SOBĚSLAVSKO-VESELSKÁ BLATA

CYKLOVÝLET SOBĚSLAVSKO-VESELSKÁ BLATA

Soběslavsko – veselská blata je území na východ od Soběslavi a Veselí nad Lužnicí a zahrnuje jednak chráněná přírodní území a jednak stavby lidové architektury, označované jako jihočeské selské baroko. Pojedeme vesnicemi, které jsou celé chráněné jako vesnické památkové rezervace.

V tomto kraji jsou rozsáhlé močály a rašeliniště, zvaná blata. Prochází jimi tzv. Blatská stoka, která kdysi území částečně odvodnila a tím zde vznikla velmi úrodná půda, vhodná zejména k pěstování pšenice, takže se jednalo o dosti bohatý kraj, proto prakticky u každého statku vidíme vlastní špýchar. Chráněné přírodní území se nazývá Veselská blata, skládá se ze tří částí a jeho součástí jsou i Borkovická blata, jimiž vede naučná stezka, kde se můžeme seznámit s těžbou rašeliny i zvláštnostmi blatské přírody. Dříve lidé kvádry rašeliny o velikosti cihel sušili a využívali jako palivo. Suchá rašelina se nazývala borky. Mimo chráněné území se rašelina těží dodnes, avšak má již jiné využití a to zejména pro lázeňské účely a jako součást zahradnických substrátů. Malebné vesničky jsou hojně navštěvovány turisty pro svoji ojedinělou architekturu. Jedná se o zděné lidové stavby převážně z 2. poloviny 19. století s pestrobarevnými fasádami se štukovými ornamenty, trojstranné statky s patrovými špýchary uzavřené čelní zdí s bránou. To vše provedené v různých barvách a vyzdobené srdíčky, zvonečky, kytičkami, větvičkami, křížky, hvězdičkami a dalšími ornamenty. Vrata a dveře jsou vesměs ukázkou nádherné truhlářské práce a rovněž bývají kontrastně natřeny, takže vynikne jejich provedení.

Do Soběslavi cestu známe, tu není třeba popisovat. Ze Soběslavi se vydáme po cyklotrase č. 1136 a první zastávku uděláme v malé vesničce Čeraz, která leží trochu mimo hlavní trasu, ale i zde uvidíme několik hezkých vymalovaných stavení a především náves s rybníčkem a kapličkou. Přes Vesce dojedeme do Záluží a to je skutečně perla na delší zastávku. Návesní rybník je obklopený několika pestrými statky, kaplí a starou kovárnou, která je přístupná pro prohlídku. Domy se v rybníčku krásně zrcadlí, takže opravdu pěkný pohled. Po silnici kolem udržované modrobílé kapličky dojedeme do Vlastiboře, kde kromě památkově chráněných domů můžeme vidět i chráněný jilm (výška 28 m, obvod 3 m), ale cestu si musíme proklestit kopřivami mezi torzy odstavených zemědělských strojů. Naší nejzazší zastávkou jsou Svinky, kde stojí mimo jiné za pozornost návesní kaple, která slouží zároveň jako požární zbrojnice a kovárna. V další vesnici Komárově je podle mě těch domů na prohlížení snad nejvíc, takže se zde zdržíme trochu déle. Samozřejmě je zde také návesní rybníček a kaplička, ale také velice zajímavý kamenný pomník obětem 1. světové války s českým, moravským, slezským a slovenským znakem. A pak už by se nám to začalo pomalu plést, protože Klečaty, to jsou zase podobné domy a podobná kaplička. Změna nás ovšem čeká v Zálší. Ne že by tu nebyly hezké malované domy, návesní rybníček a kaplička, to ano, dokonce i s lavičkou těsně u rybníka, ze které ty domy a jejich odrazy ve vodě můžeme v klidu pozorovat, ale je zde i zámek s kostelem. Zatímco kostel s hezkými vitrážovými okny je opravený, tak těsně k němu přiléhající zámek se zbytky sgrafitové výzdoby (původně tvrz), nyní pražského majitele, je hodně zchátralý. A to byl ještě před privatizací opravený.  Poslední vesnicí se stavbami jihočeského selského baroka jsou Mažice. Opět hezká náves, rybníček, malované domy, kaple. Hledal jsem památný 180 let starý jilm, který zde měl podle mapy stát. Našel jsem však jen lavičku, která z něho byla před 3 lety vyrobená, když musel být pokácený.

Z Mažic je již jen kousek do přírodní rezervace Borkovická blata. Doporučuji naučnou stezku, dlouhou asi 5 km, která vede borovým lesem a mezi rašeliništi, zčásti po dřevěných povalových chodníčcích, abychom do rašeliniště nezapadli, takže občas musíme kolo vést. Vidíme zde spoustu chráněných rostlin a nejen o nich, ale též o zde žijících živočiších a vůbec o životě a práci na Blatech si můžeme cestou číst na informačních tabulích. Pro mě nejhezčí kromě zarostlých vodních kanálů a tůní je zde velké jezero s rákosím a orobincem, s vyčnívajícími pahýly odumírajících stromů, to vše krásně kontrastující s březovým lesíkem za jezerem. Jezero je vlastně zatopená plocha po bývalé těžbě rašeliny. Odtud můžeme jet přes Vesce a Soběslav zpátky domů. Já jsem si však udělal ještě zajížďku lesní cestou a kolem Bechyňského potoka (kde to vypadá jak na Šumavě) do Dráchova podívat se na zdejší tvrz, Dráchovské tůně a jez na řece Lužnici. A potom kolem Sloupu, polňačkami mezi rybníky do Lžína a domů.

Popisovaná cesta (bez Dráchova) měří asi 75 km, ale můžete si kolo dovézt do Soběslavi a začít odtud nebo si udělat výlet autem a projít jen Borkovická blata (je zde parkoviště). Stojí za vidění v každém ročním období a k tomu si přibrat nějakou tu vesničku. Vybral jsem pár nejzajímavějších fotografií. Další najdete na internetových stránkách města Deštné v rubrice Cyklovýlety.

Ant. Stára