CYKLOČUNDR - 2. ČÁST - Z NOVÉ BYSTŘICE DO STAŇKOVA

CYKLOČUNDR – 2.ČÁST – Z NOVÉ BYSTŘICE DO STAŇKOVA

V minulém díle jsem vám, čtenáři, vylíčil, jak jsme první den dojeli oklikou do Nové Bystřice a přenocovali v penzionu Na bojišti. Druhý den po menším nákupu na cestu v místní Jednotě na náměstí jsme pokračovali dál Vitorazskou ulicí a po cestě golfovým areálem, kde jsme udělali malou zastávku na vyhlídkovém místě s velkým rámem ve tvaru srdce, výzvou pro milence, aby se zde vyfotili. Pak již jen vpravo, vlevo green a jamky, skutečně veliký golfový areál, kde se uplatní i golfové vozíky. Pak u rybníku Blanko doprava a je tu Smrčná, malá vesnička, pár domů, samé rekreačky, historický kamenný rozcestník, vedle moderní dřevěná socha, pak kamenná lavička a vedle ní dřevěný turistický přístřešek. Prostě kontrasty. Další o něco větší vesnicí, ovšem rovněž převážně rekreační s množstvím nabídek ubytování je Nový Vojířov. Střed vesnice tvoří soustava rybníčků, u nichž stojí dřevěná zvonička a pod ní kaple sv. Andělů strážných. Malebné místo, lákající k zastavení a vyfocení ze všech stran. Trochu stranou je památná lípa a potom už pokračujeme dál. Na mapě jsem objevil místo se čtyřmi rybníčky a poznámkou „pískovna“, nic víc, žádné foto. Místo bylo skutečně hezké, upravené ke koupání, rybaření a odpočinku, avšak celý pozemek soukromý a oplocený. Cesta dál vedla po louce kolem zaniklé osady Amerika, kolem několika indiánských tee-pee, které hlídal jeden kluk před nepřáteli, na okraj lesa, kde stála kaple a vojenský bunkr. Zase kontrast. Obzvlášť, když na jedné boční straně jinak hezky zrestaurované kapličky byly ponechány vyryté nápisy se jmény vojáků, kteří zde kdysi hlídali vojenský prostor, a názvy míst s čísly, odkud jsou a za jak dlouho to mají do civilu. Místa vesměs na Slovensku a čísla ne malá. Při pohledu na kapličku zepředu na vás při troše fantazie hleděl templářský rytíř (přilba s křížem, ramena, ruce, nohy), objímající kapličku. Po prknech a polenech jsme překonali mokřad přírodní památky Koštěnický potok, zastavili se ještě u dvou bunkrů, které byly poničené, což dělali jako zkoušku odolnosti ať již za války Němci nebo po válce naši vojáci.

Další zaniklou vesnicí na trase byly Nové Mlýny. Vesnice založená už koncem 12. století řádem mnichů johanitů. Nástup Hitlera k moci ukončil po staletí trvající soužití Čechů a Němců v této oblasti. Vesnice, jako mnohé další v pohraničí, byla na sedm let přičleněna k německé říši. Ještě na konci 2.světové války bylo ve vsi 10 domů s asi 50 převážně německými obyvateli, živícími se zemědělstvím. V důsledku nacistické okupace a následných událostí bylo po válce rozhodnuto německé obyvatelstvo vysídlit. Zde k tomu došlo 28.5.1945. Na počátku 50. let se česko – rakouská hranice začala proměňovat v tzv. železnou oponu. Všechno původní i nově přistěhované civilní obyvatelstvo bylo ze zakázaného pásma přesídleno dále do vnitrozemí a v roce 1953 byla vesnice srovnána se zemí. Najdeme zde jen základy několika domů a při cestě vystavené různé opracované kamenné součásti, sochu sv. Jana Nepomuckého a památník železné opony: betonové zátarasy, ostnaté dráty a nápisy, upozorňující na blízkost státní hranice a zákaz vstupu. 400 metrů odsud je další malá osada Peršlák, kde bývala kasárna a celnice. Nyní je budova přestavěná na přepychový wellness Lesní hotel Peršlák s hezkým parčíkem. Před areálem je tzv. Kámen republiky. Před 2.světovou válkou odhodlaní čeští vojáci do pískovcového kamene vytvarovali obrys naší republiky s nápisem „Naše je a naše zůstane 21/5 1938“. Netrvalo to však dlouho a němečtí vojáci doplnili posměšný nápis „Bis wir kamen 1938“ (Než jsme přišli my). V květnu 1945 byl vyryt zatím poslední nápis „9.V.1945 Pravda vítězí“. 

Potom jsme se vrátili kousek zpátky a od rozcestníku se vydali po turistické značce k nejsevernějšímu bodu Rakouska. Leží na soutoku Koštěnického a Červeného potoka. Když se přebrodíte, můžete pokračovat po rakouské stezce. My jsme však pokračovali po našem území po neznačené cestě lesem směr Staňkov. Nebyla to ale jen nudná cesta lesem, každou chvíli se objevilo něco zajímavého. Ďáblova ruka, tj. šestiprstá dlaň, otisknutá do velkého balvanu, Schullerův kámen na památku zastřelení Pavla Schullera z Dobré Vody v roce 1769 (nápis vytesán německy i česky) nebo tzv. Černý kříž, vztyčený teprve v roce 2023, s nápisem „V úctě k Bohu, zvěři a lesu manželé Zuzana a Milan Jiruškovi“ a vedle kříže dřevěná socha lovce s lukem, klečícího na jednom koleni a rukou položenou na srdci. A kolem ubíhající cesty další křížky, kapličky a pomníčky, dokládající mnohdy pohnutou historii těchto míst. Téměř už u Staňkovského rybníku stojí Památník České lesnické jednoty. A tady se znovu setkávám se jménem hraběte Czernina a rodem lesníků Wachtelů, o nichž jsem psal v souvislosti s jemčinskými lesy a parforsními hony a také v článku o Jindřichově Hradci, kde jsem se zmínil o jejich hrobce na bývalém hřbitově u kostela Nejsvětější trojice. Když se v roce 1853 konal v Jindřichově Hradci sjezd České lesnické jednoty, připravil Ferdinand Wachtel vyjížďku pro 247 lesníků a pozvaných hostů do místního revíru, kde se jim pralesovitý porost zalíbil natolik, že se rozhodli zde vybudovat téhož roku památník. Samozřejmě, že místo nápisu Česká lesnická jednota je zde nápis německý: Böhmischer Forstverein. Nyní zase k současnosti. Blíží se čas oběda, před námi je Staňkov, takže je třeba situaci řešit. Pokračování příště.

Ant. Stára