Rovnou na obsah Rovnou na menu
Menu
Město Deštná
městoDeštná

KŘEMEŠNÍK - NÁVRAT

Nová Buková - socha kováře

Cyklovýlet Křemešník - návrat
(Zpravodaj Deštenska - prosinec 2022)

KŘEMEŠNÍK – NÁVRAT

V minulém díle jsem vás, čtenáře, vzal na výlet na poutní místo Křemešník a skončil jsem tím, že jsem se ubytoval ve stejnojmenném hotelu. K tomu bych se ještě vrátil, protože na dnešní dobu nijak závratné ceny, navíc prostorný čtyřlůžkový pokoj za cenu dvoulůžkového. Personál zde byl velice ochotný, přímo domácký, takže se zde člověk cítil velice dobře. A to byly hotel i restaurace úplně plné, takže obsluha skutečně musela poletovat. Příjemné překvapení nás čekalo i ráno při snídani v podobě bohatého švédského stolu, kde nechyběl ani salám Křemešník. Pro úplnost uvedu, že u hotelu je ještě lanové centrum a lyžařská sjezdovka, takže vyžití po celý rok.

Jak už je mým zvykem, výlety dělám okružní, tedy i tentokrát jsem volil zpáteční cestu jinudy. Na začátku byl sjezd z kopce, takže to se nechalo zvládnout i s plným břichem po snídani. A tato pohoda trvala krásných 5 km přes vesničku Sázavu až do městyse Nový Rychnov. Takže zastávka ke krátkému rozhlédnutí. Je zde jednak zámek, na náměstí, takový vcelku obyčejný, sloužící k bytovým účelům, ale před zámkem stojí pěkná socha sv. Jana Nepomuckého a zajímavá kamenná kašna. Na náměstí je mimo jiné ještě kostel Nanebevzetí Panny Marie a hezká, i když trochu otlučená, budova fary. Z Nového Rychnova už je cesta tak nějak do kopce z kopce, navíc ten den samá přeháňka. Projel jsem Čejkov, Chrástov, Černov, Novou Bukovou. V každé vesničce bylo něco hezkého a zajímavého. Mě zaujaly některé kříže a křížky. Na rozdíl od těch strohých, na které jsme zvyklí u nás, se tady z nich člověk většinou dozví, kdo ho věnoval a komu, nebo dokonce i nějaký příběh s ním spojený. Dojímavé jsou třeba ty na památku vojáků padlých v 1. světové válce, např. 25-letého Matěje, padlého a pohřbeného na bojišti v Itálii, 21-letého Josefa, padlého kdesi hodně daleko v Simburské gubernii nebo dalšího teprve 20-letého Jana, který přijel na dovolenou z rumunské fronty, doma onemocněl a zemřel. To je vždycky smutné, když musí rodiče chodit vzpomínat na své zemřelé dítě. Ale ona žádná válka nepřináší pro obyčejné lidi nic veselého.

Nová Buková, to byly čtyři zastávky. U kamenného pomníku ke vzniku Československa, potom u kovové sochy kováře a jakési děsivé běžkyně, obojí velice zajímavé, a když přejedeme přes pastviny s pasoucími se koňmi a výhledem na vrchol Javořice, tak jsme u vlakové zastávky, kde nalezneme ceduli, upozorňující, že se nacházíme na evropském rozvodí, neboli voda z jedné strany střechy budovy odtéká do Labe a Severního moře a z druhé strany střechy do Dunaje a Černého moře. A jedeme dál – Rohovka s obrovskou lípou a pěkným návesním rybníkem. Dlouhou kaštanovou alejí do Ostrovce. Janovice – smírčí kámen a kaplička, která mi připomínala transformátor. Následuje obec Veselá s kostelem sv. Jakuba Staršího s polodřevěnou zvonicí s bání pokrytou šindelem. Zaujala mě i budova, ve které je obecní úřad a restaurace. Když člověk na úřadě dobře pořídí, může se jít hned odměnit, a když požadovanou věc nevyřídí na úřadě, určitě ji vyřídí v hospodě.

A pokračuji dál. Častrov s kostelem sv. Mikuláše, Metánov s hezky udržovanou kaplí, pak pěknou cyklotrasou přes Perky do Lhoty. A jedna skutečně velká zajímavost přišla téměř na samý závěr cesty. Bylo to ve vesničce Vlasenice, kde je tzv. Magická zahrada. Skládá se z děl vytvořených během tří Mezinárodních sochařských sympozií, konaných v obci v letech 2014 – 2016. V travnatém svahu s květinovými záhony a keříky jsou zasazena díla sochařů z Čech, Skotska, Švédska, Brazílie a dalších asi pěti zemí. Zahrada je volně přístupná a slouží nejen znalcům a obdivovatelům sochařského umění, ale také ostatním lidem k odpočinku. Je zde i dětský koutek. Člověk nemusí být umělcem a u většiny soch pozná, co představují. Navíc jsou doplněny i popisky, které nám řeknou ještě mnohem více, než jenom název díla. Třeba i náladu, jakou mají představovat. A které sochy mne nejvíce zaujaly? Třeba brána s názvem Quo vadis? (Kam kráčíš?), Pampeliška nebo krásný kamenný otoman s názvem Pomník odpočinku. Ne všechny sochy ze sympozií jsou umístěny zde v zahradě, další najdeme ještě na návsi nebo v nedaleké Lhotě.

A odsud to byl už jen skok do Kamenice nad Lipou s posledním občerstvením v restauraci U nádraží a pak už jen Gabrielka, Vodná, cyklotrasa č. 1215, ze které musíme včas odbočit na asfaltovou svážnici, po které dojedeme až k samotě U Dymáků a po silnici sjedeme do Světců a Deštné. Poslední část byla vyloženě v dešti, ale už nestálo za to se někde schovávat. Navzdory chladnému a deštivému počasí to byl velice pěkný výlet. Takže doporučení: vyberte si lepší počasí. Zpáteční cesta měřila cca. 50 km. 

Ant. Stára

Datum vložení: 12. 12. 2022 7:57
Datum poslední aktualizace: 12. 12. 2022 8:59
Autor: Správce Webu

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím e-mailů

Jedeme Spolu

Jedeme spolu

Svoz odpadu a jiné životní situace

Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
26
27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11
12 13 14 15
16 17
18 19 20 21 22 23 24
25
26 27 28 29 30 31

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Mohlo by Vás zajímat