NADĚJSKÁ RYBNIČNÍ SOUSTAVA

NADĚJSKÁ RYBNIČNÍ SOUSTAVA

Nadějská rybniční soustava patří mezi nejkrásnější přírodní lokality Třeboňska. Je to soustava 14 menších, větších i velkých rybníků o celkové ploše 240 ha, jejichž základem jsou původní Krčínovy rybníky. Byly napájené stokou zvanou Potěšilka, která byla vedena z řeky Lužnice ještě před stavbou rybníka Rožmberk. Největším rybníkem soustavy je Naděje s rozlohou 66 ha. I další rybníky zde mají romantické názvy: Láska, Víra, Skutek, Dobrá vůle atd. Rybníky jsou rozdělené úzkými nebo širšími hrázemi, po nichž se dá chodit nebo i jezdit na kole. Hráze jsou porostlé starými duby, takže jednak romantika, ale hlavně příjemný stín. Středem mezi rybníky potom vede málo frekventovaná silnice z Klece na Val. Chtěl jsem sem zajet vloni na jaře s cílem vyfotit si nějaké vodní ptáky, jenže přes rozvodněnou Nežárku jsem se nedostal ani v Hamru, ani na Metelu – viz článek ve zpravodaji v květnu 2023. Tak, když jsem se sem nedostal vloni, zkusil jsem to znovu letos. Vyšlo mi to tedy později, ne při hnízdění, ale až v polovině června. Cest, jak se sem dostat, je celá řada, přes Kardašovu Řečici, Cikar a Karštejn nebo přes Dírnou, Pleše a Hamr, s různými variantami, to už ať si každý vybere, každopádně to není daleko, nějakých 25 až 27 km.

Fotit ptáky není vůbec jednoduché. Bezesporu je snazší fotit nějaký barák, zříceninu nebo stojící auto. Stromy už mohou být složitější, může fouknout vítr, hýbe se listí nebo celá větev a už to máte rozmazaný. Ale ptáci! V podstatě jsem si je zde rozdělil na dvě skupiny. Na ty, kteří přede mnou neutíkali, protože byli bezpečně schovaní v rákosí. Jejich pronikavý zpěv jsem slyšel ze vzdálenosti pár metrů, ale neviděl jsem žádného, ani když jsem je přesvědčoval, ať vylezou, že je potřebuju vyfotit. Druhá skupina byli vodní ptáci, ty jsem viděl, jenže to bylo dost daleko na můj foťák, nemám totiž žádný profi teleobjektiv. Snažil jsem se je přesvědčit, že se nemusí bát, že si je jen vyfotím a budou ještě tím pádem slavní, ale kdepak, jakmile jsem se přiblížil, frrr a byli pryč nebo aspoň o kousek dál. Dokonce takové divoké husy třeba vylezly až na cestu na hrázi, takže já opatrně k nim, jenže zase, jakmile jsem překonal jejich bezpečnou vzdálenost, teď čtenáři prominou, zbylo po nich na cestě tak leda hovno, v tomto případě spíše plná cesta hoven, takže jsem musel focení přerušit a místo na ptáky koukat na cestu, abych do něčeho nešlápl. Ono by to chtělo si někde pěkně sednout, zamaskovat se a čekat. Trochu trpělivosti by se ve mně i našlo, jenže abych se nechal sežrat komáry, kterých tu bylo habaděj, to jsem opravdu nechtěl. A právě stinné skrýše si přímo vybírali.

Potkal jsem zde i skupinu ornitologů. Dozvěděl jsem se, že kroužkují kachny a potom je každý rok pravidelně pozorují, takže v podstatě některé ty kachny, to už jsou jejich staří známí. Prý zde ale ubylo racků, kteří žili s kachnami v symbióze. Někam se ztratili. Naopak se tu objevili mývalové. To je zde samozřejmě invazivní nežádoucí druh, který kachnám plení hnízda. No nemají to ty kachny lehké. Ale kdo taky jo, že?

Dojel jsem až k pomníku rybníků Láska, Naděje a Víra. Právě na hranici těchto tří rybníků stojí. Je to veliký kamenný solitér, nevím, kde se tu vzal, není u něj žádná cedulka. Je u něj však lavička. Co lavička? Pořádná dubová lavice, na které se krásně pohodlně sedí a poslouchá žabí a ptačí koncert. I ti komáři to zde respektují a dávají chvíli pokoj. Kromě tohoto velkého kamenu se zde nachází ještě jeden, a to u Měkkého rybníku je kámen zvaný Milenec. O jeho původu si zde můžete přečíst. Podle oficiální verze sem kámen zanesl v poslední době ledové před 10.000 lety ledovec. K tomuto kameni se váže pověst, podle které v nedaleké hájovně Prkenej žila mladá hajná, které nebylo dopřáno dát svému muži potomka. Nepomohla ani bába kořenářka v sousední vesnici Klec. Když se vracívala z Klece domů, vídávala mladého baštýře, jak po celodenní těžké práci odpočívá právě na tomto kameni. Jednoho krásného dne se mu svěřila se svým trápením. Slovo prý dalo slovo a najednou vše šlo i bez báby kořenářky a nezůstalo jen u jednoho potomka. Tak to vidíte, tomu se říká nezištná pomoc. No a od té doby se říká, že kámen je nabitý takovou energií, že stačí na něm jen postát a přát si splnění tajné lásky a vše je splněno.

Závěrem chci tuto soustavu rybníků všem milovníkům přírody vřele doporučit. Můžete objet (obejít) jeden rybník nebo všechny, jak kdo chce. Můžete sem vyrazit na kole nebo i autem a zaparkovat ho u některého z rybníků na okraji silnice vedoucí do Klece. Každopádně to stojí za to, jen si nezapomeňte raději vzít něco proti komárům.

Ant. Stára