KOZÍ HRÁDEK A BENEŠOVA VILA

CYKLOVÝLET KOZÍ HRÁDEK A BENEŠOVA VILA

Dnes bych vám chtěl přiblížit a doporučit moc zajímavý výlet. Cestu začneme přes Budislav a Tučapy. Obě obce jsme již v minulosti podrobně navštívili, takže první zastávku uděláme až v Košicích u kaple sv. Anny, kde je i obraz od Bedřicha Kamarýta z Deštné. Vedle kaple je zajímavý pomník obětem 1. světové války a o něco dále skromnější pomník památce legionářů.

Z Košic pojedeme po hezké asfaltové cestě do Borku, vesničky se třemi trvale obydlenými domy, ostatní jsou rekreační. U Boreckého rybníka stojí za zhlédnutí šest mohutných památkově chráněných dubů (stáří přes 350 let, výška až 27 m, obvod až 7 m). Vjíždíme do přírodního parku Turovecký les. Na ploše 20 km² je tady hodně cyklistických, turistických i neznačených cest a vesměs vedou po rovině. Vybral jsem si zeleně značenou, nazvanou Dlážděná cesta. To byla možná kdysi, nyní již jen zpevněná cesta se zbytky asfaltového povrchu. Potom jsem ale najel na Kavčí cestu, zde zase pro změnu nebyly kavky. Cesta byla ale lepší a dojel jsem po ní až k silnici na Turovec. Tu jsem jen přejel a pokračoval nejdříve po staré asfaltce, vedoucí souběžně s dálnicí a dále po hrázích tří velkých rybníků – Nový Kravín, Starý Kravín a největší Jezero (přes 38 ha) a na všech hrázích samozřejmě staré dubové aleje.

A po krátké odbočce již přede mnou byl Kozí hrádek. Kozí hrádek stojí za pozornost nejen jako zřícenina gotického hradu, ale i jako místo, kde v letech 1412 – 1414 kázal mistr Jan Hus, když nemohl již kázat v Praze, protože církvi samozřejmě vadila kritika jejich zpustlého, pokryteckého života, a tak ho nazývali kacířem. Vstup je zpoplatněný, je třeba si předem zjistit otevírací dobu. Než navštívíme samotnou zříceninu, doporučuji udělat malý okruh kolem ní, kde se na naučných tabulích dozvíme mnoho zajímavého nejen o bývalém hradu a působení Mistra Jana Husa, ale řadu dalších cenných informací. Jednou ze zastávek je i Sokolská mohyla z roku 1924.

Kolem Kozského potoka můžeme po zelené značce dojet až do Sezimova Ústí. Já jsem ale volil o trochu delší cestu - cyklotrasu kolem hájovny Nechyba, u které stojí mohutná památná lípa, a potom jsem teprve dojel do centra Sezimova Ústí II, kde je opět památný strom, tentokrát jasan, který skutečně stojí za pozornost, protože byl vysazen kolem roku 1910 u statku, v té době všude kolem jen pole a louky. Na jejich místě postupně od roku 1939 vyrostlo město. I statek byl zbourán, jen jasan přežil. A zde je vlastně centrum města – náměstí s upraveným parkem a fontánou a kolem obchody a škola. Odsud jsem pokračoval po červené turistické značce, podjel jsem železnici, hlavní silnici pro změnu nadjel a byl jsem v Sezimově Ústí I, kde byla mým cílem vila bývalého prezidenta Dr. Edvarda Beneše.

Vilu si nechal Dr. Beneš, ještě jako ministr, se svou manželkou Hanou postavit v letech 1930-1931 na vrchu Kazatelna (údajně zde také kázal Jan Hus) po vzoru venkovských stavení na jihu Francie. Po smrti bezdětné Hany Benešové v roce 1974 (Beneš zemřel 1948) podle její závěti měla vila s pozemky připadnout muzeu v Táboře, avšak dům byl převeden do majetku Úřadu vlády a celý objekt byl uzavřen. Vila prošla od roku 1937 do roku 2009 různými úpravami a přístavbami. Teprve v roce 1990 byl pro veřejnost zpřístupněn rozsáhlý anglický park s hrobkou E. Beneše a jeho choti. I v posledních letech část vily slouží jako luxusní apartmá pro předsedu vlády (pro ostatní členy a zaměstnance vlády byla adaptována bývalá správní vila na okraji pozemku). Podstatné části vily však byla vrácena původní podoba a slouží jako muzeum. Vila je veřejnosti přístupná teprve od roku 2009, bývalo to jen dva dny v roce, poslední asi tři roky o víkendech pár měsíců v roce po předchozí rezervaci. Rezervaci jsem neměl, ale doplnil jsem skupinku akorát na maximální počet 15 osob, takže jsem měl štěstí a prohlédl si všechny místnosti, které Benešovi užívali, vybavené původním nebo dobovým (mnoho věcí bylo rozkradeno Němci za války) nábytkem a dalšími předměty. V parku je dále památník, který je rovněž věnován životu a dílu Dr. E. Beneše.

Po téměř hodinové prohlídce s průvodcem jsem se vydal na zpáteční cestu – po modré turistické značce přes chatovou osadu a tábořiště u jezu Soukeník s občerstvením a stále dál těsně kolem řeky Lužnice až do Plané nad Lužnicí (moc pěkná cesta), státovku jen přejet u mostu, kolem nádraží, podjet koleje a byl jsem na Strkovské ulici. Bohužel kopec, další kopec do Košic a další za Košicemi, k tomu vedro, takže nezbytná občerstvovací zastávka v minipivovaru Kuna v Brandlíně a z Tučap jsem volil změnu – přes Katov, Záluží a Chotěmice. Hezky strávený den a v nohou něco přes 60 km.

Ant. Stára