ČESKÁ KANADA A SLAVONICE - 1. ČÁST

ČESKÁ KANADA A SLAVONICE – 1. ČÁST

Již jsem vás čtenáře jednou na dvoudenní výlet vytáhnul, to bylo kolem řeky Nežárky a nyní si myslím, že je na čase si opět udělat jeden takový delší výlet, a to do míst, kde i dva dny jsou málo na to, aby si člověk všechno stačil prohlédnout. Česká Kanada, území zhruba mezi Novou Bystřicí, Kunžakem, Slavonicemi a Rakouskem, láká spoustu turistů. Svojí velkou rozlohou je pro pěší turisty trochu problém a pro motoristy je vesměs nepřístupná, proto je to kraj ideální pro cyklisty.

Trasu, kterou jsem se vydal, jsem již jednou projel, ale před sedmi lety, tudíž vracet se jen ve vzpomínkách mi přišlo vůči čtenářům nefér a navíc jsem se velice rád do těchto míst podíval znovu. Celý výlet se dá absolvovat na kole, ale přeci jen jsem již trochu starší, elektrokolo zatím odmítám, tak jsem si kus cesty ulehčil jiným způsobem. Do Jindřichova Hradce jsem si kolo dovezl autem a potom jsem do Nové Bystřice využil vláček úzkokolejky JHMD. To už jsem tady jednou psal, je to úžasný zážitek, který by si nikdo neměl nechat ujít, protože cesta trvá skoro 1,5 hodiny, takže skutečně si krajinu, kterou se trať klikatí, stihne každý pěkně prohlédnout.

Tak a v Nové Bystřici už pěkně nasednout na kolo směr Artolec. Zde je kaple zasvěcená sice sv. Antonínu Paduánskému, ale na přední straně ve výklencích jsou hezké sochy sv. Floriána a sv. Jana Napomuckého. Kousek za vsí u historického kamenného mezníku s již nečitelnými nápisy jsem odbočil vpravo a tím už se vnořil do kraje lesů, luk a rybníků, který není narušován žádnou zástavbou (o tom příště), sem tam pouze nějaký ten křížek, Boží muka nebo odpočinkový altánek, jinak nic, ani turistické značky sem nevedou. Takto jsem dojel až do bývalé vsi Romava (300 m od rakouských hranic), kde je hromádka zbytků různého kuchyňského nádobí a dalšího haraburdí, které zde bylo v okolí nalezeno po bývalých obyvatelích. Je zde i kříž vztyčený v roce 2008 na místě bývalé kaple a cedule nabádající ke smíření a dobrým vztahům mezi sousedy Čechy a Rakušany. U rybníka Kačer (při mé předchozí návštěvě se ještě jmenoval Walden) je potom asi 2 km dlouhý úsek v místech bývalé vsi Rajchéřov označený jako soukromá přírodní rezervace. Je zde zákaz vjezdu cyklistů, tak jsem slezl a kolo tlačil, ale mělo to něco do sebe, protože je zde skutečně krásná krajina, takže pěšky si ji člověk lépe prohlédne. Minul jsem obrovský balvan s názvem Petrův kámen a pak jsem stoupal po cestě lemované kovovými kříži. Napočítal jsem jich na krátkém úseku u cesty a na louce celkem 14, jsou nově vybudované, ale bohužel jsem se o nich nikde nedočetl nic bližšího.

Dvě malinké vesničky Návary a Veclov představují po dlouhé době kousek civilizace. Stojí zde vesměs rekreační objekty. Na rekreačku je přestavěná i bývalá kaple. U Veclova je rozlehlá bizoní farma, což donutí člověka zastavit a chvíli se dívat na obrovská majestátní zvířata a mezi nimi se pohybující nemotorná mláďata. A už bych byl skoro ve Starém Městě pod Landštejnem, ale to jsem již navštívil dříve, takže městu jsem se vyhnul a jel přes bývalou obec Dětříš. Zde byl na mapě asi 150 m od cesty značený křížek, který dosud nikdo nevyfotil, takže jsem odložil kolo a prodíral se houštím, cestička žádná. A skutečně mezi kopřivami a bezovými keři, které jsem musel trochu odlámat, jsem ho našel a byl to silný zážitek. Z vesničky se 140 obyvateli se zachoval jen tento křížek, z asi 24 domů, které zde stály, se nezachovalo vůbec nic. Možná se kříže nebojí jen čert, ale zalekli se ho tehdy i komunisté.

Potom zase stádo bizonů a dál cestou kolem rakouské hranice, bílé hraniční patníky jsou na dosah, až k jednomu většímu trojbokému kameni, označenému z jednotlivých stran „Č“, „M“ a „Ö“, tedy hranice mezi Čechy, Moravou a Rakouskem, místo nazývané Trojmezí. A následuje dlouhý sjezd až do Maříže. Zde stojí za pozornost zřícenina kdysi rozlehlého zámku, ze které již moc nezbylo, jelikož zdivo posloužilo jako stavební materiál řadě místních domů. U zámku je parčík s kašnou, studnou a sochou Malého Bogenbergu, tedy jakéhosi kostelíka v německém městě Bogen, jehož obyvatelé tuto maketu sem věnovali v roce 2012. Navazuje krásná modřínová alej. Maříž je dále známá svou keramickou dílnou, proslulou výrobou hrníčků s netradičními vzory a také tím, že si zde každý návštěvník může namalovat hrníček nebo talíř podle sebe. Ještě zmíním restauraci, která je široko daleko jediná, čemuž odpovídají ceny jídel a nápojů. A už zbývá jen malý kopeček a jsme ve Slavonicích. Ty si prohlédneme příště a také se ještě vrátím, abych napsal něco o historii tohoto vylidněného kraje a potom se další den vydáme nazpátek. Cesta z Nové Bystřice do Slavonic měřila jen 37 km a ani to převýšení nebylo nijak náročné, takže pohoda. Fotografie jsem použil z obou mých cest.

Ant. Stára