LŽÍN - PŘEHOŘOV - HRUŠOVA LHOTA

LŽÍN, PŘEHOŘOV, HRUŠOVA LHOTA

Většinou tady čtenáře tahám na celodenní výlety se spoustou kilometrů, tak si jednou uděláme výlet kratší, který se dá pohodlně stihnout za odpoledne a přitom vidět dost zajímavého.

Pojedeme přes Červenou Lhotu a Dírnou a zastavíme se ve Lžíně. Jednak je zde hezká kaplička, někdo zná také lihovar, ale především zde stojí zámek z poloviny 18. století, kdy patřil k vyšebrodskému klášteru. Původně barokní stavba byla později přestavěná v novorenesančním stylu. Po znárodnění v roce 1948 zámek sloužil jako dětský domov a později jej využívalo táborské muzeum jako depozitář a podle toho, co jsem se dále dočetl, tak zatímco do údržby investováno nebylo, tak naopak interiéry byly ještě zničeny. Potom přišla sametová revoluce a zámek dál postupně chátral. V současné době má zámek dvě rakouské spolumajitelky a od roku 2005 prochází neustálou rekonstrukcí a bude sloužit jako rodinné sídlo.

Nevím, jestli jste si někdy všimli, když pojedete ze Lžína na Přehořov, tak po levé straně u lesíka je malé chráněné území. Jedná se o bývalou pískovnu, které se dostalo ochrany hlavně kvůli hnízdišti břehule říční, která patří mezi vlaštovky a současně mezi ohrožené druhy ptáků. Právě vysoké strmé stěny pískovny byly ideální pro budování hnízdních nor. Píšu byly, vyrazil jsem totiž v květnu, kdy by už břehule měly hnízdit, foťák připravený a kde nic tu nic. Potom jsem si všiml malé cedulky u velké informační tabule, že od roku 2018 vzhledem ke zhoršujícím se podmínkám zde již břehule nehnízdí. Viděl jsem, že skutečně stěna pískovny se sesouvá a hnízda se ničí. Sousední pole je obděláváno až těsně k okraji pískovny, což asi působilo také dost rušivě. Ale stejně stojí za to pískovnu vidět, pár otvorů se zde ještě zachovalo a žije zde ještě celá řada jiných chráněných živočichů.

Další mojí zastávkou byl Přehořov. Já jsem Přehořov dříve nějak neznal, ležel mimo mé cesty, ale v poslední době, když jsem tudy projížděl, jsem si vždy všiml dvou sloupů, jakoby brány a za nimi začínající aleje, tak jsem to chtěl prozkoumat. A skutečně nejen dlouhá lipová alej, ale zbytky celého anglického parku. A tak jsem se dozvěděl, že zde byl kdysi rozsáhlý zámek s parkem a skleníkem, který byl jako dokonale zdevastovaný koncem minulého století zbořen. Takže to někteří čtenáři určitě pamatují, mně to nějak uniklo. O něco později byly zbořeny i hospodářské budovy, z nich se ještě dochovaly velké sklepy, do kterých je možné se od silnice podívat. Stejně tak se v Přehořově nedochoval bývalý pivovar, ani židovské ghetto. Proti vchodu do parku je ještě pozůstatek lipové aleje. Tudy se po 200 m dostaneme k hezkému kostelu sv. Anny. Když se z vesnice dáme po žluté turistické značce směr Lžín a odbočíme na okraji lesa doprava, tak se po 500 m dostaneme k starému židovskému hřbitovu, který má pro mě řadu zajímavostí. Nejen, že leží hodně stranou v lese, ale zatímco jinde narážíme na vysokou zeď a mnohdy je problém se na hřbitov dostat, tak zde jsou již jen zbytky zdi. Na jiných židovských hřbitovech všude přítomný břečťan zde nahrazuje brčál barvínek a uprostřed hřbitova je tůňka a sousoší s uraženou hlavou. Zatímco jinde kromě hebrejských nápisů převažuje němčina, tak zde je hodně náhrobků českých. A pokud by někoho zajímalo, kde odpočívá Král Šalamoun nebo Frankenstein, tak vězte, že jejich náhrobky jsou k vidění právě tady.

A teď přijde to, na co jsem se nejvíc těšil – vesnička Hrušova Lhota, kterou jsem znal do té doby jen jako tečku na mapě. Něco podobného jako Rosička nebo Mostečný, prostě sem vede silnice a zde končí. A zklamaný jsem rozhodně nebyl. Nádherná vesnička s cca 50 stálými obyvateli, náves se soustavou rybníků, kapličkou a řadou starých, ale udržovaných domů a všude překvapivě nové asfaltové cesty. A především klid, který objevili hlavně chalupáři. A pak je zde také několik starých kamenných křížů, což mě vůbec na této cestě zaujalo. Zatímco v okolí Deštné vídáme křížky menší, převážně litinové, tak od Dírné člověk potkává naopak opravdu masivní kamenné kříže. Z Hrušovy Lhoty se polní cestou (pěkný výhled na Choustník) dostaneme do Třebějic. Před Třebějicemi je zajímavá obora Rokle, kde můžeme při troše štěstí zahlédnout daňky. Nad oborou je výklenková kaplička a přímo v Třebějicích kromě několika zajímavých venkovských domů a romantického návesního rybníku je kaple sv. Jana Nepomuckého. No a z Třebějic si vyšlápneme kopec a pak už frčíme do Dírné, kde se nezapomeneme stavit u legendy Marcilise, který zde již od roku 1992 točí stále jednu značku piva a to Budvar. Takže tento starší pán a ten Budvar, to jsou takové dvě jistoty. Mimochodem, věděli jste, že tento dům byl kdysi klášterem?

A potom už jen dojedeme do Deštné a máme za sebou asi 36 km. Vybral jsem pár nejzajímavějších fotografií. Další najdete na internetových stránkách Města Deštné v rubrice Volný čas - Cyklovýlety. Naleznete zde též všechny dosavadní výlety od července 2018. 

Ant. Stára