POPELÍN

CYKLOVÝLET POPELÍN

Tak konečně je tady jaro, můžeme vytáhnout z garáže naše bicykly a začít zase naplno jezdit a já jsem si řekl, že opět každý měsíc nějakým námětem přesvědčím ty, kteří tvrdí, že v okolí Deštné není nic zajímavého, že je tomu naopak.

Dnes se vydáme směrem na Světce a Horní Radouň. Vždycky, když šlapu do Radouňských lesů („hor“), tak závidím lidem z okolí Třeboně. Ten kopec je nepříjemný z obou stran, vždyť také nejvyšší místo má 650 m/m, neboli z Deštné musíme vyšlapat převýšení 150 m. (Zde se mi u odbočky k Čihadlu vždy líbila dřevěná prasečí rodinka, na níž však již zahlodal zub času.) Pak sice sjedeme z kopce, ale jen abychom se nadechli před dalším kopcem. Pokračujeme totiž na Dívčí Kopy a Novou Včelnici. Kolem Hadravovy Rosičky vždycky jen prosvištím (to je zase jeden úsek z kopce), ale naposledy jsem do této vesničky zajel a byl jsem překvapený, co je zde rybníků, rybníčků a nádrží. Nová Včelnice je velice zajímavé městečko, které už má sice svůj rozmach za sebou, ale přesto si myslím, že stojí za samostatný výlet, proto tentokrát jen projedeme. Když opět stoupáme a to na osadu Brabec, tak přemýšlím, jestli na tuto cestu skutečně někoho nalákám nebo spíš těmi kopci odradím… Nejhorší ale máme už za sebou, dál je cesta poměrně příjemná. Hned u silnice si všimneme 24 m vysoké památné lípy s obvodem kmene 490 cm. Ve Zdešově stojí za zmínku kaple Nanebevzetí Panny Marie a ojedinělý pomník „od svobody selské ke svobodě státní“ z roku 1938. V další vesničce Vlčetín stojí za zastávku budova tvrze ze 14. století, o jejíž záchranu se již několik let snaží občanské sdružení, a dále rozložitý památný dub, stojící na pozemku lámanou češtinou mluvícího německého důchodce.

A to už se dostáváme do cíle – do Popelína, vesnice sice ještě na jindřichohradeckém okrese, avšak územně ležící již na Moravě. Nejdříve se zastavíme u moc hezké nádražní budovy, připomínající staré časy. Trochu velká na těch pár vlaků, které zde za den zastaví. V centru obce v malém parčíku je zajímavý pomník „Zrušení roboty“, jediný toho druhu v českých zemích, postavený v roce 1850. O kousek dál je hospoda U Zemanů, kde již pět let vaří pivo ve vlastním minipivovaru, kvasnicové, nefiltrované, a sice tak dobře, že jejich světlý ležák získal v roce 2016 dokonce Zlatou pečeť v konkurenci 64 minipivovarů a desítka či speciál Tumaperk získaly rovněž ocenění jak v Čechách, tak i v Maďarsku. Ovšem perlou ve vsi je zámek, který zaujme svou věžičkou, udržovaností a malebnou polohou u rybníka. V zámku je v současné době škola. K zámku přiléhá menší anglický park, kde je řada starých stromů, z nichž dokonce jeden dub byl vyhlášený jako památný (v době mé návštěvy však již svůj čas dožil a padl do rybníka). V parku je rovněž barokní sousoší dvou Atlantů. Nejsou tak velcí, jako při vstupu na Městský úřad v J. Hradci (z parku), ale za zhlédnutí stojí. Při výjezdu z Popelína stojí barokní špýchar z roku 1733, který v roce 2008 opravilo místní zemědělské družstvo.

V případě hezkého počasí a dostatku času a sil doporučuji z Popelína nejet rovnou na Bednáreček, ale prodloužit si cestu o 5 km zajížďkou na zříceninu loveckého zámečku Tůmův vrch – Tumaberk (odtud název popelínského piva), která se v posledních letech však již zřítila úplně, a Českou Olešnou s pěkným velkým zámkem (1956 – 2000 ústav sociální péče, pak zámek s okolním panstvím zrestituovala rodina továrníka Brdlíka a prodala současným majitelům Sýkorovým).

Tak a už to budeme stáčet k domovu. Zastavíme se ale v Kamenném Malíkově, kde kromě neobyčejného 27 m vysokého javoru klenu je po vsi rozeseta řada dřevěných soch a dále v Pejdlově Rosičce, vesničce pouze se 6 trvalými obyvateli, kde je hezká tvrz z poloviny 16. století, předělaná na soukromé obydlí. Projedeme Hostějeves, zastavíme u zvláštní kaple v Nekrasíně a přes Novou Včelnici, Okrouhlou a Horní Radouň se dostaneme domů, přičemž tentokrát na zpáteční cestě sjezd z kopce až do Světců je více než příjemný.

Dnešní výlet měří 50 – 60 km podle toho, jaké zajížďky cestou děláme.

Antonín Stára