HUMPOLEC A ZŘÍCENINA ORLÍK

HUMPOLEC A ZŘÍCENINA ORLÍK

Když už jsme byli v Pelhřimově, jak jsem psal minule, měli tu pěkné ubytování a věděli, kam zajít na dobrou večeři s dobrým pivkem, tak jsme se rozhodli udělat si výlet ještě další den. Projeli jsme ulicí Příkopy kolem městských hradeb, dokonce i se zachovalou baštou, potom po úzkém Nábřeží rekordů a kuriozit, přejeli jsme říčku Bělá a byli jsme venku z Pel–hřimova. Městskými sady po pěkné asfaltové cyklostezce a dál po červené turistické značce jsme dojeli do vesničky Radětín. Malá, šikmá náves s hezkou kapličkou a všude absolutní klid. Byla sobota dopoledne a nikde se nic ani nepohnulo. Dál jsme pokračovali po cyklo–trase po silnici do další vesničky Krasíkovice s několika rybníčky, kapličkou a spoustou křížků. Tady už pracovaly sekačky, pily a různé domácí nástroje, opravovala se auta, zkrátka činnosti, na které je na vesnici člověk o víkendu zvyklý. Kdo by neznal film „Marečku, podejte mi pero“? A Plhu, který pocházel z Kojčic u Pelhřimova? Tak touto vesnicí jsme projeli, Plhovi tu žádní nebydlí a prý ani nikdy nebydleli, ale tak to ve filmech bývá. Zato tu mají hospodu u Plhů, která láká turisty. Následovaly malé vesničky Vadčice, Milotice, Kletečná a přišlo stoupání. Na necelých 3 km jsme překonali 110 výškových metrů a najednou Boží muka, tedy myslel jsem si to, ale byla nějaká divná, sice kamenná, ale trojboká. Potom jsem zjistil, že je to tzv. „brzdový kámen“, který upozorňoval vozky na blížící se klesání, a tedy nutnost brzdit. To se nás však netýkalo, když jsme jeli z druhé strany. My potřebovali spíš výtah. Před námi Hněvkovice a kupodivu to nebylo z kopce, ale ještě stále do mírného kopce. Kdybych popisoval všechny kapličky a křížky, které jsme cestou potkali, tak si dovedu představit, jak bych tím byl otravný. Jeden křížek si však zde neodpustím, totiž kamenný kříž, na kterém byl i Ježíš vytesaný z kamene. Krásná ojedinělá kamenická práce.

Pak už jsme jen přejeli dálnici a před námi byl Humpolec. Humpolec byl známý jako město textilu, zpracovával se zde len. Určitě si vzpomenete na heslo „Každý den slouží len“. Byly zde i velké strojírny. To vše se stalo po vstupu do Evropské unie minulostí. Nádražní a Lnářskou ulicí (zbyl již jen název a vzpomínka) jsme projeli až na Havlíčkovo náměstí a dál na Dolní náměstí, kde je několik historických budov, např. hotel Černý kůň, stará radnice (dnes knihovna), budova spořitelny (rovněž kdysi radnice) s pamětní deskou K. H. Borovského a historická budova muzea s výstavním sálem Dr. Aleše Hrdličky, zdejšího rodáka a významného antropologa. Zde se konají pouze krátkodobé výstavy, hlavní expozice muzea je na Horním náměstí. Na Dolním náměstí uprostřed parčíku má Dr. Hrdlička vedle fontány pomník. Kolem kostela sv. Mikuláše s vyhlídkovou věží jsme se dostali na Horní náměstí, kde je kromě zmiňovaného muzea budova radnice, kde v současné době sídlí městský úřad. Kousek od Horního náměstí stojí Rodinný pivovar Bernard. Oblíbený pivovar, který každoročně zvyšuje výstav. Návštěvnické centrum je otevřeno denně. Zde si můžete zakoupit nejen všechny druhy piva, ale i reklamní předměty a začínají tu prohlídky pivovaru. Funguje zde také pivnice s jídelnou. Před pár lety zde byla otevřená i 33 m vysoká rozhledna, která obepíná pivovarský komín. Potěšilo mě, že na ní vlaje česká vlajka. Vydali jsme se dál, ke starobylé čtvrti, která se jmenuje trochu zvláštně: Zichpil. Dnes se jedná o skanzen, kde je k vidění několik židovských domů, bývalá synagoga a Toleranční kostel.

Potom už se jen vymotat z města a hurá k dalšímu cíli, kterým byla zřícenina hradu Orlík. Jak už to tak bývá, hrady stály a stojí na kopcích, což jim sice nijak před dobytím nepomohlo, ale turistům to trochu komplikuje život. V tomto případě byl začátek konce hradu někdy během třicetileté války a poté ho místní postupně rozebírali na kámen, jakožto stavební materiál. Teprve od roku 1988 skupina nadšenců zachraňuje, co se ještě zachránit dá. S finanční pomocí se přidává Město Humpolec, které je nyní i vlastníkem hradu. V současné době si můžeme prohlédnout zakonzervovanou poměrně rozsáhlou zříceninu včetně několika podzemních částí. V roce 2014 byla vybudovaná 22 m vysoká ocelová rozhledna, která se přimyká k hradní věži a je z ní nádherný výhled na Humpolec a široké okolí včetně hradu Lipnice.

A byl čas pomýšlet na návrat do Pelhřimova. A jinou cestou, abychom viděli zase něco jiného. Přes Rozkoš na Vilémov a zde jsme najeli na cyklotrasu č.161, vyjeli do kopce a zastavili se na místě U Svatého Václava. Kdysi zde stávala vesnička Dobrá, která však byla zcela zničená v roce 1421 při křižácké výpravě císaře Zikmunda do Čech. V roce 1666 zde byl postaven kostelík sv. Václava, k němuž chodila procesí z Humpolce, avšak ani kostelíku nebylo dopřáno věčného trvání. Z důvodu různých sporů došlo k úpadku, konci bohoslužeb, chátrání a rozkradení zdiva. Na připomínku zde stojí kříž a visí několik svatých obrázků. Jen o kousek dál u Městské hájovny stojí za zastavení památný strom sekvojovec obrovský, nejmohutnější strom na Zemi, dosahující výšky až 85 m, který se v přírodě vyskytuje pouze v Kalifornii. Jak je tento kousek vysoký a starý jsem se ani zde ani na internetu bohužel nedozvěděl, ale hodně převyšoval okolní stromy. Přejeli jsme dálnici D1, projeli Bystrou, po cyklotrase č.5211 po silnici Staré Bříště, Hojkovy, lesem Velký Rybník, úzkou opuštěnou silničkou Útěchovičky, dál silnice Chvojnov s velmi zajímavou barokní kapličkou, Olešná a pak už to byl jen skok do Pelhřimova a závěr – z kopce! A v nohou 50 km.

Ant. Stára