Rovnou na obsah Rovnou na menu
Menu
Město Deštná
městoDeštná

CHÝNOVSKÁ JESKYNĚ

Chýnovská jeskyně

Cyklovýlet Chýnovská jeskyně
(Zpravodaj Deštenska - červen 2023)

CYKLOVÝLET – CHÝNOVSKÁ JESKYNĚ

Tuto cestu jsem uskutečnil vloni, ale nabízím ji jako námět na výlet v nadcházejícím létě. Už jsem vás čtenáře protáhl po různých městech i vesnicích, hradech, zámcích, zříceninách, byli jsme v různých muzeích i pivovarech, zoologických zahradách i na rozhlednách, dokonce i na hřbitovech, těch různých kostelů, kapliček a dalších sakrálních památek nepočítaje, ale ještě jsme nezavítali do žádné jeskyně. Přitom máme jednu v dosahu. Tak honem to musíme napravit.

Vyjel jsem přes Mnich a Hojovice. Za Hojovicemi, kde je trochu větší stoupání, se po pravé straně páslo stádo dobytka. Když jsem zastavil, tak i zvířata se přestala popásat a rovněž mě pozorovala a já jsem tak měl možnost zjišťovat, jaký je rozdíl mezi výrazy „čumí jako kráva“ a „čumí jako tele“ a zjistil jsem, že v tom rozdíl je. Schválně se na to někdy také podívejte. Před Panskými Mlýny jsem odbočil na Cihelny, což je asi šest domů a další polosamota se jmenuje Nový Mlýn. Zde je zajímavá budova bývalé škrobárny a za ní ruina statku. Před vesnicí Vlčeves jsou dva křížky, připomínající dva mladé vojáky padlé v 1.světové válce. Samotná vesnice je vcelku civilizovaná, žádné vlky, i když je mají v názvu, jsem zde nepotkal. To následná samota Lišky, kde široko daleko je jen les, tak tady bych tomu věřil, že zde lišky dávají dobrou noc. Následují dvě malé vesničky – Nové Dvory a Pořín. Zatímco do Nových Dvorů sjíždíte přes 3 km z kopce, až se z brzd kouří, tak do Pořína je pro změnu téměř 2 km stoupání. Skončí Pořín, jsou Radostovice a pak následuje vlaková zastávka Pořín, taky taková zvláštnost. Přejel jsem státovku a byl jsem v Horních Hořicích. Odtud je to již je kousek k Chýnovské jeskyni, ale já si udělal ještě zajížďku.

Stavil jsem se v Lejčkově, kde je hezká kaplička, obklopená, doslova sevřená, čtyřmi památnými lipami. Jsou zde ještě další dvě kapličky a křížky a také malá zvonička, ale můj cíl byly Oblajovice. Zde je zámek v novogotickém slohu s anglickým parkem, kdysi jistě moc pěkný. Zepředu je oplocený a uzavřený, ale zezadu je možné si ho prohlédnout. Po válce a vyvlastnění sloužil zámek postupně jako učiliště, rekreační a školící středisko. V roce 1992 byl zámek restituován, poté prodán jistému Rakušanovi a nyní, divte se, majitelem jsou Škrobárny Pelhřimov. Byl jsem se zde podívat před 10 lety a od té doby se zde nic pozitivního neudálo, byly pouze zbořeny rozpadající se hospodářské budovy, přibylo prkny zatlučených oken a v parku kopřiv a náletů. Takže nevím, jaká budoucnost zámek čeká. Z Oblajovic jsem se vrátil do Horních Hořic a přes Dolní Hořice dojel k Chýnovské jeskyni.

Už na internetu jsem si přečetl, že prohlídka jeskyně je velmi fyzicky náročná a není vhodná pro lidi s onemocněním pohybového aparátu. Hezká slečna průvodkyně, když asi viděla moje ovázané koleno, toto poučení pro jistotu zopakovala. Dosáhla skutečně toho, že jsem znejistěl. Sice jsem zde prohlídku již absolvoval, ale to už bylo skutečně hodně dávno. Nemohl jsem to však vzdát, jsem přeci odpovědný čtenářům této rubriky. No schodů bylo požehnaně, dolů a nahoru a zase dolů, v jednu chvíli jsme byli 50 m pod zemí. Schody navíc dosti kluzké, různě vzdálené a vysoké, k tomu ještě průchod takový, že zvlášť vyšší člověk jde místy hodně ohnutý. Ale stálo to za to, vždyť se jedná o jedinou jeskyni v jižních Čechách a navíc ještě první veřejnosti zpřístupněnou jeskyni na území Čech a Moravy (od roku 1868). Nemá sice krápníkovou výzdobu, ale vznikem a tvarováním chodeb i zbarvením stěn a stropů je naprosto unikátní. Dva krápníky tu ale přeci jen najdeme, byly sem přemístěny z nedalekého vápencového lomu, kde byly při těžbě odhaleny a zničeny. Nyní už je zde těžba zastavena, lom i celá Pacova hora jsou přírodní rezervací.

Po 45minutové prohlídce jsem objel celou Pacovu horu, protože jsem byl zvědavý právě na ten bývalý lom. A stálo to za to. Skutečně hezký kousek přírody, lom již znovu zarostlý vegetací, zčásti zatopený mělkým rybníčkem s rákosím, všude spousta kytek, ptačího zpěvu a hmyzího ševelení. Ani se mi odsud nechtělo. Musel jsem však myslet na návrat. Další zastávky vezmu jen telegraficky, nebo se mi to sem všechno nevejde. Bývalá remíza (dnes se používá spíše slovo vozovna) Pacovské úzkokolejky, která sloužila v době před 1. světovou válkou k dopravě vytěženého vápence do vápenky v Chýnově, Velmovická sluj (propadlá místa u Velmovic), železniční kamenný obloukový viadukt u Kloužovic, v Chýnově byla zrovna pouť, tak jsem se na chvilku zastavil (jinak návštěva Chýnova již byla v samostatném článku), velbloudí farma v Záhosticích, nekonečné stoupání z Nuzbel přes Radenín do Chrbonína a pak naopak pohoda po polní cestě do Mlýnů, kolem Strážiště do Psárova a přes les do Březiny a domů. S různými drobnými zajížďkami jsem najel téměř 70 Km.

Ant.Stára

Datum vložení: 31. 5. 2023 22:00
Datum poslední aktualizace: 14. 6. 2023 13:27
Autor: Správce Webu

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím e-mailů

Jedeme Spolu

Jedeme spolu

Svoz odpadu a jiné životní situace

Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
26
27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11
12 13 14 15
16 17
18 19 20 21 22 23 24
25
26 27 28 29 30 31

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Mohlo by Vás zajímat