HRAD LANDŠTEJN

HRAD LANDŠTEJN

Když jsem neuskutečnil výlet úzkokolejkou do Obrataně, řekl jsem si, že to zkusím opačným směrem – do Nové Bystřice. Ráno po sedmé hodině jsem byl na nádraží v J. Hradci, zde světelná tabule, ale ten můj plánovaný vlak nikde. Podívám se ještě jednou do jízdního řádu, který jsem si vytištěný vzal s sebou a zjistil jsem, že ten vlak jezdí jen o prázdninách, což jsem o týden prošvihnul. Nojo, chybička se vloudila. Kdo má ty malý blešky pod jízdním řádem všechny luštit! Nějak mi ta úzkokolejka není souzená. Co teď? No co, sednout na kolo a vyrazit směr Nová Bystřice. A nakonec jsem tu byl ještě o nějakou tu minutku dřív, než kdybych jel tím vláčkem.

Z Nové Bystřice jsem se vydal po málo frekventované Staré ulici (modrá turistická značka) přes Albeř s hezkým starým špejcharem, kaplí a soukromým zámečkem Terezín a už jsem byl v Klášteře. Zde je veliký kostel Nejsvětější Trojice se zajímavou historií a možností prohlídky, bohužel od pěti osob. Byl jsem sám, takže jsem přišel mj. o zajímavost, když se pod oltářem mají stékat tři léčivé prameny. Kdybyste si sem naplánovali cestu, tak objednávky na tel. č. 602 703 007.  Kostel je však hezký i zvenku, před ním pak stojí socha sv. Františka z Pauly, studánka, vzniklá soutokem uvedených tří pramenů a dvě chráněné lípy.

Z Kláštera jsem jel po asfaltové lesní cestě (cyklotrasa č. 1006), zřejmě bývalé vojenské signálce, protože zde vlastně všude býval vojenský prostor. Na 7 km dlouhé cestě z Kláštera do Dobrotína jsem nepotkal nejen žádné auto, ale doslova ani živáčka. Cesta krásně rovná, pořád lesem, v jednom místě mezi stromy vykoukne přírodní památka Gebharecký rybník a pak před Filipovem – kaple. Na kapli žádný kříž, ale na střeše komín a střešní okno a u kaple složená hromada dřeva, kousek dál kadibudka. Nakoukl jsem do kaple oknem a skutečně vnitřek přizpůsobený k obývání. No super romantika! Na konci Dobrotína jsem odbočil doprava na polní cestu, po které jsem dojel k zámku Dobrohoř. Zámek po létech chátrání prochází celkovou rekonstrukcí. Je zde možnost občerstvení i ubytování. Konají se zde výstavy a kulturní akce a u zámku je několik zajímavých soch. Další zastávka Staré Město pod Landštejnem. Město samotné není nijak zajímavé až na velkou zvonici a židovský hřbitov, který je na kopci a vzhledem k chybějícím částem zdí je volně přístupný. Skutečně krásné kamenné náhrobky, nejstarší pochází z roku 1610.

A přede mnou stoupání na hrad Landštejn. Vstupné 100 Kč není nejlidovější na to, že se jedná o zříceninu bez průvodce, ale když jsem viděl všude lešení a pod ním sedět, popíjet a konverzovat skupinu šesti dělníků, řekl jsem si, že třeba není na výplatu a moje peníze přispějí k tomu, aby se zvedli a šli zříceninu opravovat, aby se zcela nezřítila. A skutečně – když jsem se vracel, už pracovali, takže mé vstupné pomohlo dobré věci. Mezitím jsem si přečetl něco z historie a vylezl na věž. Dozvěděl jsem se, že po zestátnění hradu v roce 1945 hrad dále dlouho chátral. Od roku 1961 zde 15 let pracoval dobrovolník Karel Veselý se svými přáteli. Udělali plno práce, ale místo ocenění se spíše dočkali kritiky za neodborné zásahy. Kdo vyleze 50 kamenných schodů a k tomu 150 dalších dřevěných, bude odměněný krásným výhledem po kraji České Kanady, zalesněné kopce vysoké vesměs přes 700 m, sem tam nějaká ta vesnička a přímo pod hradem velká vodní nádrž sloužící jako zdroj pitné vody.

V podhradí je restaurace, polévka 60 Kč, vepřo-knedlo-zelo 160 Kč, smažák bez tatarky 175 Kč, pivo 42 Kč, no ještě, že jsem si ve staroměstském COOPu koupil sekanou s houskou a z domova měl láhev s vodou. Podnikání jsem tedy nepodpořil a jel dál. Pod hradem je malá vesnička Pomezí, zde jsou zbytky strážního hradu a románský kostel, obojí je v soukromém vlastnictví a oplocené, dokonce včetně přilehlého hřbitůvku. Možnost prohlídky zde však za úplatu je. Následuje stoupání, kdy pod Jelením vrchem je nejvyšší místo dnešního výletu – 700 m nad mořem. Vojenské bunkry lemovaly již cestu na Landštejn, ale zde je přímo Muzeum československého opevnění. Bunkry jsou zde jeden vedle druhého a při různých akcích i s možností prohlídky. A ty akce mohou být asi zajímavé, ukázky bojové techniky, zbraní a uniforem, simulace střetu s nacisty, pyrotechnické efekty (více na internetu a facebooku).

Na nádraží do Nové Bystřice jsem dorazil včas a dokonce mnou plánovaný vláček do J. Hradce skutečně i jel. Tak přeci úzkokolejka nakonec byla. A byl vám to zážitek! Trať dlouhou 33 km jsme zdolali za 1,5 hodiny. No jo, místy jsme jeli i přes 20 km/hod. Jelo nás devět + strojvedoucí a průvodčí, cena 36 Kč, no nevím, zda je ten provoz rentabilní a jak dlouho vydrží. Je to ale atrakce, převážnou část cesty jedete lesem, občas nějaká louka, rybník, nádražíčko. Na nádražích nebo u přejezdu si vláček lidi fotí. Dokonce jeden Rakušák si rozložil u přejezdu uprostřed silnice (nekecám, uprostřed silnice!) stativ, na něm kameru a točil. Když se tedy dokodrcáme do J. Hradce, tak už zbývá jen dojet do Deštné. To, jak se kdo dostane do Nové Bystřice a zpátky, nechám na plánu a fyzické zdatnosti každého z vás, samotný okruh přes Landštejn měří asi 32 km. (Další fotky, které se mi sem nevešly, najdete na www.destna.cz.)  

Ant. Stára