Navigace

Obsah

LOMNICE NAD LUŽNICÍ A OKOLÍ

Typ: ostatní
BošilecCyklovýlet LOMNICE NAD LUŽNICÍ A OKOLÍ
(Zpravodaj Deštenska - srpen 2020)

CYKLOVÝLET LOMNICE NAD LUŽNICÍ A OKOLÍ

 

Už jsem tady psal, že mám moc rád lesy kolem Jemčiny, a že sem musím aspoň jednou za rok zajet a potoulat se tu. Tentokrát vás pozvu ještě o kousek dál – až k Lomnici nad Lužnicí a k té spoustě zdejších rybníků. Čeká nás delší cesta, takže vyrazíme hned ráno, projedeme Červenou Lhotu, Pluhův Žďár, Kardašovu Řečici. Na chvíli se můžeme zastavit u rybníka Velká Ochoz a mezi starými duby na hrázi pozorovat volavky nad hladinou. Další rybník Popelov na Cikaru je vždy obklopen rybáři, a proto zdejší kiosek má otevřeno už od rána a takový Regent před cestou bodne. Po modře značené asfaltové lesní cestě dojedeme na Karštejn a pokračujeme doleva dál z kopce, po mostě přes Nežárku, až k rozcestníku Spálená, odbočíme opět doleva a pojedeme po zelené značce (zároveň cyklotrasa zvaná Nežárka), mineme letní dětský tábor Paprsek, samotu Pávek a U Blažků zahneme doprava na žlutou značku a po 1 km nesmíme minout odbočku ke krásné kamenné kapličce sv. Huberta z roku 1875. Zde se měl myslivci, pánovi zdejšího panství, zjevit jelen se zlatým křížem mezi parohy. Je zde i kryté posezení a v létě spousta borůvek.

Dál pojedeme stále po žluté kolem dvou romantických hájoven Sednička a U Strakatého až dojedeme k Nadějské rybniční soustavě, což je něco naprosto úžasného. Spousta velkých a menších rybníků o celkové ploše 250 ha, které jsou od sebe odděleny pouze úzkými hrázemi a po nich se nechá jezdit křížem krážem pod letitými duby a pozorovat ráj vodních ptáků. K tomu ještě ty názvy jednotlivých rybníků: Naděje (69 ha), Láska, Víra, Dobrá vůle, Skutek a další. Tady se člověk prostě nějakou dobu zdrží.

Musíme ale dál. Přes Klec a pojedeme na obec Lužnice. Ne však po silnici, ale směr Kolence a za řekou Lužnicí před rybníkem Klec odbočíme doprava. Nad rybníkem zde kdysi stával hrádek Fuglhaus. Nic moc jsem neočekával, takže jsem ani nebyl zklamaný. Dokonale zřícená zřícenina. Prostě z hrádku se zde nedochoval již ani kámen. Pouze terénní nerovnosti (valy) dávají tušit, že zde skutečně asi něco stávalo. Příště si beru krumpáč. Na další zastávce si to ale vynahradíme. Slepičí vršek je přírodní rezervace – písečný přesyp, obdoba toho u Vlkova. Prostě taková malá poušť, a jelikož bylo v den mojí návštěvy vedro a dlouho žádná občerstvovací stanice, tak iluze byla dokonalá. Dojedeme do Lužnice, zde je muzeum lidové architektury. Tak tentokrát jsem zklamaný byl, protože za 100 Kč jsem očekával trochu více. To, když si na kterékoliv staré chalupě vylezete na půdu, uvidíte více a zadarmo. Ve vstupní chodbě, schodišti a jedné místnůstce je nějaké to staré kuchyňské náčiní, kolovrátek, pár obrázků. Ještě jsem měl dojem, že pán by to raději prodával, než dále shromažďoval. V tomto směru doporučuji rozhodně Blatské muzeum v Soběslavi, kde si za stejnou cenu můžete několik hodin prohlížet rozsáhlou expozici umístěnou ve dvou budovách.

Z Lužnice se vydáme k rybníku Velký Tisý, což je biosférická rezervace UNESCO. V době hnízdění je sem dokonce zakázán vstup. Kolem rybníka je 2 km dlouhá dubová alej, jejíž stín ve vedru skutečně oceníme. U sádek Šaloun je dokonce jeden dub chráněný jako památný strom (6 m obvod, 24 m vysoký). Za sádkami se dáme další 1 km dlouhou dubovou alejí a dojedeme do centra tohoto regionu, Lomnice nad Lužnicí, ale ve městě s 1.800 obyvateli mne jako turistu zaujaly pouze radnice a dva kostely, takže pojedeme zase dál. A dál je to skutečně zajímavější. Vesničky s typickými jihočeskými stavbami ve stylu selského baroka, Bošilec a Ponědrážka dokonce chráněné jako vesnická památková zóna. A všude kolem velké rybníky, které se jmenují podle vesnic, u kterých se rozprostírají – Záblatský rybník, Ponědražský rybník, Bošilecký rybník. A mezi nimi se klikatí důmyslná Zlatá stoka, která jednotlivé rybníky propojuje. Ale popořádku. Nejdříve se podíváme na Velký Lomnický rybník, u kterého je naučná stezka a dřevěná vyhlídková věž. V Záblatí je stará gotická tvrz, bohužel necitlivě rekonstruovaná, osazená dokonce plastovými okny. Vynahradí nám to ale pěkná náves a několik hezkých statků. I malá vesnička Lhota má několik pěkných chalup a zvoničku.

Ze Záblatí je možné jet přes Ponědráž rovnou na Ponědrážku, ale mně to nedalo udělat ještě 10 km navíc (koneckonců je to tu po rovině) a zajet ještě do Bošilce, protože jsem byl zvědavý, na kterém tom mostku to hrály ty panny v kostku, a zjistil jsem, že staré kamenné mosty jsou tu dva a v podstatě se o tom, který je z té písně, vedou spory. Osobně se přikláním k verzi, že je to ten mostek ve vsi. Sice v době, kdy ještě nebyly digitální hry, nebyly panny asi tak zlenivělé, ale přeci jen, že by šly hrát v kostku 2 km od vsi, mi připadá nepravděpodobné. Ale i jinak je Bošilec hezká vesnice s dominantou kostelem sv. Martina.

A teď už skutečně domů. Z Bošilce na Ponědrážku je pěkná cyklotrasa, do Vlkova po silnici nebo nějakou cestou, těch je tu plno, stačí si vybrat, dál na Val (na Val lze jet z Ponědrážky i přes Frahelž). Každopádně musíme překonat Lužnici a Nežárku a dojedeme na Metel. To je křižovatka vodáckých a cyklistických tras, takže v sezóně je zde skutečně rušno. Jez, koupání, kiosek. Odsud můžeme zase přes K. Řečici domů, ale já volil změnu – Vřesná, Pleše, Višňová, Dírná, Deštná. No najel jsem tentokrát přes 100 km. Je to sice po rovině, ale kdo chce, může leccos vynechat a trasu si přizpůsobit.

Ant. Stára


Vytvořeno: 29. 7. 2020
Poslední aktualizace: 21. 8. 2020 07:07
Autor: Správce Webu