SUDKŮV DŮL A OBRATAŇ

SUDKŮV DŮL A OBRATAŇ

Tak jsem si řekl, že když tady kousek od nás máme takovou atrakci, jakou je bezesporu úzkokolejka (JHMD), že by nebylo špatné svézt se i s kolem z J. Hradce na konečnou do Obrataně a pak si pěkně jet na kole domů. Jenže když jsem nastudoval jízdní řád, tak jsem zjistil, že cesta vlakem z J. Hradce trvá skoro 2,5 hodiny a že vláček, nevím proč, čeká hodinu v Černovicích, přičemž bych ještě musel tak jako tak z Deštné do J. Hradce na nádraží ujet 16 km, tak jsem si řekl, že bude lepší dojet do té Obrataně rovnou na kole i tam. Nevím ale, proč v tom případě trvám na té Obratani, když jsem vlak zavrhnul. No to nevadí, dojedu do Obrataně, tam se obrátím a pojedu zase zpátky a ušetřím alespoň nějaké místo ve Zpravodaji. Nakonec se však ukázalo, že tak strohé to nebude.

Vyjel jsem směr Mnich, Bořetín a první zastávku udělal v Hojovicích u kostela sv. Václava, u kterého je hřbitov plný starých litinových křížů a jiných zajímavých náhrobků. Potom jsou cestou dvě zajímavé autobusové zastávky, u kterých není široko daleko žádné stavení. První je Ovčín, kde je pouze křížek, takže asi zastávka pro Pána Boha, a druhou Cihelna, kde mohou lidi chodit tak akorát na houby. Další vesničkou na cestě jsou Panské Mlýny. Budova mlýna už samozřejmě svému účelu neslouží a dosti chátrá, ale kolem ní se svorně pasou stádečka muflonů, daňků, ovcí, koz, oslů, o kousek dál skotského skotu, zkrátka taková malá zoologická zahrada. A jsme v Černovicích. Těm jsem se již podrobně věnoval na jiném výletě, takže hned na okraji u kapličky zasvěcené sv. Anně odbočíme na spojnici Soběslavské a Táborské ulice, odkud máme na celé Černovice pěkný výhled.

Vystoupáme do malebné vesničky Střítež, kde je zastávka úzkokolejky a co je zajímavé, prakticky na dohled o 500 m dále je další zastávka pro obec Křeč, která je však odsud ještě 2 km, takže Křečovští mají sice svoji zastávku, aby jim to nebylo líto, ale s pěknou procházkou. Směrem na Křeč je u silnice zajímavý památník z roku 1935, připomínající poslední bitvu husitských válek v roce 1435, při které po úderu vojska Oldřicha II. z Rožmberka zemřelo 800 táboritů a dosud radikální husitský Tábor musel začít jednat se Zikmundem, pozdějším českým králem. U historie ještě zůstaneme, protože za Stříteží odbočíme na Sudkův Důl, kde je nádherná gotická tvrz z počátku 16. století, která požívá ochrany jako kulturní památka. Je sice v soukromém vlastnictví, ale jsou zde velmi ochotní lidé, kteří vám umožní nejen vstup do dvora a vyfocení památky ze všech stran, ale dokonce i prohlídku tvrze uvnitř. A jako bonus si ještě můžete prohlédnut výrobnu cideru Utopia (cidrerii), umístěnou v přilehlé hospodářské budově.

Před cestou jsem na mapě nalezl nedaleko vrch Kamínek (655 m), na němž bylo zakreslené jezírko. To mi nedalo, musel jsem se o tom přesvědčit. Když jsem překonal stoupání, tak skutečně na samotném vrcholu jezírko! No stálo to za to, to se jen tak nevidí. Navíc nádherný kruhový výhled. Viděl jsem až 25 km vzdálený Blaník. Polní, nebo spíše luční cestou jsem přejel do Bělé, kde stojí bývalý Schwarzenberský hospodářský dvůr, což je rozsáhlá kamenná stavba, která stojí rozhodně také za vidění. Když jsem ještě zadokumentoval pár křížků a kapliček, octnul jsem se na konci své dnešní cesty – v Obratani. Na rozlehlé návsi stojí kostel Narození Panny Marie, na jehož bohatou výzdobu lze nahlédnout otevřenými dveřmi. Kostel má zajímavou oddělenou zvonici. Před kostelem stojí tři pomníky – obětem 2. světové války, T. G. Masarykovi a rudoarmějci Pavlu Bělinskému. Ještě, že jsem věděl, že tu má být i kašna, protože jinak bych ji nenašel, celá zarostlá břečťanem, zvenku i vevnitř. No a musel jsem se podívat i na vlakovou stanici, kde vedle hezké budovy hlavní trati je i nenápadná konečná zastávka úzkokolejky, na které strojvůdce pěstuje rajčata.

Pokračoval jsem kolem hřbitova, před kterým stojí honosný pomník obětem 1. světové války, pak jsem se ještě podíval, jaké tady mají krásné přírodní koupaliště s nádherně posečeným trávníkem a vedle něho v roce 2010 vybudované arboretum. Dobrý počin. Následoval Bezděčín, kde mi hezká kaplička se zvoničkou posloužila jako úkryt před prudkou přeháňkou. Dále po žluté turistické značce kolem statku se zajímavým historickým názvem Josafat a rozvalinami starých budov až ke zřícenině hradu Údolský hrádek. Sotva jsem však vytáhl fotoaparát, již se ke mně řítil mladý obézní muž s copánkem, kterému přetékalo břicho přes kraťasy a se zalíbením mi sdělil, že je to jeho, a že se tady nic fotit nesmí. Asi byl z těch rozvalin a přilehlého, rovněž chátrajícího mlýna, smutný. Nicméně přemluvit se nedal. Trochu se mi tomu nechtělo věřit po vstřícném přístupu na tvrzi Sudkův Důl. Rozladěnost jsem si srovnal hned v další vesničce Nové Dvory s pěknou zvoničkou a vysokým cihlovým komínem vedle rozvalin jakési budovy. Zbytek návratu již vezmu stručně – Chrbonín, Mlýny, Psárov a přes les po červené značce (kde jsem byl mile překvapený novou asfaltkou) do Březiny a Deštné.  No, výlet podle mapy 60 km, já se všemi zajížďkami o něco více.

Ant. Stára