JINDŘICHŮV HRADEC 5 - ZÁMEK A OKOLÍ

JINDŘICHŮV HRADEC – ZÁMEK A OKOLÍ

Tento článek bude někomu, nebo možná spíše většině čtenářů, připadat jako nošení dříví do lesa, protože každý zná zámek Jindřichův Hradec. Původně jsem chtěl tuto část města raději vynechat, ale potom jsem si řekl, že to by nebylo moje občasné psaní o našem okresním městě úplné, tak se pokusím přeci jen pár svých pohledů a postřehů napsat a doplnit nějakými fotografiemi. Pro potřebu tohoto článku jsem zde byl dvakrát. První den bylo pod mrakem, občas přeháňka. Jel jsem vlastně se svým kolem do pravidelného servisu a mezitím jsem si udělal procházku kolem zámku. Asi o dva měsíce později jsem se sem vypravil znovu a prošel zase jiný kousek, takže tento článek i fotografie jsou mixem z obou výprav.

Začátek byl na náměstí Míru, dal jsem se Dobrovského ulicí k zámku, prošel první nádvoří s restaurací Zámecká maštal (pamatuji se ještě, když se jmenovala U Jáchyma), druhé nádvoří s pohledem na kapli svatého Ducha a Černou věž a došel jsem na třetí nádvoří s nenápadnou studnou a druhou bohatě zdobenou kašnou. Toto nádvoří žije nejen v letní sezóně, ale i v předvánočním čase o adventních trzích. Možná si příznivci folkové hudby také vzpomenou, že se zde po řadu let konal festival Jindřichohradecká růže. Odtud jsem prošel do malého parčíku s fontánou ve tvaru pětilisté růže a především hudebním pavilonem Rondel, který se k pořádání koncertů, zejména dobových, využívá i dnes. Po obou stranách Rondelu jsou pěkné ambity. Zámek samotný popisovat nebudu, to by bylo na dlouho, navíc zde asi každý byl a také si může o něm vše vyhledat na internetu. Já jsem se vrátil na dolní nádvoří, abych se podíval, jak probíhá rekonstrukce bývalého pivovaru, ve kterém by se po náročné rekonstrukci mělo od roku 2026 opět vařit pivo, a také na zámecký mlýn, který byl později (rok 1888) přestavěn na vodní elektrárnu, která byla ve své době první v Čechách. Instalaci turbíny a dynama provedl František Křižík a Jindřichův Hradec se stal po Praze druhým městem, které mělo elektrické osvětlení v ulicích.

Dobrovského ulicí jsem šel dál kolem muzea (mimochodem zdejší známé Krýzovy jesličky jsou se svými 1400 figurkami největším lidovým mechanickým betlémem na světě), prošel jsem Nežáreckou bránou a vydal se ulicí Pod Hradem. Zde jsem se zastavil jednak při pohledu na městské hradby, malebnou hospůdku u vyústění mlýnského náhonu do řeky Nežárky, starobylého kamenného kříže, gobelínové dílny (dnes speciální škola) s bustou a pamětní deskou zakladatelky českého gobelínu Marie Teinitzerové, ale na druhou stranu jsem byl překvapený několika prázdnými, zpustlými domy, což mi připadalo v této lokalitě podivné. Mezi zámkem a Hamerským potokem, který se o pár metrů dále vlévá do Nežárky, je malý parčík. Je hezky upravený, kaskádovitý, ale na můj vkus je zde, zejména v horní části, pouze trávník a chybí stromy. Kolem Malého Vajgaru, na jehož hladině se krásně zrcadlí okolní domy, jsem prošel opět Dobrovského ulicí na výchozí místo – náměstí Míru, kde jsem si ještě ze všech stran prohlédl 20 m vysoký Mariánský sloup se sousoším Nejsvětější Trojice a další bohatou sochařskou výzdobou.

Druhou výpravu jsem zahájil na stejném místě, ale vynechal zcela zámek a vydal se rovnou ulicí Pod Hradem, po lávce přešel Hamerský potok a zahnul doprava, prošel kolem likérky Hill a za mostem přes Nežárku se zastavil u kulturní památky Landfrasovy vily, kde žila známá měšťanská tiskařská rodina. Patří k ní rozlehlá terasová francouzská zahrada, kde stávaly různé pavilony, besídky, kašna, imitace středověké zříceniny, poustevna, množství soch a antických váz. Bohužel zahrada již přes 100 let pustne a chátrá, jak můžeme nahlédnout přes zeď. Odtud jsem se vydal úzkou uličkou Karlov a po 250 m došel k nádherné vyhlídce na řeku Nežárku a zámek s celým podzámčím, tedy gobelínku, penzion U Tkadlen atd. Po chvíli ulice Karlov plynule přechází v dlážděnou ulici Nové Stavení, na jejímž konci jsou dva zajímavé domy. Na pravé straně dům čp.14 se zbytky sgrafitové výzdoby a především protější dům, na jehož rohu je plastika Bradáče, tedy hlava jakéhosi vousatého pána v čepici. Vedou se spory, zda se jedná o označení bývalého holičství nebo označení výšky povodně. V tom případě potěš Pán Bůh. A tím jsem se dostal až do Nežárecké ulice, a jelikož most přes řeku byl kvůli opravě uzavřený, tak jsem musel zase stejnou cestou zpátky. Ovšem závěr jsem trochu pozměnil. Mlýnskou ulicí jsem došel až na Vajgarský most, z něhož jsou pěkné pohledy na zámek. Dokonce i s rámečkem. To abych vysvětlil. Na konci mostu je tzv. fotorám, nahoře s nápisem Jindřichův Hradec, a když k němu přistoupíte z určité vzdálenosti, tak v něm krásně uvidíte zarámovaný zámek. Zkrátka něco pro turisty. Zajímavý je i samotný kamenný most se sochou sv. Jana Nepomuckého, křížem se sochou Krista a Panny Marie a deskou s latinským nápisem a letopočtem 1830, kdy byl most v této podobě postaven. Původní most byl však vystavěn již v roce 1399 nebo možná i dříve. Tak a vyšel jsem Rybniční ulicí a byl jsem zase na náměstí Míru s pocitem, že je to naše okresní město hezké a dá se tudy toulat křížem krážem.

Ant.Stára