JEMNICE – 2. ČÁST – VÝLET PO OKOLÍ
Mám za sebou příjezd do Jemnice, prohlídku města a přespání v penzionu. Těšil jsem se na následující den, až sednu na kolo a uskutečním plánovaný výlet po okolí Jemnice. Vyrazil jsem Znojemskou ulicí kolem vlakového nádraží (mimochodem, vlak zde má konečnou stanici a dojet sem můžete z Okříšek). První mojí zastávkou byly Slavíkovice a nádherný barokní kostel sv. Kateřiny. Kostely, kolem kterých jsem projížděl, byly všechny velice pěkné, honosné a stejně tak drobných sakrálních památek jsem zde viděl skutečně hodně a všechny byly pečlivě udržované. Je zde vidět, že lidé jsou v tomto kraji skutečně silně věřící. Další zastávkou byla Dobrá Voda, poutní místo s pramenem se zázračnými účinky. Podle pověsti se vodou uzdravil slepý syn ze šlechtické rodiny. Z vděčnosti dal šlechtic nad pramenem vystavit kapličku se soškou Panny Marie. Později byla výše vystavena větší barokní kaple a také kryté pódium, kde se slouží mše svatá. Další zastávka – Kdousov, opět krásný kostel a další Boží muka, několik kapliček a křížků. Co jsem jim zde ale v této malé vesnici záviděl, bylo pěkné koupaliště. Kostníky – zde zaujme moderní, dosti netradiční zvonička a zejména poutní místo Hájek, kopeček, na kterém stojí uprostřed lipového háje kostel Narození Panny Marie se starým hřbitovem s empírovými náhrobky příslušníků starého českého šlechtického rodu Wraždů z Kunwaldu, kterým patřil i zámek v nedaleké Polici. Podle mého názoru však působí dost rušivě fotbalové hřiště těsně vedle tohoto poklidného místa.
V obci Police jsem si udělal o něco delší zastávku. Je zde bývalá židovská synagoga s možností prohlídky, o kousek dál prastarý židovský hřbitov a téměř v centru obce je zámek, který je po dlouhých poválečných letech chátrání od roku 1996 ve vlastnictví obce a je postupně opravován. Sídlí zde obecní úřad a část slouží k bytovým účelům. Běžný návštěvník si může prohlédnout kapli a vyhlídkovou věž. Bohužel pouze o prázdninách. Postupně se zpřístupňují a dovybavují další části. V zámku je muzeum RAF, expozice historických motocyklů a muzeum Waldemara Matušky (jediné na světě). Volně je možné shlédnout přilehlý anglický park a velkou kamennou kašnu.
Pokračoval jsem dál dlouhou lipovou alejí kolem četných kapliček a křížků (to už ani nebudu popisovat), přes Šimkův mlýn, který je jako penzion na prodej, přes údolí říčky Želetavky a tím jsem se dostal z okresu Třebíč na náš okres a bylo to okamžitě znát. Jak jsem popisoval na začátku udržované kostely a opečovávané křížky, tak najednou přesně za hranicí okresu oprýskané kostely, vykradené kapličky, zašlé, špinavé křížky. Následovaly Dančovice a Dešná. Ano písmeno „t“ mi v názvu nevypadlo. Nic moc však o této vesnici nemůžu napsat. Snad jen, že na návsi mají rybník s vodníkem a u příjezdu kovovou plastiku nazvanou Socha Na Uvítanou, na níž je pádící kůň, strom a silueta tří nejvýznamnějších památek. Horší byla skutečnost, že jsem si zde naplánoval oběd, už doma jsem si k tomu vybral Českou hospodu, kde se mělo denně vařit. Skutečnost se ale lišila v tom, že v neděli bylo otevřeno až od 15 hodin. Na internetu to asi nepovažovali za důležité změnit. Takže klasika, kousek popojet, mezička, suchá houska, sušenka a voda.
Další zajímavou zastávkou bylo Písečné s pohádkovým, skoro až kýčovitým zámkem, který je v soukromém vlastnictví a slouží ke komerčním účelům. Bohužel není přístupný ani francouzský park s několika fontánami. Vidět však lze zajímavou sochu Duch Dyje na návsi nebo jinou dřevěnou sochu u silnice směrem k židovskému hřbitovu, kam rozhodně doporučuji se také podívat. V okolí je množství vojenských bunkrů, neboť jsme v blízkosti státní hranice. Protéká zde meandrující Moravská Dyje, která je chráněnou přírodní památkou. Součástí obce Písečné jsou Nové Sady, kam jsem se již dopředu hodně těšil. Jsou zde dvě zajímavé stavby: gotický kostel sv. Oldřicha a především zvonice s hrobkou rodu Collaltů, bývalých majitelů zámku v Písečném. To je velice zajímavá stavba. Okénkem lze nahlédnout dovnitř, proto je důležité s sebou na výlety brát svítilnu. Kolem kostela je hřbitov s překvapivě velkým množstvím dětských hrobů.
Závěr výletu byl také moc zajímavý. Z Nových Sadů přes Marketský les pod vrch Sedlo, kde je vybudovaná tzv. Pohádková stezka. Takže jsem se přenesl o pár let zpátky a prohlížel jsem si dřevěné sochy baby kořenářky, dračice Balvanice, čerta, ale i legračních hub, vrány, divočáka, žáby Chlubihuby atd. Na každém stanovišti byl připraven nějaký úkol pro děti (to jsem nezkoušel). Součástí stezky jsou i dvě nevysoké dřevěné rozhledny U sovy a Pod lesem. Dojel jsem až do vesničky Panenská, kde je parkoviště a v podstatě je to výchozí bod celé stezky, zde ještě doplněný o Hastrmanovu ekostezku. Můžete sem zajet na výlet s dětmi i autem, určitě se všichni pobavíte. Více na www.pohadkova.panenska.cz. Tak a to byl konec výletu. Odtud již jen z kopce zpátky do Jemnice. Ujel jsem 45 km.
Ant. Stára
odkaz vede na externí stránky www.ziveobce.cz
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
28 | 29 | 30 | 31 |
1
|
2 | 3 |
4
|
5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
11 | 12 | 13 | 14 |
15
|
16 | 17 |
18
|
19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
25 | 26 | 27 | 28 |
29
|
30 | 1 |