TÁBOR, BECHYNĚ – 6. ČÁST – NÁVRAT

TÁBOR, BECHYNĚ – 6. ČÁST – NÁVRAT

Ráno jsme se probudili do vcelku dost chladného dne (po ránu asi 1 °C), a tak jsme vypustili původně plánovanou Židovu strouhu, což je krásné asi 7 km dlouhé údolí, kde však musíte asi 15x brodit potok, což jsme si řekli, že bude přeci jen lepší někdy v létě. Rozloučili jsme se s příjemných penzionem a vyrazili. Popojeli jsme kousek kolem Lužnice k jezu Dolní mlýn, odkud je hezký pohled na věž Kohoutek, někde uváděná jako Katovna, což je pozůstatek bývalého opevnění. Stojí však na soukromém pozemku a je tudíž nepřístupná.

Za mostem krále Jana leží část Bechyně zvaná Zářečí. Je to rovněž součást městské památkové zóny, mj. je tu budova tzv. Dolních lázní. Natáčel se zde film Zlatí úhoři. Dnes se zde nachází keramická dílna s prodejnou, před níž je soška Zářečské báby, která v podstatě zachránila všechny Zářečáky. Když chtěl totiž majitel bechyňského zámku před ním postavit ochrannou zeď, zavolal si čerta a ten mu slíbil, že ji postaví za jedinou noc. Ovšem chtěl za to duše všech zářečských poddaných. Čert se bál zakokrhání kohoutů, které by oznámilo nad ránem konec jeho lhůty, a tak je všechny pochytal a schoval, jenže jedna zářečská bába svého kokrháče ukryla a před rozedněním se ozvalo jeho „kykyryký“. Čert okamžitě zmizel, zeď zůstala sice nedostavěná, ale duše zářečských byly zachráněné. Ono je tady těch zajímavostí ale více. Najdete zde informační tabuli s oznámeními, pozvánkami a fotografiemi, nazvanou „Zářečský internet“ nebo knihobudku s názvem „Zářečská necenzurovaná knihovna“ a netradiční barometr, zde „Zářečský barometr“ se šiškou, která, když je mokrá, tak to znamená, že prší, když není vidět, je mlha, kývá se, je vítr atd., až po zemětřesení, když šiška spadne.

Následovalo stoupání až ke křižovatce, uprostřed níž stojí památník zrušení roboty. Kromě této události, vztahující se k roku 1848, je na památníku ještě datum 1.10.1923 jako vyvrcholení první pozemkové reformy, tedy začátek předávání půdy, zabrané velkostatkářům, novým vlastníkům a 28.10.1928 - připomenutí 10 let od vzniku republiky. U křižovatky ještě zaujme kaple sv. Karla Boromejského. O kousek dál bylo zajímavé zastavení u budovy starého nádraží, kde až do otevření mostu Duha v roce 1928 končila železniční trať a lidé museli pokračovat do Bechyně pěšky. To je v dnešní době dost nepředstavitelné. Cesta byla dokonce ještě zkombinovaná s přívozem v místech jezu Horní mlýn. Když si to představím, ty strmé srázy z obou stran, asi bych vlakem nejezdil. Potom už jsme jeli domů po silnici. Za Bechyní jsme minuli letecké muzeum, které bylo beztak zavřené. U vedlejšího areálu (autoservis, vrakoviště, STK) stojí ještě starý obrněný transportér a vrak vrtulníku.

Další zastávku jsme udělali v Sudoměřicích u Bechyně. Mockrát už jsem jel po silnici od Bechyně na Soběslav, ale do Sudoměřic, i když leží jel kousek stranou od této silnice, jsem nikdy nezajel. Takže až nyní. Nejprve mne překvapila stará památná lípa, která mě svým téměř vodorovným kmenem, podepřeným zídkou, připomněla lípu v Kamenici nad Lipou, která rovněž takto již celou věčnost bojuje o svůj život. Teprve z kmene vyrůstají mohutné větve směrem vzhůru, které tvoří vlastně nové kmeny. Vedle této staré lípy rostou dvě mladé, které historii teprve začínají psát: lípa setkání a lípa slovinsko – českého přátelství. Stráňku pod kostelem tvoří velký travnatý park, kde je řada dřevěných soch. Dominuje jim čůrající jednooký Jan Žižka z Trocnova. To vzniklo asi tak, jako když si někdo plete naši Deštnou s Dešnou u Dačic, tak turisté místo aby hledali sochu Žižky v Sudoměři u Písku, tak se na ni vyptávali zde. Aby místní vyšli turistům vstříc, postavili sochu Žižky i zde. A proč čůrajícího? To souvisí zase s jednou prý již zapomenutou legendou, ve které se prý Žižka vsadil s čertem, že ho přečůrá, a tak Žižka pořád čůrá a čůrá.. Najdeme zde ale i obří dalekohled, krokodýla, sovu nebo Pupek světa.

Na vršku nad parčíkem se vypíná kostel Všech svatých. Je to zajímavá stavba s hranolovou dřevěnou věží s cibulovou bání, krytou šindelem. Jedná se o členitou stavbu, z jejíhož půdorysu vystupují masivní pilíře, přístavek Božího hrobu, válcové schodiště s kuželovou stříškou a předsíň, kterou se do kostela vchází. Nedaleko v zahradě jednoho domu stojí kříž bratří Jirků, padlých v cizině daleko od domova v 1.světové válce. Potom jsme projeli Černickou oborou kolem soukromého barokního loveckého zámečku a penzionu uprostřed rozlehlého golfového hřiště. V dosti chladném dni za mírného deště jsme chvátali domů, ale přesto jsme se ještě zastavili u Starého a Nového rybníku s hrázemi se starými duby. Potom kolem Rytířského rybníku s Rytířským mlýnem přes Debrník, Nedvědice a Soběslav hurá domů. Celkem nějakých 40 km.

 Ant. Stára