TÁBOR, BECHYNĚ – 3. ČÁST – KLOKOTY

TÁBOR, BECHYNĚ – 3. ČÁST - KLOKOTY

Jelikož Tábor je velké historické město plné památek a jiných zajímavostí, jeho důkladnou prohlídku nelze skutečně zvládnout za jeden den. Proto jsem si na jeho část vyčlenil další čas, přesněji řečeno, část jsem si prohlédl již dříve než celé centrum, které jsem popisoval minule. Snad mi čtenáři odpustí, že článek je zařazený mezi cyklovýlety, jelikož tento jsem absolvoval pěšky. Kolo by bylo v tomto případě zbytečnou přítěží.

Začátek cesty byl na poutním místě Klokoty, na skále nad řekou Lužnicí. Jedná se o celý komplex církevních budov - kostel Nanebevzetí Panny Marie, čtyři kaple zasvěcené sv. Anně, sv. Vavřinci, sv. Vojtěchu a Panně Marii Růžencové. Kaple jsou v rozích areálu a jsou propojené ambity, zastřešenými, dovnitř otevřenými chodbami a v jižní části stojí budova kláštera (rezidence). K areálu přiléhá hřbitov. Jelikož byl přesně den, kdy věnujeme vzpomínku zesnulým, tedy „Dušičky“, tak zde bylo vcelku rušno. O to větší bylo překvapení, že kostel i jednotlivé rohové kaple byly uzavřené, stejně tak jako prodejna se suvenýry. Prohlédl jsem si tedy ambity s výjevy z Kristova života, ze Starého Zákona a života Jana Nepomuckého, dřevěný betlém a malou růžovou zahradu, kde ještě i v této době kvetly růže. Potom jsem se vydal starou lipovou alejí, brouzdal jsem se spadaným listím a prohlížel si křížovou cestu, velké kamenné podstavce s plastickými výjevy. Křížová cesta vede trochu neobvykle, vypadá to, že jednotlivá zastavení jsou na přeskáčku. Začíná totiž u poutního areálu, pokračuje ke kapli sv. Jana Nepomuckého a zde se obrací stejnou cestou zpět ke kostelu a pokračuje druhým směrem, tedy západním kolem hřbitova ke kapli Panny Marie. Já jsem se však na obrátce nevracel a po malé odbočce ke kapli sv. Antonína jsem sešel lipovou alejí až k lávce přes Tismenický (Košínský) potok a naskytl se mi pěkný pohled na hradní věž Kotnov a přilehlé budovy. Přede mnou byla velká louka s amfiteátrem, nápaditou vrbovou prolézačkou, grilovacím místem a především mě zde zaujaly betonové polokoule umístěné poměrně daleko od sebe. Když člověk do jedné promluvil, nemusel nijak hlasitě, tak osoba u druhé polokoule vše výborně slyšela. No zážitek nejen pro děti, ale i pro dospělé (nebo se možná dostávám do dětských let).

Došel jsem až k takové trochu vybydlené budově (na internetu jsem zjistil, že je to nějaká ubytovna pro pankáče či co) a začal stoupat po schodech, abych si prohlédl Holečkovy sady, svažitý lesopark vyplňující stráň mezi Košínským potokem a hradbami. Především je zde tzv. Bílý altán a pomník spisovatele Josefa Holečka. No a samotné hradby vč. Žižkovy bašty stojí také za zhlédnutí. Sady prochází i známá Svatojakubská dálková pěší trasa. Odtud jsem se dal Bechyňskou bránou kolem věže Kotnov k parku Pod Kotnovem, který je vytvořený na místě bývalého hřbitova. Je zde několik starých náhrobků, mj. Josefa Němce (manžela Boženy Němcové) nebo Josefa Vlastimila Kamarýta, kněze, vlastence, básníka a strýce „deštenského“ Bedřicha Kamarýta. Je zde též kostel sv. Jakuba a sv. Filipa, trochu netradiční pomník obětem 1. světové války, spousta starých stromů, židovský hřbitov a pěkný výhled na řeku Lužnici, Čelkovice a část Tábora. 

Potom jsem sešel kolem několika starých honosných vil až k řece Lužnici a prohlížel si po jedné straně cesty klidný tok této řeky a po druhé straně mohutné skály, které slouží jako lezecké terény i jako ferrata, tedy jištěné výstupy pro nehorolezce. A došel jsem až k Modrému lomu, který slouží jako geologická expozice. Vstup byl bohužel uzavřený, takže jsem se musel obejít bez cedulí s popiskami, ale přes a skrz plot jsem jednotlivé exponáty viděl dostatečně. U mlýna Na Papírně jsem se začal vracet, tedy přesněji řečeno stoupat do vršku kolem Modrého lomu až na červenou turistickou značku, po které jsem se vydal kousek ke kapli Panny Marie Klokotské, jak jinak – se zázračnou studánkou. A na konec jsem si nechal rozhlednu, přesněji řečeno takovou turistickou zajímavost, spíše recesi. Jelikož zde na kopci Chlum měla stát rozhledna na počest oslav 800 let Klokot a 600 let Tábora. Přestože byl v roce 2020 už i vybrán vítězný projekt, Město Tábor se však rozhodlo záměr nenaplnit. A tak zde od léta 2022 ční jako symbol této nerealizované stavby rozhledna Štafle. Potom jsem se vydal zpátky ke kapli se zázračnou studánkou a část, vlastně konec křížové cesty jsem prošel pozpátku až zase ke klokotskému klášteru.

 Ant. Stára