KARDAŠOVA ŘEČICE

KARDAŠOVA ŘEČICE

Tentokrát navštívíme místa, kde už sice každý čtenář tohoto cyklu asi byl, i já všechna tato místa již několikrát projížděl, ale napadlo mě spojit vše dohromady do jednoho cyklovýletu.

Pojedeme přes Červenou Lhotu, která je krásná za každého ročního období, zde najedeme na modrou turistickou značku (která přichází z Deštné kolem Rytíře), přejedeme po hrázi Zámeckého rybníka a než najedeme na silnici Jižná – Pluhův Žďár, v zatáčce odbočíme vpravo na lesní cestu. Pojedeme kolem romantického rybníka s neromantickým názvem Prašivý a dojedeme do Samosol. Zde stojí za pozornost pěkně udržovaná kaplička se zvonicí. Modrá značka nás odtud vede dál kolem kopce Hůrka, potom polní cestou kolem vesničky Pohoří až k rybníku Kardaš (57 ha), kde pojedeme 1 km po jeho hrázi osázené prastarými duby, po pár metrech lesní pěšinou najedeme na pohodlnou cestu, která nás dovede až do Kardašovy Řečice.

A modrá značka vlastně až k vlakovému nádraží. Nádražní budova se mi moc líbí, protože svou architekturou evokuje staré časy. Než se na nádraží dostaneme, musíme překonat železniční přejezd, takovou místní raritu. Zde, když padnou závory, tak si klidně můžeme zatím dojít někam na kafe. Nebo jako znalí situace to objet o kousek dál, kde je přejezd bez závor a světe div se, stále zde zatím nesvítí žádná výstraha. Když už jsme na tomto místě, tak hned za tímto přejezdem je zajímavý dům čp. 270 s nápisem „S BOŽÍ POMOCÍ RUKU V RUCE VYSTAVĚLI MANŽELÉ KALAŠOVI„ a o kousek dál v Tyršově ulici rodný dům a pamětní deska knězi Janu Štěpánu Brožovi, básníkovi a archeologovi indiánů, který žil a zemřel v USA.

Největší pamětihodností ve městě je každopádně barokní zámek s anglickým parkem, ale o tom už jsem psal dříve. Po 2. světové válce zámek sloužil jako domov důchodců, než byl v restituci navrácen řádu Školských sester a využíván jako domov pro přestárlé řádové sestry. Řád však zámek prodal a nyní je v soukromém vlastnictví pražského majitele. O kousek dál stojí kostel sv. Jana Křtitele a to už jsme téměř v centru. Ještě si prohlédneme před prodejnou Jednoty sochu sv. Jana Nepomuckého a za potokem rodný dům básníka Boleslava Jablonského. Zajímavý je také soutok potoka Kardaš a potoka Řečice (ten pramení kousek od Deštné, pod Brčíkem). Posílená Řečice dál pokračuje místní částí zvanou Benátky. My se ale dostaneme na náměstí Jaromíra Hrubého (pojmenované po spisovateli, který se zde narodil). Kameny dlážděnému náměstí s minimem zeleně dominuje socha B. Jablonského. Než opustíme město, tak se ještě zastavíme na starém hřbitově (pod novým), který je upravený jako parčík s několika dochovanými náhrobky a kapličkou. U nového hřbitova je skromný kamenný pomník obětem I. světové války. Větší honosnější pomník obětem válek je na náměstí Svobody. Je však obehnán plotem a uzamčen.

Kdo má více času a chce si výlet prodloužit, tak na náměstí J. Hrubého začíná naučná stezka „Lesy a rybníky Řečicka“, která měří 26 km a vede kolem rybníka Holná, Evženovým údolím, přes Karštejn až k jezu Metel a zase oklikou zpátky. Kousek po této stezce pojedeme, lipovou alejí nad fotbalovým hřištěm. Zde je malý kamenný památník s vytesaným nápisem „VYSADILA OBČANSKÁ ZÁLOŽNA R. 1933 NA PAMÁTKU 60. VÝROČÍ SVÉHO ZALOŽENÍ“. Za touto alejí je kopec, na kterém stával Řečický hrad. Zanikl už v 15. století, takže je zde patrný již jen příkop a další terénní nerovnosti, ale i tak je to zajímavé místo, které nás poučí o historii. Kousek odtud se zastavíme u židovského hřbitova. Je uzamčený, ale když si umíme trochu poradit, tak můžeme nahlédnout přes zeď. Zajímavostí je, že se zde poslední pohřeb uskutečnil v roce 1965, tedy oproti jiným židovským hřbitovům poměrně v nedávné době. Po naučné stezce budeme pokračovat až na rozcestí V Babce, kde odbočíme vlevo a na další lesní křižovatce opět vlevo a jsme v Masarykově háji. Zde je malý a velký altán, křížek, studánka a především skalisko s pamětní deskou, která nás informuje, že háj byl vysazený v roce 1926 k uctění 76. narozenin prezidenta T. G. Masaryka.

Vrátíme se kousek zpátky k Babce a pokračujeme dál kolem dvou menších rybníčků až k rybníku Popelov a farmě Cikar. Samozřejmě, že se odsud již můžeme vrátit do K. Řečice, ale lze zajet do vesničky Řehořinky. Kvůli tomu krásnému názvu to stojí zato. Jinak je to jen taková malá, poklidná vesnička, na křižovatce pouze křížek, turistický přístřešek a autobusová zastávka. Pěkně udržované chalupy jsou seřazené vedle sebe s barevnými štíty směrem k silnici. Z Řehořinek pokračujeme do Nítovic. Zde je hezký návesní rybník a o kousek dál větší kaplička ukrytá mezi stromy. Po silnici, která je na dvou kilometrech lemovaná 6 kapličkami a křížky, dojedeme do Kardašovy Řečice.

A jelikož mi už moc místa na psaní nezbývá, tak nejkratší cestou domů: Pohoří, Pluhův Žďár, Červená Lhota, Deštná. Celá cesta je příjemná, vcelku po rovině. Místy ale po polních cestách, takže nedoporučuji po dešti. Máme v nohou přes 40 km. Jeden nejmenovaný čtenář mi v žertu vyčítal, že ty moje výlety jsou samá hospoda. Proti tomu se musím důrazně ohradit. To není žádná pravda, ale nějaké to pivko na výletě přeci bodne. No tentokrát čtenáře zklamu, nebo potěším, nevím, protože vzhledem k trvajícím vládním opatřením člověk už ani neví, jak hospoda zevnitř vypadá, takže se na to pivko můžeme těšit tak akorát domů.

Ant. Stára