ŘÍMOV – 2. ČÁST – PAŠIJOVÁ CESTA

CYKLOVÝLET – ŘÍMOV – 2. ČÁST – PAŠIJOVÁ CESTA

V minulém zpravodaji jsem psal o Římovské přehradě a zříceninách hradů Velešín a Pořešín. To však bylo pro mě opakování. Nejvíce jsem se těšil na křížovou cestu v Římově. Tu jsem ještě neviděl. Nejdříve jsem si přečetl, že je to v Čechách naprostý unikát, jedná se o topografickou kopii jeruzalémského originálu. Je přesnou kopií, co se týče délky, vzájemných vzdáleností jednotlivých zastávek, jejich prostorového rozmístění i směrů jednotlivých kapliček vůči světovým stranám. Nutno podotknout, že v Jeruzalémě původní podoba tohoto místa dávno zanikla. Nejdříve ještě jedno upřesnění. Na mapě je sice značka pro „křížovou cestu“, ale přesněji se jedná o pašijovou cestu (pašije = utrpení). Zatímco křížová cesta vesměs zobrazuje Ježíšův osud od odsouzení Pilátem po jeho uložení do hrobu a má 14 zastavení, tak zde je zastavení celkem 25. A naopak některá obvyklá zastavení chybí. Cesta začíná už loučením Ježíše s Pannou Marií, což v běžných křížových cestách nebývá, stejně tak jako zde jiná zastávka „Poslední večeře Páně“. Celá cesta měří 5 km a dá se absolvovat pěšky nebo i na kole, ovšem s jedním delším strmým výstupem. Pašijovou cestu nechal vystavět páter Jan Gurre poté, co měl zjevení Krista a Panny Marie.

I když člověk není třeba zrovna vnímavý pro duchovní stránky života, může to brát jako příjemnou procházku (projížďku) hezkou přírodou, navíc doplněnou vzácnými památkami. Část posledního úseku cesty je přímo ve vesnici Římov a kaple Božího hrobu je za vsí u řeky Malše. Kapličky na jednotlivých zastaveních jsou barokní, jsou vyzdobené freskami a vesměs i sochami v životní velikosti. Kapličky i sochy jsou průběžně opravovány, takže se může stát, že někde může být místo sochy jen fotografie. My měli štěstí, kapličky byly nejen hezky opravené, ale i obsahovaly vše tak, jak má být. Ještě bych zmínil několik zajímavostí. Některé kaple nejsou uzavřené, ale jsou průchozí. Biblický potok Cedron zde nahrazuje bezejmenný potůček, který dokonce v létě vysychá. Zajímavá je i zastávka Olivetská hora, jinak nazývaná též U anděla. Na skalnaté vyvýšenině stojí kaplička s andělem, pod ní je socha modlícího se Ježíše a kolem něj jsou v lese mezi stromy kamenné sochy tří spících apoštolů. Na jedné soše je letopočet 1660.  

Cesta začíná kaplí Loučení Panny Marie s Kristem a vede dál polní cestou na vyvýšeninu, odkud je pěkný rozhled na další kapličky i dál do kraje. Potom se vchází do lesa a dvakrát se po lávce překračuje Římovský potok. Následuje prudké stoupání k chatové kolonii a klesání k potoku „Cedron“ a bývalému zájezdnímu hostinci. Musíme přejít silnici a pokračujeme dál kolem řeky Malše až do vesnice. Zde jsou jednotlivé kaple rozesety kolem silnice i přímo mezi domy. Potom je to dolů Soudní bránou, nahoru ke Kalvárii a opět dolů až k Božímu hrobu.

U bývalého zájezdního hostince jsme si udělali malou odbočku k řece Malši, kde se nad ní tyčí tříobloukový kamenný most z roku 1869, který je kulturní památkou. Když jsem si o mostě četl na naučné tabuli, zaujali mě dvě věci. Původně zcela dřevěný most byl v roce 1852 nahrazen zčásti kamenným, který však musel být pro opotřebení na jaře roku 1869 uzavřen a přes léto byl zřízen nový kamenný most. To jsem porovnával s rychlostí oprav nejen mostů, ale i můstků či lávek v současné době. A druhá věc, při kompletní opravě mostu v roce 2019 a odstranění omítky byly nalezeny původní kamenné chrliče, sloužící k odvodnění. Ty nyní opět slouží své původní funkci.

Od Božího hrobu vedla naše cesta ke kostelu sv. Ducha, který je součástí poutního areálu Římov, kde je kromě kostela Loretánská kaple, zvonice a křížová cesta. Nalezneme zde i památnou lípu Jana Gurreho, pomník obětem I. a II. světové války a muzeum poutnictví. Křížová cesta, to jsou obrázky všech zastavení již popsané pašijové cesty. Lípa je stará téměř 700 let, je pojmenovaná po slavném jezuitovi a v roce 2008 vyhrála v anketě „Strom roku“. Je dutá a 2x se zapsala do Guinnessovy knihy rekordů. V roce 1996 se do dutiny vešlo 51 lidí a v roce 2007 dokonce 55 osob. Samotný vnitřek poutního areálu, to je prostě krása. Nádherné ambity, stropy vymalované freskami, doplněné obrazy a na zdech a kolem zdí sošky svatých, v rozích čtyři oltáře. A k tomu interiéry kaple a kostela.

K Římovu zbývá ještě doplnit nenápadný barokní zámek, který byl v roce 1992 navrácen posledním majitelům, kteří provedli částečnou rekonstrukci a používali zámek pro svoji potřebu a též jako penzion. V současné době je zámek na prodej. Tak to je o Římovu asi tak všechno, co mě zaujalo. Rozhodně doporučuji navštívit.

Ant. Stára