PLANÁ NAD LUŽNICÍ

CYKLOVÝLET PLANÁ NAD LUŽNICÍ

Dnešní cyklovýlet je již dvacátý v pořadí. Když k tomu ještě připočtu dvě pěší procházky, tak už je těch míst, která jsme navštívili, poměrně dost. Přemýšlel jsem, kam se podívat na tomto dnešním jubilejním výletě. Jenže památky jsou zavřené, příroda se teprve probouzí, na koupání to není, samá omezení kvůli koronaviru a přitom uzávěrka vydání se blíží. Venku jen 3° C (14.3.), nu což zahřejeme se cestou.

Takže Chotěmice, Nová Ves, Mezná, Kvasejovice a za vsí takovou lepší polní cestou (možná kdysi hodně dávno asfaltovou) do Zvěrotic, kde kromě hezké kaple na vyvýšeném místě na návsi je několik domů tzv. selského baroka (čp. 4, 8, 9). Dále pojedeme po málo frekventované asfaltce, a když přejedeme přes Černovický potok, jsme v malé vesničce Sedlečko. Zde mají také kapličku, ale umístěnou na takovém záhadném místě, že je téměř nepřístupná. Potom tu mají dva rybníky se zajímavými názvy: Dítě a Řezník. Pak již stoupáme do kopce do Myslkovic. Podle mapy cestou nemá nic být, ale najednou v kopci kaplička, ze všech čtyř stran keramické dlaždice s vyrytými náboženskými motivy a texty. Myslkovice tentokrát jen projedeme, protože se zde stavíme na některém příštím výletě. Odbočíme doleva, přejedeme dálnici (výjimečně úplně prázdnou) a jsme v Janově. Hezký kostel sv. Jana Nepomuckého na hřbitově, vedle udržovaná fara a památná lípa. Sjedeme z kopce a již jsme v Roudné a tím i u řeky Lužnice. Dále pojedeme po Lužnické cyklotrase, po levé straně chvíli blíže, chvíli dále meandrující tok této řeky, která je zde chráněnou přírodní památkou.

Hned za Roudnou nás zaujme zajímavá zavěšená lávka, bohužel uzavřená. Ale že by to byl adrenalin po ní přejít! Lávka je totiž celá z překližkových desek, místy proděravělá. Bohužel uzavřená a uzamčená. Pojedeme tedy dál, nejdříve po silnici, potom cyklotrasa u železniční zastávky Doubí odbočí doleva na lesní cestu. Za lesem se zase přiblížíme řece, ale zároveň zde houstne chatová zástavba. Po pravé straně máme velkou pískovnu, místy zaplavenou. Dojeli bychom až k hlavní silnici, ale té se vyhneme odbočením vlevo a pojedeme po pěšině těsně kolem řeky a kocháme se pohledy na její tok.

Najednou najedeme na asfalt a jsme v Plané nad Lužnicí, přičemž zde patří městu vyjádřit obdiv: kolem řeky je krásná promenáda s lavičkami a také velkým kamenným kvádrem – památníkem plánské voroplavbě, jelikož Planá bývala kdysi pro voraře významnou zastávkou a právě k takovým kvádrům své vory přivazovali. A jelikož si nemůžeme kvůli zákazům spojeným s koronavirovou nákazou dát plánovaný oběd v restauraci, tak vezmeme za vděk chlebem s domácím uzeným na lavičce s pohledem na řeku. To už je 6° C a sluníčko, takže se dá i sedět. Po krátkém odpočinku, protože to „vedro“ není zase až takové, se vydáme dál, kolem sochy sv. Jana Nepomuckého, kolem elektrárny se zajímavým nápisem „Lidem myšlení, strojům dřinu“, přes most s pohledem vlevo na jez a vpravo na ostrůvek sloužící k procházkám. Za řekou je několik prvorepublikových vil, z nichž nejzajímavější je ta s čp. 4, kde trávil dovolenou i T. G. Masaryk. Ještě zde najdeme pomník Mistra Jana Husa a památný dub (350 let starý, 26 m vysoký, obvod ve výši prsou 544 cm) a můžeme se vrátit do centra. I když pojem „centrum“ je pro Planou trochu nadnesený, protože toto město s téměř 4.000 obyvatel nemá žádné náměstí, jak jsme zvyklí. Zde centrum tvoří parkoviště, zastávka autobusu, hotel, několik obchodů, škola, kostel a fara. Poslední dvě stavby ale za zastávku stojí. Velký kostel sv. Václava s nádherným reliéfem tohoto českého patrona nad vchodem a bývalá fara sloužící jako muzeum k pořádání různých výstav.

A vydáme se na zpáteční cestu. Jakmile odbočíme z hlavní silnice, tak ještě před železničním přejezdem si povšimneme domu se štítem ve stylu selského baroka na střeše s korouhvičkou ve tvaru ryby. Zastavíme se na Strkově. Jednak je zde zajímavý zámeček a zejména přilehlý zámecký park s množstvím památných stromů (lípy, duby) a mezi nimi umělci vytvořili několik dřevěných soch. Na park navazuje nádherné dlouhé lipové stromořadí, které vede kolem Strkovského a Košického rybníka až k areálu Rybářství. A zde jedna perlička nakonec – po průjezdu areálem je před námi rybník Hejtman, který je rozdělený 300 m dlouhým náspem. Vydáme se po něm po úzké cestičce a dvou lávkách a dostaneme se na ostrov Markéta, který je přírodní památkou, kde na 5 ha rostou chráněné stromy a další rostliny a hnízdí zde spousta ptáků, mimo jiné je zde největší kolonie volavek na Táborsku (asi 100 párů). Člověk, když prochází pod vysokými stromy obsypanými jejich hnízdy, musí dávat pozor, aby mu na hlavu nespadlo něco nepříjemného.

No a potom už skutečně jen cesta domů. Takže nakonec Planá nad Lužnicí, město, kterým každý projel mnohokrát, a ono i zde je plno zajímavostí. Pouze bych doporučil vybrat si teplejší počasí a možnost zastavit někde na nějaké to občerstvení. Výlet měřil asi 57 km.  Další fotografie najdete na internetových stránkách Města Deštné v kolonce cyklovýlety.

Ant. Stára