, takže si už nezadýchaní prohlédneme náměstí se sousoším sv. Jana Nepomuckého, starou a novou radnicí a dalšími památnými domy a pokračujeme dále ulicí Horní, kde je ještě moc hezký měšťanský dům č. 49 a rovněž historická honosná budova pošty a dostaneme se až ke hřbitovu s kostelem Božího těla a nádhernou samostatnou zvonicí s cibulovitou šindelovou bání. Všechny možné kapličky, křížky a pamětní desky přeskočím, protože je toho tady skutečně moc. Pouze zmíním rodný dům básníka Otokara Březiny. Po obědě (možnosti zde jsou) vyrazíme nazpátek.

Kdo čte pravidelně moje články, ví, že nerad jezdím stejnou cestou a tudíž, že moje výlety jsou vždycky okružní. Bude tomu tak i tentokrát. Po červené turistické značce pojedeme směrem na Stojčín, kousek po silnici, potom uhneme na polní cestu lemovanou lavičkami, kde si můžeme chvíli posedět a ještě pokoukat na panorama Počátek. A překvapení nás čeká, když vjedeme do lesa. Zde je 14 zastavení křížové cesty, namalovaných na dřevěných deskách (spíše překližce). Křížovou cestu pojedeme pozpátku, zato ale z kopce. Už jsem ji jel i obráceně, ale jelikož nejsem věřící a nemám se z čeho kát, tak volím praktický důvod a z kopce je to skutečně lepší. Vyjedeme u přírodního koupaliště Budín, projedeme Žirovnici (já jsem se stavil ještě u Hutního rybníku s pěknými žlutými kosatci a pohledem na zámek z jiné strany a potom u moderního pomníku světových válek) a dáme se do nekonečného kopce do Stranné, hezký kostelík sv. Bartoloměje, socha sv. Floriána a budova bývalé školy, skutečně historická, ještě s nápisem VOLKSSCHULE. A jedeme dál po klikaté silnici lesem a mezi poli do Rodinova a můžeme dojet až do Kamenice nad Lipou nebo za Rodinovem polní (spíše luční) cestou kolem železniční zastávky Rodinov do osady Rachačky, přes Vodnou, po cyklostezce č. 1215, ovšem včas v lese odbočit a po asfaltové lesní cestě až k samotě U Dymáků a po silnici pěkně z kopce do Světců a už jsme doma. Výlet cca 65 km.

Ant. Stára