DAČICE 1. ČÁST

DAČICE – 1. ČÁST

Dlouho jsem odkládal výlet do Dačic, až jsem se ho nakonec rozhodl uskutečnit. Problém byl v tom, že pro mě jsou Dačice poměrně daleko: Jet tam, prohlédnout si město a jet zase zpátky, a ještě k tomu se zastavit u nějakých zajímavostí cestou. To prostě za jeden den nestihnu. Autobusy kola neberou, cyklobus sem nejezdí a jet sem vlakem je složitá záležitost s přestupováním v Jihlavě. Navíc, když jsem o výletě uvažoval, tak byla nějaká výluka, tudíž by nebylo možné si vzít s sebou kolo. Takže jsem se rozhodl rozložit výlet na dva dny a užít si to pěkně v pohodě.

Cestu do Dačic jsem volil podobnou, jako když jsem se vracel v jednom již uvedeném článku ze Slavonic, takže se nebudu příliš rozepisovat, ale jen telegraficky: Jindřichův Hradec, Otín, Hrutkov, Kačlehy, Kunějov, Senotín (před Senotínem nejvyšší bod cesty – 706 m/m a za Senotínem nejvýše položená zastávka momentálně nefungující úzkokolejky – 671 m/m), Klenová (zastávka na koupání u Klenovského rybníka), Rožnov (pozorování bizonů), Matějovec (galerie – dřevěné sochy a fotografie), Český Rudolec (zastávka v minipivovaru), Lidéřovice, Toužín a po 62 km jsem v Dačicích. Cesta to byla hezká, i když s dosti velkým převýšením, nastoupáno přes 1.000 m.

Hned na začátku jsem udělal odbočku k jezu Valcha, kde jsem pozoroval ryby v chráněném toku řeky Moravská Dyje. O kousek dál je 350 m dlouhá úzkorozchodná zahradní železnice. Expozice se čtyřmi lokomotivami a čtrnácti vagony je doplněná ještě modelovými železnicemi. A potom už na ubytování do hotelu Dyje. Hotel je nedaleko centra, avšak u železniční trati a vcelku dost rušné křižovatky. Měl jsem ale štěstí, okno do dvora, takže klid. Bylo již odpoledne, tak rychle převléknout a vyrazit na prohlídku města. Sice bývám na cesty připravený, ale pokud je možnost, zajdu vždy do infocentra. A to je zde na Palackého náměstí skutečně dobře vybavené. Zatížil jsem se tedy spoustou letáčků a pokračoval k zámku a zámeckému parku. Prošel jsem kolem kostela sv. Vavřince, který je se svojí 51 m vysokou vyhlídkovou věží jednou z dominant Dačic. Věž je však přístupná pouze v červenci a srpnu. V zámku je klasická prohlídková trasa, která návštěvníky seznámí zejména s historií rodu Dalbergů, a ještě muzeum. Pro mě však byl zajímavější 10 hektarový park s mnoha cizokrajnými dřevinami a keři (škoda, že nebyly opatřené cedulkami, člověk by se aspoň poučil), kapličkou a dvěma rybníky s ostrůvkem. Před zámkem jsou dvě další zajímavé památky – Mariánský sloup a kamenná kašna.

Další kroky přirozeně vedou k žulovému památníku první kostky cukru na světě, která byla vyrobena ve zdejší rafinérii v roce 1843. Inspirací pro ředitele továrny byla (jak jinak) jeho žena, která si stěžovala na nepraktické do té doby používané homole cukru. Před samotným památníkem jsou v trávníku dlaždice s textem v 15 jazycích. Odtud jsem zamířil do Krajířovy ulice (s rodem Krajířů je spojená 150tiletá část historie města), kde stojí několik zajímavých staveb. Především budova starého Panského pivovaru, který skončil s vařením piva již někdy mezi válkami a od té doby chátral. V současné době je celý areál opravený. Neslouží sice svému původnímu účelu, ale je dobře, že si budova zachovala alespoň původní ráz, protože hodně starých pivovarů v republice již bylo zbouráno. Nově opravená je i velká třípatrová sýpka z 18. století a vedle stojící bývalá tvrz a bašta. Všechny tyto objekty jsou památkově chráněné a jsou využívané jako sklady, byty, sídla firem a drobné provozovny. Byla zde i restaurace, nyní je uzavřená.

Při návratu na Palackého náměstí jsem prošel kolem starého zámku, renesanční budovy zdobené sgrafity, sloužící jako sídlo městského úřadu. Druhá část této instituce je v budově radnice přímo na náměstí. Náměstí jako takové zaujme množstvím stromů a tím i možností příjemného posezení na lavičkách pod nimi, funkční šestibokou kamennou kašnou s vodotryskem, památníkem padlým v 1. světové válce, slunečními hodinami a několika sochami. Mimochodem na různé kovové a dřevěné sochy narážíte při prohlídce města i jinde, a když k tomu připočtete množství stromů všude v ulicích, dělá to z Dačic příjemné město. Dojem mi však kazila rušná automobilová doprava, vedoucí přímo přes centrum města. Poslední zastávkou byl klášter Řádu bosých karmelitek s kostelem sv. Antonína Paduánského, který je možné na rozdíl od přilehlého parku si prohlédnout a je skutečně pěkný. Zajímavých míst bylo za to odpoledne dost, a to jsem ani nestačil navštívit všechna, např. aquapark, letecké muzeum, hřbitovní kapli, vyhlídkovou věž nebo místo zvané U Tří křížů. Jelikož jsem však s sebou měl tentokrát i partnerku, tak jsem naopak zase zjistil, že Dačice nejsou jen památky a hospůdky, ale také zahradnictví, prodejny oděvů, second handy, bazary, hračkářství a podobně. Ale i té večeře a piva jsem se nakonec dočkal.

Jak už to tak bývá, moje výlety, když je to možné, bývají okružní, takže i tentokrát jsem volil zpáteční cestu jinudy a o tom příště.

Ant. Stára