Když bylo malému Tomášovi 5 let, zemřel mu otec. Přáním otce bylo, aby Tomáš pokračoval v kovářském řemesle a tak Tomáš po ukončení povinné školní docházky začal pracovat v kovárně. V té době byl v Deštné na faře velmi pokrokový kněz Václav Brejšl. Když viděl Tomáše, který byl velmi nadaným žákem, pracovat v kovárně, naučil jej během 9 měsíců základům německého jazyka, aby mohl udělat zkoušku do 1. třídy jindřichohradeckého gymnázia, které později s vyznamenáním ukončil. Dále Tomáš absolvoval filozofickou fakultu KU v Praze a byl přijat jako auskulant (nižší úředník) na malostranské gymnázium a později zde byl gymnazijním adjunktem. Jako pomocný učitel učil ještě na gymnáziu v Litoměřicích a v roce 1848 byl ustanoven skutečným učitelem na gymnáziu v Písku. V dalších letech se stal prozatimním ředitelem a později definitivním ředitelem na gymnáziu v Hradci Králové (ve věku 34 let), kde působil 14 let.
Tomáš Václav Bílek byl výborným učitelem, prosazoval pokrokové metody a podporoval chudé studenty. Měl značné sociální cítění, pro stávkující podkrkonošské dělníky - tkalce - v roce 1862 pořádal sbírky. Pořádal pro obyvatelstvo nedělní přednášky a nezapomínal ani na své rodiště. V roce 1864 poslal na zdejší školu 168 svazků knih. 30 obrazů, 11 map, 14 přírodních nerostů a zeměpisný globus, takže deštenská škola měla jednu z prvních knihoven a dobré vybavení učebními pomůckami. Posílal do Deštné i finanční pomoc. V roce 1866 půjčil obci 100 zlatých, na opravu věže 20 zlatých, 10 zlatých pro chudé žáky a v roce 1897 daroval pro chudé žáky na vánoční nadílku 100 zlatých. V roce 1896 byla v Deštné založena Bílkova nadace - zachovala se listina z roku 1897 s návrhem " K podělování školních dítek z Bílkova nadání". Pro chudé obyvatele Deštné to byla značná pomoc, uvážíme-li že pomocný dělník si za den vydělal půl zlatky. V roce 1867 byl Tomáš Bílek přeložen na akademické gymnázium do Prahy, kde však byl ve svých 54 letech koncem školního roku 1873 z politických důvodů předčasně penzionován. Odmítl totiž přesvědčit učitelský sbor, aby podpořil volbu vládního vídeňského kandidáta.
Ani v penzi Tomáš Bílek nezahálel. Studoval po archivech a výsledkem jeho snažení jsou historické práce. Nejznámější jsou "Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618", "Tovaryšstvo Ježíšovo a jeho působení v zemích Království českého", Reformace katolická", "Statky a jmění jezuitských klášterů, kostelů, bratrstev a jiných ústavů v Království českém od Josefa II. zrušených" a další. Jeho velká díla vyšla nákladem Muzea Království českého. Bílek byl vyznamenán cenou Svatoboru a byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.
O Deštné sepsal Bílek menší práci "Město Deštná na Táborsku. Rukopis této práce objevil učitel a kronikář Stanislav Jíra a byla vydána tiskem s předmluvou dr. Jana Muka a textem přednášky dr. Josefa Klika s názvem "Z dějin Deštné a okolí do konce války třicetileté". Brožura má název "Kapitoly z minulosti Deštné".
Tomáš Bílek zemřel v Praze Karlíně 6. března 1903 ve věku 84 let.
Naše obec je tomuto svému rodáku velmi dlužna. Teprve po 1. světové válce - 8. srpna 1920 - byla zásluhou deštenských studentů odhalena Tomáši Václavu Bílkovi pamětní deska na domě čp. 129.
K trapnému nedorozumění došlo počátkem osmdesátých let, kdy mladé knihovnice při kontrole deštenské knihovny vyřadily Bílkovy spisy jako "staré knihy".
T. V. Bílek je pohřben na hřbitově Olšany - část 6, oddělení 11a, číslo hrobu 30.
Dále: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_V%C3%A1clav_B%C3%ADlek.
((Pátrání po deštenském rodáku T. V. Bílkovi: Když jsme v březnovém čísle Zpravodaje (roč. 2008) v článku o T.V. Bílkovi zmínili, že neznáme místo jeho hrobu, reagoval pan Jiří Turek z Černovic s upozorněním, že 1. 10. roku 1969 Jihočeská Pravda uveřejnila článek Václava Přecha, který uvedl, že Tomáš Václav Bílek zemřel v Karlíně a pochován byl na Olšanech a na jeho náhrobku je nápis: „Odpočívej klidně, ryzí srdce české“. Místo úmrtí pro nás neznámé není - je uvedeno i na Bílkově pamětní desce umístěné na čp. 129 v ulici nesoucí jeho jméno. Nová byla pro nás informace o místě jeho posledního spočinutí. Vznesli jsme tedy telefonický dotaz na pražskou olšanskou hřbitovní správu, která dle vlastního vyjádření má přesnou evidenci všech pohřbených od r. 1860 a tam nám sdělili, že r. 1903 žádný Tomáš Václav Bílek na Olšanském hřbitově pohřben nebyl. Podobně negativní bylo i pátrání u správy Vinohradského hřbitova, se kterým je Olšanský často zaměňován. Některá z těchto informací je tedy mylná. A že by byl pohřben na některém z dalších 27 pražských hřbitovů, je ještě méně pravděpodobné, nežli to, že skutečně leží na Olšanech. Takže místo Bílkova posledního spočinutí zůstává stále neznámé.Co se týče Bílkova literárně historického díla, téměř kompletní je k dispozici v Památníku národního písemnictví v Praze, kde mají i několik kusů Bílkovy korespondence s významnými osobnostmi tehdejší doby (konce 19. stol.). Co je jejich obsahem zatím nevíme a ani na tomto místě se nám nepodařilo zjistit nějaké konkrétnější osobní údaje. ))