ŘÍPEC, NEDVĚDICE, DEBRNÍK, MOKRÁ

CYKLOVÝLET – ŘÍPEC, NEDVĚDICE, DEBRNÍK, MOKRÁ

Mám sice připravené dva články, jak se říká v šuplíku, ale tento je aktuálnější, tak má přednost. Byla polovina dubna, takové ty nečekaně teplé dny, kdy jaro letos začalo spíše létem, tak jsem vyrazil. Ráno bylo sice chladněji, ale s přibývajícími kilometry nastal další krásný slunečný den. Většina ovocných stromů kolem silnice již kvetla, včely bzučely, ptáci zpívali, no tohle si člověk při jízdě autem nevychutná. Pohled na okolní pole byl tedy trochu bezútěšnější – všude, kam až oko dohlédlo žlutá barva řepky a zbylé plochy hnojili zemědělci tak usilovně, že i silnice byla pokrytá bílými granulemi.

Dal jsem se cestou na Dírnou, Lžín, Záhoří (zde mě vždycky zaujme, že v Záhoří je železniční zastávka Doňov, který je však odsud 2 km a navíc to není žádné velkoměsto, ale přibližně stejná prdelka jako Záhoří), přejel jsem státovku a dojel jsem do obce ZLUKOV. O Zlukovu jsem již psal v jiném článku, ale zapomněl jsem na pomník místního rodáka Jakuba Vojty Slukova, herce Prozatímního a Národního divadla, který zemřel v roce 1903. V jeho rodné vsi jsou na něj patřičně hrdí, což dokládá nejen jeho pomník a pamětní deska na rodném domě, ale i připravovaná turistická stezka, která ponese jeho jméno. Herec sám byl zřejmě na svoji ves také hrdý, protože jeho jméno bylo Jakub Vojta a později přijal umělecké jméno Slukov. Zlukov se německy psal Slukow a také má v erbu sluku, což by vše vysvětlovalo, avšak sluka se řekne německy Waldschnepfe, takže jsem z toho trochu jelen a než bych se do toho zamotával víc a víc, pojedu raději dál.

Moje cesta vedla přes místo se zajímavým názvem Klobásná na ŘÍPEC. V centru obce stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie. Kostel je majetkem Obce Řípec, která se o jeho údržbu opravdu vzorně stará. Lze nahlédnout i dovnitř. Zajímavá je tabulka o historii kostela, kde je mj. uvedeno, že obraz na oltáři namaloval farář z Deštné s poznámkou, že jméno není v historických pramenech uvedeno. Podle mého názoru to byl zřejmě Bedřich Kamarýt. Kolem kostela je udržovaná travnatá plocha, kde jsou lavičky, kamenný kříž a dvě velké dřevěné sochy – svatý Hubert a svatý Florián. Dál jsem jel po silnici kolem kapličky sv. Jana Nepomuckého s dřevěnou plastikou z dílny místního řezbáře, která nahradila dvě jiné postupně odcizené sošky, potom přes silnici vedoucí od Sloupu na J.Hradec a kolem dálnice nejdříve po pravé straně, podjet dálnici a hned po levé straně je stará dubová alej. Zde bych trochu odbočil: pokud sledujete pravidelně mapy.cz, všimnete si, že se neustále vylepšují, takže například už zde nejsou jen památné, státem chráněné stromy a aleje, ale i aleje méně významné, které jsou prostě jen hezké a stojí za to se u nich zastavit a díky zakreslení v mapě si jich člověk více všimne a snad si těch stromů bude i více vážit. A když jsem popojel dál po pěkné cestě kolem dálnice, na okraji Soběslavi ještě před překročením Dírenského potoka je druhá ještě o něco delší dubová alej. Schválně jsem si cestu naplánoval tak, aby to vyšlo v Soběslavi na oběd. Na mapě mě zaujala restaurace u fotbalového hřiště s názvem U Jáji a Páji, která měla i dobré recenze, ale nabídka párků, klobás a hermelínu mě dnes nějak nenadchla, tak jsem si řekl, zkusím motorest Palubu. Když jsem však přejel silnici a na parkovišti uviděl dřevěný stánek s pěkným posezením s názvem Café Gril Kajuta a nahlédl do jídelního lístku, bylo rozhodnuto. Vcelku široký výběr jídel, i když ne hotovek, za slušné ceny, k tomu pivko, příjemná obsluha a hned bylo lépe.

Tak a dál. Přes lávku, po rovince uličkou Na Petříně, ale potom…3 km dlouhé stoupání do dalšího cíle – NEDVĚDICE (původně Medvědice). Jedná se o vesnickou památkovou zónu vlastně už mimo území Soběslavsko – veselských blat, ale architekturu připomínající selské baroko mají jednotlivé usedlosti obdobnou, i když výzdobou prostší. Objel jsem vesnici kolem dokola, objevil i kapličku a křížek, které dosud na mapy nikdo nevyfotografoval. Prohlédl jsem si i kostel sv. Mikuláše a přilehlý hřbitov, kde mě zaujala pro mne neobvyklá jména na náhrobcích: Žaldovi, Rypáčkovi, Kluzákovi, Matyáskovi, Neškodní, Marunovi, Metelec, Kluzák atd., zkrátka trochu změna od mého bydliště, dokládající, že nejsou ti lidé ještě všude úplně promíchaní. Další zastávkou byl DEBRNÍK. Patří pod Hlavatce a je rovněž vesnickou památkovou zónou. Zde jsou však usedlosti mnohem malebnější. A nyní na jaře, obklopené rozkvetlými stromy, vypadaly skutečně kouzelně. Právě, když jsem si říkal, že by byl čas na nějaké to občerstvení, tak jsem uviděl ceduli ZMRZLINA, zabočil jsem, zaparkoval kolo před hospodou a dozvěděl se, že zmrzlina bude asi tak za čtvrt hodiny. No nedalo se nic dělat, musel jsem si dát pivo. Ovšem v podání krojované, kypré šenkýřky to byla dvojnásobná radost. Požádal jsem ji o fotku, abych se s čtenáři o ten zážitek podělil a doporučil.

Původně jsem chtěl jet ještě do Hlavatců, kde je minipivovar Transformátor, ale když už jsem se občerstvil tady, a jelikož jsem zodpovědný cyklista a také zodpovědný cestovatel – pisálek, tak jsem si řekl, že zajedu raději ještě do vesničky MOKRÁ, což mi trochu připomínalo Deštnou, takže jsem si to nechtěl nechat ujít. Ten den bylo ale tak slunečno, že i zde bylo úplně sucho. A kromě dvou kapliček, z toho jedné zasvěcené sv. Panně Marii Lurdské, jsem v této vesničce s asi 40 obyvateli nic zajímavého nenašel. Takže následoval návrat přes Vesce a Soběslav do Deštné.  Ujeto 65 km.

Ant. Stára