KŘEMEŠNÍK

CYKLOVÝLET – KŘEMEŠNÍK

Už hodně dávno tomu, co jsem byl s rodinou na vrchu Křemešníku. To byly ještě moje děti malé, ještě jsem samozřejmě ani neměl digitální fotoaparát a ten obyčejný jsem po výletě někde odložil a mému zvídavému synkovi se ho nějak podařilo otevřít a veškerá fotodokumentace byla v háji. Od té doby jsem se na toto poutní místo chtěl někdy vrátit. Trvalo to dlouhou dobu, ale povedlo se v září 2022. Počasí bylo prachbídné, zima, celý den pouhých 8 °C, sychravo, druhý den k tomu ještě přeháňky. Výlet byl ale naplánovaný, ubytování zajištěno, tak jsem nechtěl nic měnit.

Po silnici jsem dojel do Kamenice nad Lipou. Dál bych doporučil za Zámeckým rybníkem jet po modré turistické značce, první část, sloužící k procházkám maminek s kočárky, je lemována lavičkami a naučnými tabulemi, bohužel posprejovanými vandaly, dále jsem jel krásnou modřínovou alejí až na Johanku a potom pořád dál po pěkné lesní cestě až do Drážďan. Název zní velkoměstsky, ale jedná se o malou osadu, spíše rekreační. Zde jsem odbočil doleva na silnici a jel přes Vlásenice-Drbohlavy, Čelistnou, trochu větší Rynárec, Pavlov a Nemojov. V podstatě každá vesnička nějaká zajímavá zvonička, kaple nebo kaplička. Zvonička v Drbohlavech, postavená v roce 1986, s trochu morbidním nápisem „I tobě jednou zazvoním“. V Pavlově velký zámek s hospodářským dvorem. Dlouhodobým využíváním pro zemědělské účely však náležitě zchátral a je veřejnosti nepřístupný. O kousek dál za vesnicí je velice zajímavý a přístupný židovský hřbitov ohrazený kamennou zdí, nejstarší náhrobek je z doby kolem roku 1800. Skoro až magické místo s hezkým rozhledem. A skutečně největší zajímavost mě čekala ještě o kilometr dále. Na místě bývalé tvrze Nemojov (k vidění z ní v dnešní době není už nic) je velká skála a v ní je jeskyně. Nojo, ale ta jeskyně je dlouhá takových 15 m a na konci je dokonce jezírko. Značená cesta sem nevede, ani obyčejná cestička, musíte se prodírat ostružiním přes padlé stromy a kluzké balvany, ale nakonec to stojí za to. Bohužel jsem s tím nepočítal, takže jsem si musel svítit jen mobilem. Z Nemojova je to do kopce, a že je člověk skutečně už nějak výše, dokládají i shodné názvy dvou projížděných samot: Na horách. To je ve výšce kolem 650 m a následuje další stoupání a konečně Křemešník.

Na Křemešník nebo také Stříbrný vrch (765 m) vede několik přístupových cest a to ze všech stran. Já jsem schválně zvolil tu od Zázračné studánky, protože to znamená jít křížovou cestou jako chodí poutníci. U mě to pokání bylo znásobené tím, že jsem po pěšince s vytrvalým stoupáním přes kameny a kořeny stromů tlačil ještě naložené kolo. Ale zpět k Zázračné studánce, tedy prameni se zázračnou vodou, který vyvěrá uprostřed barokní kapličky. Obsahuje nepatrné množství stříbra a je mírně radioaktivní. Voda neteče po celý rok, ale začíná téct v zimě a přestává začátkem léta. Opodál v opuštěné hornické štole bývala poustevna. U kapličky začíná křížová cesta. Současná podoba 13 žulových kapliček je z roku 1947 a posledním 14. zastavením je Boží hrob, socha Ježíšova těla v umělé jeskyni přistavené ke skále. První stavba, která nás čeká po zdolání křížové cesty, je Větrný zámek, který si nechal postavit v letech 1930 – 1934 sochař Josef Šejnost. Také dnes je objekt v soukromém vlastnictví.

Dominantou Křemešníku je barokní kostel Nejsvětější Trojice, který obklopuje řada staveb a zajímavostí. Především Kaple mrtvých a Kaple korunování Panny Marie, spojené ambitem a dále bývalá škola, dům biskupa ThDr. Šimona Bárty, sluneční hodiny a kalvárie. Měl jsem štěstí, že zde byl průvodce. Trochu jiný, než bývá zvykem, kdy nějaký brigádník odříká naučený text. Tento starší pán věděl skutečně všechno o každé soše, obraze, fresce, vitráži a bylo znát, že si své znalosti ještě průběžně doplňuje. Výzdoba kostela je skutečně nádherná, zaujme zejména oltář, kazatelna nebo replika svatováclavské koruny. V Kapli mrtvých je prostý oltář a několik drobných děl od sochaře Františka Bílka (více o něm v článku o Chýnovu), např. naprosto jedinečná kropenka. V Kapli Korunování Panny Marie je kromě zdobeného oltáře celkem 27 vzácných obrazů s výjevy ze života Panny Marie. Zapomněl jsem uvést, že celý širší vrchol Křemešníku je z důvodu vzácné vegetace a fauny přírodní rezervací. Žije zde například přes 300 druhů motýlů. Tak a pokud jsme si prohlédli všechny pamětihodnosti patřící k tomuto poutnímu místu, zbývá ještě navštívit trochu stranou ležící rozhlednu Pípalku. Jedná se o moderní ocelovou konstrukci z roku 1993 vysokou 52 m, přičemž vyhlídková plošina je ve výšce 44 m a je z ní údajně hezký rozhled po celé Českomoravské vrchovině. Píšu údajně, protože já jsem si v počasí, které panovalo, mohl tak akorát říkat: Mlha přede mnou, mlha za mnou. Kolem dřevěné sochy poutníka jsem se dostal k hotelu Křemešník, kde jsem měl zamluvené ubytování, abych si místní atmosféru vychutnal co nejdokonaleji. A vzhledem k tomu, že zde měli i Poutníka z pelhřimovského pivovaru, tak to ten poutnický výlet byl skutečně se vším všudy.

Za sebou mám sice pouhých 45 km, ale už jsem vyčerpal svoji obvyklou délku článku, takže návrat budu muset nechat na příště.

Ant. Stára