STRÁŽ NAD NEŽÁRKOU TAM A ZPĚT

STRÁŽ NAD NEŽÁRKOU TAM A ZPĚT

Hic sunt leones. Na hodně starých mapách byla bílá, tedy dosud neprozkoumaná místa, označována právě tímto nápisem doslova znamenajícím „Zde jsou lvi“. Na místa, kam se chci podívat sice lvi nejsou, o tom jsem se i přesvědčil, ale kdybych vzal mapu a napíchal špendlíky do těch míst, kam už jsem čtenáře zavedl, tak by to byla skutečně hustá síť bližších i vzdálenějších bodů, ovšem zůstalo by zde poměrně velké území neprozkoumané. Proto jsem se rozhodl to napravit. Je to celkem 11 vesnic a vesniček mezi Jindřichovým Hradcem, Kardašovou Řečicí a Stráží nad Nežárkou.

V srpnovém vedru jsem se snažil pár kilometrů ušetřit, a tak jsem cestu z Deštné do Jindřichova Hradce ujel autem a až zde sedl na kolo. Vyšlápl jsem kopeček Jemčinskou ulicí, projel kolem penzionu Frankův Dvůr s Cvildovským rybníkem, památným jilmem a spoustou turistů a dostal se do první vesničky Matná. Malá upravená vesnička s hezky udržovanou kapličkou a návesním rybníčkem, který byl ale bohužel vypuštěný a zarostlý. Na jednom domě sluneční hodiny. Naproti tomu Buk na mě zapůsobil dost neupraveným dojmem. Nové domy občas do staré zástavby nezapadají, uprostřed vsi je až moc velký prostor s několika rybníčky a dokonce fotbalovým hřištěm. Slušelo by se, aby tu měli památný buk, místo toho je zde však památný dub. Do Políkna stoupám do mírného kopce, avšak celou dobu s krásným výhledem do kraje. V Políkně je samozřejmě také kaple a má zajímavý název kaple Jména Panny Marie a hned ve vchodu je vyřezávaná dřevěná socha právě Panny Marie. Hezký je i interiér kaple. Nad Políknem je Mackova skála, místo s dalekým výhledem, celý Jindřichův Hradec jako na dlani. Cestou z Políkna do Vydří jsem se musel zastavit i u jednoho zajímavého křížku, mezi různými symboly na něm byla i lebka, kost a makovice. Vydří, to je zase jedna z vesniček, jejichž návštěva člověka pohladí po duši. Již na začátku vsi rybník a u něj turistický přístřešek a lavičky. Úplná výzva. Musel jsem na chvíli zastavit, sednout si a pojíst aspoň okurku, kterou jsem se vybavil na cestu. Dále potom několik klasických selských stavení, obehnaných dřevěnými ploty s kamennými sloupky, stará škola, sloužící jako hospoda, dále bývalý hostinec, kde probíhá rekonstrukce, hezká zvonička. Jen jednou mě zde zatrnulo, za vsí křížek na památku vojákovi, padlému v 1. světové válce i s fotografií, ze které si však někdo se svojí vzduchovkou udělal terč! Další malinká vesnička Dvorce mě naopak ničím nezaujala, a tak cesta pokračovala po cyklotrase přes Ovčín, kamenitý sjezd k Vyderskému potoku (takový malý čůrek v kopřivách), dřevěný most přes Nežárku a je tady STRÁŽ NAD NEŽÁRKOU.

Některé pamětihodnosti přeskočím, protože už jsme tudy projížděli při výletu kolem Nežárky. Ale i tentokrát jsem zde nalezl něco zajímavého. Avšak nejdříve v tom vedru ukojit žízeň. Od roku 2021 je zde minipivovar, který vaří piva s názvy Ema, Hofmistr a Baron, teprve letos je zde otevřené také posezení ve dvoře a na léto uvařená ideální lehká desítka. Byla doba oběda a měli zde výborné domácí burgry, takže bylo rozhodnuto. Posilněný jsem se vydal ke kostelu sv. Petra a Pavla, do něhož i jeho jižní kaple lze nahlédnout. Na přední části kostela je vezděný smírčí kříž. Od kostela je to kousek na Malé náměstí s velkou kamennou kašnou a několika památkově chráněnými domy. Po mostě se sochou sv. Jana Nepomuckého a výhledem na jez Gabler jsem přejel Nežárku a za ní jsem se dal kousek kolem řeky, abych si prohlédl vysoké skály, které slouží i jako lezecké stěny.

Z dnešního výletu jsem byl trochu upachtěný. Vedro přes 30 °C, občerstvení cestou minimum, vesnické hospůdky pomalu, ale jistě zanikají. A k tomu stále slézat z kola, abych vyfotil všechny zajímavosti. Podle mapy jsem plánoval 45 km, ale různými zajížďkami se cesta trochu více protáhla.

Ant. Stára