Navigace

Obsah

Dětský letní tábor

Typ: ostatní
Dětský letní tábor 1

Dětský tábor Deštná


U hřiště 291, Deštná u J. Hradce, 378 25
TEL: 602 470 146
vl.zednik@post.cz

 

Pro děti od 7 let do 13 let
Na výtvarku přijímáme děti do 14-ti let 

 

Web:

http://www.tabordestna.cz/

http://www.ziveobce.cz/detsky-tabor-destna_f1335605?obec=546151

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dětský tábor Deštná – 1. díl

 

V letošním roce by měl ve sportovním areálu TJ SOKOL Deštná proběhnout již 30. ročník tradičního dětského tábora. Na jeho přípravě již pracujeme od října loňského roku. Jak se tábor vydaří, budeme znát v červenci letošního roku. Nyní bych rád čtenáře Zpravodaje postupně seznámil s jeho historií:

První ročník se uskutečnil v roce 1991, a to pod názvem Tenisové soustředění, další ročníky se nazývaly Sportovní tábor Deštná a na začátku nového tisíciletí se ujal název Letní dětský tábor. Časem jsme přidali i tzv. Léto dětí se sportem (to je určeno pro děti z Deštné a okolí – ráno do sportovního areálu přijdou a navečer jdou opět domů). Za ta léta se zde již zrekreovalo přes 7.000 dětí z celé naší republiky. Byly u nás i děti z Německa, Rakouska, Slovenska, Chorvatska, Slovinska, Ukrajiny, Řecka a dokonce až z Kanady, USA, Číny a Kostariky. V Deštné na táboře byl jako dvanáctiletý chlapec hokejista, bývalý reprezentant Aleš Kotalík z J. Hradce (syn známého zubaře). V devadesátých letech do Deštné na tábor jezdila pozdější reprezentantka v moderním pětiboji Sylvie Marčevová z RH Praha. Své děti zde několikrát měl bývalý známý sportovní redaktor z TV Nova Václav Tittelbach.  O našem táboře natáčela pořad i Česká televize. V průběhu let měl tábor různá zaměření: například všeobecný sport, fotbal, počítače, koně, angličtinu, němčinu, výtvarku, astronomii, tenis, florbal a zálesáctví. Děti se na táboře věnují kromě svých odborností dle typu tábora ještě těmto činnostem: kopaná, stolní tenis, florbal, tenis, softbal, ringo, talířovaná, odbíjená, badminton, basketbal, lukostřelba, petangue, kroket, cyklistika, turistika, plavání, hry pomocí GPS, deskové hry, stavba stanu, batikování, poznávací výlety do okolí (např. na Červenou Lhotu, na Hračkobraní do Kamenice nad Lipou, na rozhlednu na Rýdově kopci, do aquaparku v Jindřichově Hradci, do keramické dílny, na hvězdárnu v J. Hradci, do Muzea motokol v Horní Radouni, do Válcového mlýna ve Světcích a na Čertův Kámen nad Lodhéřovem). Děti navštíví i Provaznické a Letecké muzeum v Deštné. Nechybí táboráky, diskotéky, letní kino, celotáborové hry (např. Zlaté údolí, Boj o zvířátka, Tour de Deštná), bodování pořádku, stezka odvahy (např. cesta nočním lesem ke kapličce Háta), noční hry a mnoho dalších her na hřišti i v lese.

Dříve jsme tábor provozovali 6 týdnů, později 4 týdny a poslední dobou pouze 2 týdny. V devadesátých letech bylo běžné, že se zde rekreovalo 100 až 140 dětí týdně. A nyní jsme rádi, že na tábor přijede dohromady 60 až 80 dětí během 14 dní. Souvisí to s úbytkem dětí v celé ČR.

O tom, že se dětem v Deštné líbí svědčí to, že se jich sem přibližně čtvrtina vždy vrací i v dalších letech, někteří až do své dospělosti (jako instruktoři, trenéři či vedoucí), jiní v Deštné našli nové kamarády a dokonce i své životní partnery. Někteří se na tábor přijedou už jako dospělí alespoň podívat. Na tábor již dokonce jezdí i děti dětí, které zde trávily prázdniny během devadesátých let minulého století.

Konec 1. části.

Vl. Zedník

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dětský tábor Deštná – 2. díl

 

Jak to všechno začalo?

 

S dětmi jsem začal pracovat jako šestnáctiletý student v roce 1976 na letním táboře ROH Jiskra Stojčín ve funkci praktikanta. Od roku 1978 jsem pak na stejném táboře pracoval jako oddílový vedoucí. V letech 1983 až 1991 jsem jezdil na tábor ROH Lenka Kletečná u Humpolce (tehdy nově postavený, mezinárodní, luxusní dětský tábor s ubytováním hotelového typu ve čtyřlůžkových pokojích, dále s velkými moderními chatami pro 12 dětí, s bazénem, několika hřišti, velkou jídelnou a klubovnou s barevnou televizí).

V roce 1982 jsem založil v Kamenici nad Lipou (kde jsem tenkrát bydlel) Pionýrský tenisový oddíl se kterým jsem kromě tréninků a soutěží jednotlivců i družstev začal jezdit na tábory na Sluneční Paseku u Starého Bozděchova. První tábor jako hlavní vedoucí jsem vedl v srpnu roku 1983. Můj program vycházel zásadně vždy z foglarovských zásad a komunistickou ideologii jsem vykazoval pouze na papíru. Moji pionýrští nadřízení měli naštěstí pro nás pochopení, ale museli jsme nosit pionýrské vycházkové zelené košile a červený šátek. Když nás lidé za komunistů v přírodě potkávali, volali na nás. „Hele, skauti jdou!“, což bylo celkem příjemné…

Pionýry jsem vedl i při roční vojenské službě:  na podzim roku 1984 v Plzni na 34. základní škole turistický oddíl a po přeložení v roce 1985 do Boru u Tachova jsem na tamní základní škole vedl pionýrský fotografický oddíl.

Po vojně jsem se přistěhoval do Deštné a začal zde učit na Základní škole, na které jsem od roku 1985 vedl pionýrský turistický oddíl. V místním Sokole jsem založil žákovský tenisový oddíl a oddíl stolního tenisu.

Po Sametové revoluci jsem v lednu 1990 založil v Deštné skautské středisko a spolu s Antonínem Stárou jsme vedli přibližně 2 roky skautský oddíl. A právě skauti mě přivedli na myšlenku využívat sportovní areál Sokola Deštná k rekreaci dětí. Totiž v létě 1990 jsem zorganizoval v našem sportovním areálu tábor pro skauty z Dolního Rakouska, se kterými jsme měli družbu. Pro ně i pro nás to bylo něco zcela vyjímečného – po tolika letech oddělení obou zemí Železnou oponou byly najednou rakouské děti u nás…

V roce 1991 jsem si řekl: „Proč neorganizovat v Deštné tábor pro naše děti?“. A tak jsem v lětě roku 1991 uspořádal první tenisové soustředění pro naše tenisty i pro tenisty z ostatních oddílů zde ve sportovním areálu. Původně to bylo pro dvacítku dětí a později ve druhé polovině devadesátých let se zde za léto zrekreovalo vždy více dětí, než měla tenkrát Deštná dohromady obyvatel..

Na závěr druhého dílu trochu čísel: Na tábory ROH jsem jezdil v letech 1976 až 1991, prožil jsem zde s dětmi celkem 372 dní. Své vlastní tábory na Sluneční Pasece jsem pořádal v letech 1983 až 2010, což bylo celkem s dětmi 215 dní. Tábor v Deštné pořádám od roku 1991 a celkem zde zatím 932 dní. Dohromady tedy s dětmi na táboře prožitých 1519 dní, což je více než 4 roky.

Vl. Zedník

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dětský tábor Deštná – 3. díl

 

Rok 1991 (od 30. června do 20. července)

První ročník tábora v Deštné se uskutečnil pod názvem „Tenisové soustředění“. Účastníky tábora byly děti především z našeho oddílu, dále z Kamenice nad Lipou, Jindřichova Hradce a z Prahy. V roce 1991 se uskutečnily celkem tři týdenní běhy (turnusy). Začínalo se v neděli dopoledne a končilo následující víkend v sobotu dopoledne. Některé děti zde zůstávaly na 14 dní – ty pak měly v sobotu odpoledne volnější, spíše odpočinkový program (většinou turistické výlety do okolí Deštné spojené s koupáním). První běh prvního ročníku byl pouze chlapecký (celkem 15 chlapců, 2 vedoucí a 2 instruktoři) a konal se od 30.6. do 6.7.1991. Od 2. běhu k nám začala jezdit i děvčata. První ročník zajišťovali vedoucí Miroslav Řezníček z Nové Včelnice a Vladimír Zedník a instruktoři Stanislav Zíka z Bořetína, Lenka Řezníčková z Nové Včelnice a Martin Čábelka z Kamenice nad Lipou. Na 1. běhu se na táboře hrály dvě celotáborové hry: „Zaváté stopy“ a „Honba za zvířátky“. Na 2. běhu se hrály také dvě celotáborové hry: „Jestřábíci“ a „Námořní bitva“. A na 3. běhu se hrály tyto celotáborové hry: „Boj o jablka“ a „Lov ryb“. Hlavní náplní všech tří běhů byly tenisové tréninky, tenisové turnaje a turnaje ve stolním tenisu. Z programu 1. běhu vybírám středu 3.7.: dopoledne trénink tenisu, turnaj, odpoledne turistický pochod na Červenou Lhotu, po večeři hra Tichomořští potápěči, táborový oheň a po setmění stezka odvahy. A co bylo ve středu 3.7.1991 na jídelníčku? Snídaně: chléb, máslo, džem, čaj, oběd: hovězí polévka s nudlemi a masem, rajská omáčka, hovězí maso, knedlík, čaj, svačina: rohlík, ovoce, čaj, večeře: párky, chléb, čaj. Úplně první „Táborový režim dne“ prvního běhu prvního ročníku tábora v Deštné se od nynějšího téměř nelišil (dnes je budíček o půl hodiny později, polední klid o hodinu delší a večeře o půl hodiny dříve – tedy v 18 h) a  vypadal takto:

 

07.00 budíček                                                                                                                                                                      07.00 – 07.10 rozcvička                   

07.10 – 07.45 osobní hygiena, úklid stanů a okolí                      07.45 –  08.15 snídaně

08.15 – 11.45 dopolední zaměstnání                                                                        11.45 – 12.00 příprava na oběd

12.00 – 12.30 oběd                                                                                                                                                   12.30 – 13.30 polední klid

13.30 – 18.00 odpoledního zaměstnání                                                                     18.00 – 18.30 osobní volno

18.30 – 19.00 večeře                                                                                                                                       19.00 – 21.00 večerní zaměstnání

21.00 – 21.30 večerní hygiena, příprava na večerku                   21.30 večerka

 

První táborový řád měl pouze 7 bodů (dnes jich má 20!) a vypadal takto:

1)    Veškeré pokyny vedoucích a instruktorů jsou pro mne závazné a budu se jimi řídit.

2)    Bez vědomí a souhlasu vedoucího se nevzdálím ze svého družstva ani z  tábora.

3)    Denně se budu řádně mýt a dodržovat osobní hygienu, budu dbát na pořádek ve stanu, v klubovně i v celém sportovním areálu.

4)    Při všech činnostech vždy poslechnu příkazů a rad vedoucího.

5)    Budu dodržovat kázeň a bezpečnost při všech činnostech. Koupat se budu spolu s ostatními a jen v přítomnosti vedoucího. Jinak se k vodě nebudu přibližovat.

6)    V době poledního i nočního klidu nebudu rušit ostatní. Bez dovolení nevstoupím do cizích stanů ani do klubovny.

7)    K pití budu používat jen schválenou pitnou vodu a nápoje.

 

programu 2. běhu vybírám čtvrtek 11.7.: Dopoledne: Paměťové dostihy, turnaj jednotlivců v tenisu, Odpoledne: Skryté slovo, tenisový turnaj – pokračování, Večer: Stezka odvahy.

A jídelníček ve čtvrtek 11.7. vypadal takto: Snídaně: vánočka, čaj, Oběd: chlebová polévka, řízek se sýrem, brambor, okurka, čaj, svačina: rohlík, salám, čaj, Večeře: nudle s tvarohem.

Od prvního dne prvního tábora v Deštné byla pečlivě vedena kronika. Zápis do kroniky prováděly děti, instruktoři nebo vedoucí. Dnes už máme těchto kronik 11 a to se přitom poslední dobou snažíme psát velmi úsporně a šetřit místem. Zápis do kroniky jedním z účastníků vypadal ve čtvrtek 11.7. takto:  Ráno po budíčku jsme hráli naši oblíbenou hru „Autoburza“. Po snídani jsme trénovali tenis a hráli hru „Skryté slovo“ (tuto hru hrajeme s úspěchem na našich táborech do dnes, poprvé jsem ji hrál s dětmi v roce 1984 na táboře ROH „Lenka“ v Kletečné). Třetí liga začala hrát turnaj o postup do 2. ligy. Potom byl oběd, ze kterého jsme šli rovnou na autobus, odkud jsme (1. a 2. liga) odjeli do Kamenice nad Lipou na tenisový turnaj. V 1. lize vyhrál R. Čečil a v 2. lize A. Tenk, který postoupil do 1. ligy. Potom jsme se v Kamenici koupali. V 18 h nám jel autobus zpět do Deštné. Po věčeři jsme odešli do lesa, kde jsme po jednom prošli stezku odvahy, která spočívala v tom, že každý musel dojít do kapličky v lese a přinést kartičku se svým jménem, která byla v kapličce. Večer jsme se všichni osprchovali a šli jsme spát.

programu 3. běhu vybírám pondělí 15.7.: Dopoledne: trénink tenisu, stolní tenis, paměťové dostihy, Odpoledne: turnaj po ligách, sprinty, stolní tenis, Večer: terčový závod.

A jídelníček v pondělí 15.7. vypadal takto: Snídaně: perník, čaj, Oběd: květáková polévka, frankfurtská hovězí pečeně, rýže, čaj, Svačina: rohlík, sýr, čaj, Večeře: hovězí játra na slanině, brambor.

Zápis do kroniky jedním z účastníků vypadal v pondělí 15.7. takto:  Ráno jsme vybíhali na „Lov ryb“. Potom jsme se šli sprchovat, a pak následovala snídaně. Pak začal trénink v tenise. Rovnou z oběda jsme jeli do Kamenice. Jenom třetí liga tu zůstala a hrála na zdejším kurtu. Když jsme se vrátili z Kamenice, rovnou z autobusové zastávky jsme šli na večeři do restaurace. Když jsme se vrátili z restaurace, měli jsme osobní volno. Těsně před odchodem na terčový závod se na nás přijel podívat náš bývalý spolutáborník Petr Houska (Bembel). Potom jsme odešli na terčový závod. Když jsme už byli v lese, běhali jsme na čas do hry O jablka. Pak už začal terčový závod. Na terčovém závodě byly otázky a my jsme na ně odpovídali. Pak jsme se vrátili do tábora, vysprchovali jsme se, najedli se a šli jsme spát.

Kristian Kuchar z Jugoslavie kromě jiného do kroniky napsal: Kad smo se vratili u lagor, dobili smo večeru a poslje toga smo još imali zakusku, poslje smo se išli tušinati. Poslje je bila večerka i pošli smo spavat.

Na táboře v roce 1991 se každý den večer vyhlašovaly nové táborové tenisové žebříčky ATP. Každý den se totiž hrály tenisové turnaje na ještě tenkrát krátkém centrkurtu.

Na závěr 3. dílu pár zajímavostí: na 3. běhu byli sourozenci Kucharovi ze Záhřebu z Jugoslávie  a Aleš Kotalík, syn známého zubaře z J. Hradce, pozdější hokejový reprezentant, nynější hokejový funkcionář v Motoru Č. Budějovice.

Nejmladším účastníkem v roce 1991 byl  (kromě čtyřletého Jana Zedníka) sedmiletý Vítek Vašíček z Nové Včelnice, naopak nejstarší byl čtrnáctiletý Jiří Matějka z Prahy.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dětský tábor Deštná – 4. díl

 

Rok 1992 (od 28. června do 1. srpna)

Druhý ročník tábora v Deštné se uskutečnil pod názvem „Sportovní tábor“. Účastníky tábora už nebyly děti jenom z našeho oddílu a okolí, ale byly to děti z celé republiky. Nejvíce dětí k nám přijelo z Prahy (což pak bylo v následujících letech naprostým pravidlem). V roce 1992 se uskutečnilo celkem pět týdenních běhů (turnusů). Opět se začínalo v neděli dopoledne a končilo následující víkend v sobotu dopoledne. Některé děti zde zůstávaly na 14 dní a 3 děti dokonce na tři týdny. V takových případech pak děti měly v sobotu odpoledne volnější, spíše odpočinkový program (většinou turistické výlety do okolí Deštné spojené s koupáním). Děti vždy byly rozděleny do tří skupin podle věku. Nejmladší zelená, prostřední modrá a nejstarší červená. U každé skupiny byl jeden vedoucí a jeden instruktor.

První běh v roce 1992 dostal název „Tábor chroustů“ (zrovna se rojili a bylo jich všude plno), zúčastnilo se 27 dětí, 3 instruktoři a 4 vedoucí. V Režimu dne nastaly tyto změny: ranní i večerní hygiena musela probíhat po skupinách, nástup tábora se konal ráno v 8.30 h, dopolední a odpolední program byl rozdělen na dvě části, polední klid byl do 14.30 h a večerka pro prostřední a nejstarší skupinu byla posunuta na 22. hodinu. V Jídelníčku nastala důležitá změna: dětem jsme začali vydávat druhou večeři. Druhá večeře se rozdávala každý večer po skupinách mezi půl devátou a půl desátou. Pro zajímavost uvádím druhé večeře táborů v Deštné v roce 1992: neděle - chléb se sádlem a cibulí, pondělí - palačinky s marmeládou, úterý – topinky s česnekem, středa – chléb, máslo, sýr, čtvrtek – tousty, pátek – lívance, sobota – chléb, máslo, marmeláda. Tyto druhé večeře pro děti připravovala Marie Říhová. Z programu 1. běhu vybírám úterý 30.6.: Zelená skupina: dopoledne – tenis na centrkurtu, plnění podmínek odznaku zdatnosti, hry na hřišti, odpoledne – rozbor tenisu při videu, jízda zručnosti na kole, večer – tenisový trenažér, kopaná. Modrá skupina: dopoledne i odpoledne – tenisový trénink v J. Hradci, soutěže na hřišti, večer – jízda zručnosti. Červená skupina: dopoledne – výlet na kolech na zříceninu hradu Choustník, odpoledne – tenis na centrkurtu, střelba ze vzduchovky, večer – turnaj v tenisových tiebreacích. Na jídelníčku 30.6. bylo: snídaně – vánočka, čaj, oběd – zeleninová polévka, smažený vepřový řízek, bramborový salát, okurka, svačina – oplatky, čaj, večeře – párky, rohlík, čaj, druhá večeře – topinky s česnekem. Na 1. běhu byl nejmladším účastníkem šestiletý Václav Vevera z Mostečného, nejstarším byl patnáctiletý Petr Houska ze Záhoří. V roce 1992 se na každém běhu našeho tábora v Deštné hrála celotáborová hra „Honba za dolary“. Děti za umístění v jednotlivých soutěžích a turnajích během celého běhu dostávaly táborové dolary takto: za 1. místo 4 dolary, za 2. místo 3 dolary, za 3. místo 2 dolary a za 4. místo 1 dolar. Za našetřené dolary si děti v pátek večer na konci běhu kupovaly v táborové burze odměny. Například sušenky Party stály 6 dolarů, sušenky Esíčka 25 dolarů, nanuk Ještěd 9 dolarů, tenisový míček džínový 10 dolarů, tenisový míček Junior 27 dolarů, tenisový míček Optimit 49 dolarů, odznak 5 dolarů, obtisky 6 dolarů, atd. Táborový dolar vypadal takto: kartička 5 x 8 cm a na ní razítkem natištěn známý znak dolaru. Byly čtyři druhy dolarů: jednodolarovka (s jedním znakem dolaru), dvou, tří a čtyřdolarovka (se dvěmi, třemi a čtyřmi znaky dolaru).

Celá zelená skupina (nejmladší) zůstala na 2. běh. V pátek 3.7. odpoledne byla velká bouřka a lilo a hodně se ochladilo. Tímto začalo chladné období dešťů. V sobotu 4.7. večer jsem dětem pustil saunu, aby se trochu prohřály.   

Druhý běh v roce 1992 dostal název „Tábor dešťů“, protože ze sedmi dnů druhého běhu pět dní lilo. Druhý běh se konal od 5. do 11.7.1992. O děti se starali 2 instruktoři a 4 vedoucí. I v roce 1992 jsme pro děti každý den počítali a vyhlašovali tenisové žebříčky ATP podle výsledků odehraných turnajů. Vítězem bodování se na 2. běhu stal čtrnáctiletý Pavel Ráž z Prahy. Od roku 1992 jsme na každém běhu přesně zapisovali do plánku tábora, kde jsou postaveny jednotlivé stany a které děti v nich bydlí. Například na 2. běhu ve stanu s názvem Jadran bydleli Richard Čečil, Martin Wrlík a Hynek Beneš z Prahy. Vedoucí bydleli ve stanu s názvem Krym. Na prvním ročníku našich táborů jsme používali hlavně stany typu „A“. Od roku 1992 jsme používali převážně velké stany s hliníkovou konstrukcí a se závěsnými ložnicemi od české firmy Technolen (dnes se firma jmenuje Camping Tex). Tyto stany poskytují dětem mnohem větší komfort: mají velkou předsíň (děti si zde mohou při nepřízni počasí hrát), dvě velké závěsné ložnice (každá pro 3 osoby) a hlavně ve velkých stanech se děti mohou pohodlně postavit, což v „Áčkách“ nešlo. Stany měly tyto názvy: Mallorca, Laguna, Normandie, Ještěd, Jadran, Kamýk, Krym, Noel a Stop. V roce 1992 jsme poprvé měli na táboře i velký hospodářský stan, který sloužil jako klubovna při častých deštích a používali jsme ho až do konce minulého století. Na 2. běhu byl nejmladším účastníkem šestiletý Václav Vevera z Mostečného, nejstarším byl patnáctiletý Lukáš Klán z Prahy.

Třetí běh se uskutečnil ve dnech 12. až 18.7.1992. Opět bylo nepříznivé počasí (často pršelo), ale program se plnil i v dešti. Na 3. běhu byl nejmladším účastníkem sedmiletý Vítězslav Fulmek z Prahy, nejstarším byl opět patnáctiletý Lukáš Klán z Prahy. Druhého a třetího běhu se zúčastnil černošský chlapec Petr Ayebova. Na 3. běhu Jan Kolman do táborové kroniky z Cyklistického výletu na Čertův kámen napsal: „Vyjeli jsme asi v 9 hodin. Je to asi 8 km od našeho tábora a tak jsme tam dojeli za 30 minut. Jeli jsme pořád do kopce a tak jsme v posledním úseku cesty kola vedli, protože tam je špatná cesta a kola by se zničila. Kola jsme nechali na začátku lesa a došli jsme to už pěšky. Když jsme došli na konec cesty, sedli jsme si na kameny a rozhlíželi se po krajině. Potom jsme šli zpátky, nasedli na kola a jeli do tábora. Když jsme dojeli do tábora, všichni už jsme se těšili na oběd.“  

Čtvrtý běh se uskutečnil ve dnech 19. až 25.7.1992. Počasí už bylo lepší, už tolik nepršelo. Jenže v noci z úterý 21. července na středu 22. července se strhla prudká vichřice. Štěstí bylo, že vítr foukal od západu a neměli jsme strach, že by se vysoké topoly, které tenkrát rostly podél hřiště, vyvrátily či zlomily a následně spadly na stany s dětmi. Vichřice začala ve 2.28 hod a trvala přibližně hodinu. Všichni vedoucí a instruktoři museli vyskákat ze spacáků a drželi stany (hlavně stany v první řadě, které byly nejblíže západu). Vítr hrozivě kvílel a nejhrůznější pohled byl na ohnuté topoly směrem nad fotbalové hřiště. Ráno jsme pak s dětmi odklízeli tu spoušť ze hřiště: všude se válely kusy větví, větviček a listí. Bylo s podivem, že vichřice nevyvrátila žádný topol. Naše stany vydržely proto, že jsme je drželi za konstrukce, ale také proto, že byly postaveny vchodem k východu a byly řádně přikolíkovány za hlavní nosné šňůry a také za vedlejší šňůrky, které jsou okolo celé stanové plachty. Nápor větru nevydržel pouze náš velký hospodářský stan.

Na 4. běhu byl nejmladším účastníkem sedmiletý Ladislav Hejný z Tábora, nejstarším byl čtrnáctiletý Stanislav Žuček z Prahy. Čtvrtého běhu se zúčastnil i jedenáctiletý Lukáš Tittelbach, syn populárního sportovního redaktora z televize Nova.

Poslední, pátý běh roku 1992 se uskutečnil ve dnech 26.7. až 1.8. pod názvem Tábor tropických veder. Téměř po měsíci začalo konečně pěkné počasí, ale bylo zase až moc velké vedro. Teploty dosahovaly v závěru běhu až 36°C. Na 5. běhu byl nejmladším účastníkem sedmiletý Ondřej Dostál z Prahy, nejstarším byl patnáctiletý Michal Jelen z Brna. Pátého běhu se zúčastnil jako instruktor Kryštof Špidla z Jindřichova Hradce, syn pozdějšího premiéra Vladimíra Špidly.

V roce 1992 jsem poprvé určil Povinnosti služby dne (určená skupina dětí s vedoucím dne):

-        Vstávat v 6.40 h

-        Dojet do pekárny pana Rozsívala pro pečivo a provést objednávku na další den

-        Připravit snídani

-        Vysbírat papírky po celém areálu tábora

-        Po večeři uklidit klubovnu (utřít stoly, dát židle na stoly, zamést a vytřít)

-        Po večerce vytřít kuchyňský blok, saunu, umývárnu a WC

-        Dbát na dodržování režimu dne a klidu po večerce

-        Provést zápis do kroniky

Pro zajímavost uvádím ceník pečiva z pekárny pana Rozsívala z roku 1992: chléb 9,50 Kč, rohlík 0,70 Kč, koláč 1,80 Kč, houska 0,80 Kč, vánočka 14 Kč. Služba dne ráno jezdila do pekárny (její vůně se v noci linula až k nám na tábor). Děti se o tuto službu doslova praly, protože vždy potají ochutnávaly čerstvé voňavé ještě teplé pečivo na zpáteční cestě na tábor.

V roce 1992 jsme s dětmi na táboře hráli (kromě různých soutěží, turnajů a závodů) například tyto hry: Lov motýlů, Hledej největší číslo, Na rangery, Skryté slovo, Paměťové dostihy, Sbírání čísel, Boj o značky, Hledání min, Závod s čísly, Šest čtverců, Lov na brontosaury, Tři lampy, Kimova hra, Kosmonautický test, Co zmizelo?, atd. Všechny výše popsané hry jsem s dětmi hrával již v osmdesátých letech minulého století na táborech ROH. Většinu těchto her jsem vybíral ze čtyřdílné Encyklopedie her od Miloše Zapletala. Miloš Zapletal, spisovatel dobrodružných příběhů pro děti a mládež, vedoucí turistického a skautského oddílu, dlouholetý popularizátor díla Jaroslava Foglara, dne 13. ledna 2020 oslavil 90. narozeniny! Miloše Zapletala jsme v našem oddíle vždy nazývali „Novodobým Foglarem“. Nejvhodnější hry pro naše potřeby jsou v prvních dvou dílech jeho Encyklopedie her: „Hry v přírodě“ a „Hry v klubovně“. Mnohé z nich hraju s dětmi na táboře doposud – tedy už přes 35 let. Dokážou zaujmout i dnešní generaci dětí. Velmi populární na našich táborech jsou hry „Skryté slovo“ a „Paměťové dostihy“. Hru „Skryté slovo“ od roku 2018 hrajeme s dětmi dokonce i v noci, a to na hřišti jako noční hru. Děti jsou nadšené, když mohou po hřišti běhat s čelovkami – to doma nezažijou. Noční verzi této hry navrhl instruktor Aleš Uchytil. Pro zajímavost uvádím pravidla naší nejoblíbenější táborové hry „Skryté slovo“: Rozepiš nějaké nepříliš dlouhé slovo na kartičky o rozměrech 5 x 8 cm – například T – Á – B – O – R. Kartičky pak rozmísti na louce nebo hřišti tak, aby každá byla dobře vidět. Potom vyzvi hráče, aby každý na vlastní pěst pátral po písmenkách, pamatoval si je a sestavil z nich slovo. Kdo přiběhne k vedoucímu a zašeptá mu správné slovo jako první, vítězí. Odměny (táborové dolary) dostávají první čtyři hráči. Výhodou této hry je to, že ji může hrát 1 hráč, 2 hráči, 3 hráči, skupinka hráčů, družina, oddíl, ale dokonce i celý tábor!

Na závěr 4. dílu uvádím délku pobytu dětí na táboře v roce 1992: na týden přijelo 46,4 %, na 2 týdny přijelo 50,5 % a na 3 týdny 3,1 %. Z toho plyne, že polovina dětí zde byla na čtrnáct dní. Dnes děti jezdí převážně na jeden týden. Pro srovnání: tábory ROH trvaly 18 dní... Nejvíce dětí v roce 1992 bylo ve věkové skupině 10 až 14 let. Věkové složení v procentech vypadalo takto: šestiletých dětí se zúčastnilo 1%, sedmiletých 7,2  %, osmiletých 10,3 %, devítiletých 7,2 %, desetiletých 14,4 %, jedenáctiletých 12,4 %, dvanáctiletých 14,4 %, třináctiletých 14,4 %, čtrnáctiletých 13,4 % a patnáctiletých dětí se zúčastnilo 5,4%.

Přibližně 12 % dětí bylo v roce 1992 u nás na táboře v Deštné podruhé.


Vytvořeno: 17. 4. 2019
Poslední aktualizace: 31. 3. 2020 09:34
Autor: Správce Webu