Stanislav Jíra

Po  ukončení  studií  na  učitelském  ústavu  v  Českých  Budějovicích  učil  na  školách  ve  Volarech  a  v  Českých  Velenicích.  Na  deštenskou  školu  přišel  poprvé  10.  12.  1923  a  byl  zde  jen  krátce  -  do  5.  4.  1924,  vrátil  se  1.  9.  1924  a  zůstal  do  31.  8.  1927.    Po  sedmileté  přestávce  se  do  Deštné  opět  vrátil  1.  7.  1934  a  na  deštenské  škole  pak  rozdával  dětem  své  pedagogické  vzdělání  a  lásku  až  do  důchodu    -  31.  7.  1963.  Z  Deštné  už  neodešel,  měl  Deštnou  rád  a  pracoval  pro  ni  až  do  své  smrti. 
Pro  Deštnou  udělal  Stanislav  Jíra  mnoho;  doposud  to  ani  nebylo  dostatečně  ohodnoceno.  Byl  to  jeden  z  pedagogů,  pro  kterého  práce  nekončila  ve  škole,  ale  zajímal  se  také,  a  to  především,  o  kulturu  v  obci.  Byl  vynikající  hudebník  a  dokázal  dát  dohromady  už  ve  třicátých  a  čtyřicátých  létech  hudební  soubor,  jaký  Deštná  patrně  nikdy  před  tím  a  až  dosud  neměla.  Jsou  ještě  dnes  pamětníci  jeho  koncertů    tzv.  vážné  hudby,  které  byly  velmi  populární  zejména  za  2.  světové  války.  Stanislav  Jíra  byl  také  zanícený  divadelní  ochotník;  přestože  až  na  jednu  hru  nikdy  na  jevišti  nevystupoval,  byl  často  ještě  s  několika  nadšenci  deštenského  ochotnického  divadla  tzv.  "šedou  eminencí"  -  dovedl  skloubit  divadelní  soubor  a  dělal  všechnu  tu  mravenčí  práci,  potřebnou  pro  nacvičení  dobrého  divadla  a  především  operety.  Ty  byly  tehdy  velmi  populární  a  Stanislav  Jíra  jich  s  ochotnickým  souborem  nacvičil  dvacet.  Pěvecký  soubor,  který  zde  Stanislav  Jíra  založil,  měl  velmi  dobrou  úroveň    a  vedla  jej  pak  i    jeho  žena  Markéta  Jírová.  Ještě  v  roce  1957  se  v  Deštné  hrála  Piskáčkova  opereta  „Perly  panny  Serafinky“  pětkrát  při  vyprodaném  hledišti. 
Za  války  zastával  Stanislav  Jíra  také  práci  knihovníka  v  obecní  knihovně,  kdy  popularizoval  českou  knihu  a  byl  také  jedním  z  iniciátorů  vzniku  biografu  v  Deštné  v  roce  1941.
V  počátcích  socializace  zemědělství  byl  Stanislav  Jíra  přesvědčeným  obhájcem  socializace  a  v  menšinovém  JZD  zastával  práci  účetního.  Pracoval  také  v  lidosprávě,  především  v  osvětové  práci,  dlouhá  léta  byl  členem  místního  národního  výboru,    vedl  matriku  a  pracoval  ve  Sboru  pro  občanské  záležitosti,    dopisoval  do  okresních  i  krajských  novin  a  sepsal  různé  místní  studie,  např.  Ochotnické  divadlo  v  Deštné,  Historie  požárníků,  Deštenské  zvony,  Založení  JZD.   
Ani  v  důchodu  Stanislav  Jíra  nezahálel.  Od  roku  1965  byl  jmenován  kronikářem  obce.  Kronika  v  Deštné  nebyla  vedena.  Dochovaly  se  jen  ojedinělé  výtisky  dřívějších  historiků  -  např.  práce  Filipa  Šubrta  stará  100  let,  místopis  Tomáše  Bílka  "Město  Deštná  na  Táborsku",  které  Jíra  také  opsal  na  psacím  stroji,  práce  PhDr.  Jana  Muka  "Z  minulosti  pramene  sv.  Jana  Křtitele  v  Deštné"  a  PhDr.  Josefa  Klika  "Deštná  ve  dnech  květnové  revoluce".
  Stanislav  Jíra  začal  psát  kroniku  od  roku  1964  a  zároveň  podrobně  zpracovával  historii  od  konce  2.  světové  války.  Potom    postupně  z  dostupných  materiálů  -  zápisů  schůzí  zastupitelstva,  které  se  dochovaly,  a  z  pátrání  po  archivech  zpracoval  historii  obce  od  roku  1913  až  do  roku  1945  a  od  poloviny  19.  století  do  r.  1912.    Kolik  vynaložil  úsilí  a  kolik  času  věnoval  této  práci  si  těžko  dovedeme  představit.  Novou  kroniku  psal  ručně  svým  krásným  písmem  a  starou  na  psacím  stroji.  Všechno  téměř  zdarma,  jen  s  malou  roční  odměnou.
Stanislav  Jíra  žil  v  Deštné  v  domku  čp.  214  se  svou  manželkou  Markétou,  roz.  Čejnovou,  rovněž  učitelkou.  Vychovali  spolu  dvě  děti,  které  v  Deštné  nezůstaly;  dcera  Alena  žije  v  Českých  Budějovicích  a  syn  Stanislav  v  Českých  Velenicích.
„Náš  pan  učitel“,  jak  jej  nazývaly  generace  jeho  žáků,  zemřel  doma  10.  6.  1976  po  krátké  hospitalizaci  v  nemocnici  v  Počátkách.
Na  pohřeb  Stanislava  Jíry,  který  se  konal  v  Českých  Budějovicích  -  pohřeb  žehem  se  tehdy  v  J.  Hradci  ještě  nekonal  -  přijelo  z  Deštné  autobusem  a  osobními  auty  asi  70  lidí.  Urna  s  jeho  popelem  je  uložena  na  hřbitově  v  Deštné.   
Markéta  Jírová,  roz.  Čejnová  ze  Skaličky  u  Zábřehu,  která  v  Deštné  učila  od  1.7.  1934  a  jejíž  otec  byl  zdejší  rodák,    žila  po  smrti  manžela  v  jejich  domku  sama  a  poslední  dny  svého  života  strávila  v  pečovatelském  domě  v  Třeboni.  Zemřela  v  předvečer  svých  87.  narozenin.