TUČAPY A BUDISLAV

CYKLOVÝLET TUČAPY A BUDISLAV

Dnes navštívíme dvě nedaleké vesnice, přes které každý občas, někdo i častěji, jezdí: Tučapy a Budislav. Nevím ale, jestli se zde také někdo zastaví, aby se podíval, co je tu zajímavého. A proto se tady nyní trochu více porozhlédneme. Pojedeme přes Chotěmice a Novou Ves do Mezné. Zde máme možnost za Meznou u rybníka Těšín odbočit doprava a cestou přes kopec Malovec s telekomunikačním vysílačem se dostat do Dvorců a Tučap. Tentokrát jsem se však rozhodl prozkoumat jinou cestu a to mezi rybníky od Mezné po Tučapy, kterých je tady ukryto skutečně dost.

V Mezné u obecního úřadu odbočíme doprava a za vsí pojedeme polní cestou. Bylo po dešti, myslel jsem si, že budu mít bláto až za ušima, ale ono ne, pevná cesta mě dovedla až k rybníku Katovec. Pěkný rybník v hezkém místě stranou od lidí, na hrázi staré duby, rozhodně stojí za pohled. Za dalším rybníkem Feralec vjedeme do lesa. Zde je trochu problém nezabloudit, jelikož skutečných cest je více než těch na mapě, tak kterou se vždy vydat? To bloudění ale není tak strašné, všechny cesty někam vedou, a pokud ne, tak se člověk vrátí. V lese jsou ukryté dva hezké rybníky: Hlinný a Tabulka. Romantiku ale i zde dost kazí kůrovec, proti kterému člověk svádí marný boj. U samoty Malovec je velký rybník Vols (24 ha), navíc s pěknou dubovou alejí na hrázi a menší Volsík. I další rybníky mimo moji cestu mají zajímavé názvy: Teplín, Teplínek, Sušice, Chmel nebo Smíchov.

Před námi jsou ale už Tučapy. Vyjedeme přímo u židovského hřbitova, který je volně přístupný. Jsou zde velmi staré náhrobky, nejstarší čitelný z roku 1737. Některé jsou zazděné v obvodové zdi. Samozřejmě celý hřbitov porostlý břečťanem a pod nánosem spadaného listí. Krásná podzimní atmosféra. V Tučapech bývala dosti velká židovská čtvrť. V 18. století měli sice Židé obchody v Soběslavi, ale podle zákona tady nesměli bydlet. Proto byly velké židovské čtvrti v Myslkovicích a Tučapech. Zde se dodnes zachovalo několik domů, které jsou nyní památkově chráněné. U silnice směrem na Soběslav najdeme bývalou židovskou školu, synagogu a sídlo rabinátu a směrem na Dírnou další dochovaný židovský dům. V Tučapech jsou pyšní na dva své rodáky – Karla Ančerla, hudebního skladatele a dirigenta, a Bedřicha Berchtolda, majitele velkostatku, vlastence, cestovatele a spoluzakladatele Národního muzea. Oba mají na budově obecního úřadu pamětní desku a Ančerl také pomník v parčíku, kde je rovněž socha čápa, kterého mají Tučapy ve znaku. K památkám v Tučapech patří i kostel sv. Jakuba Většího, socha sv. Jana Nepomuckého, dvě výklenkové kapličky a pomník obětem 1. světové války. Největší památkou v Tučapech však je zámek, který po válce po konfiskaci kolaborantům podle Benešových dekretů připadl obci. Ta do zámku umístila školu. Ovšem kraj rozhodl v roce 1978 o zřízení domova důchodců, který však po více než 30 letech fungování v roce 2014 zrušil, přičemž předtím bylo do budovy dosti investováno. Obec se domáhá vrácení budovy, zatím ale marně. Kraj uvažuje spíše o prodeji a zřejmě hledá kupce. Je škoda, že není přístupný ani menší park za zámkem.

Kousek popojedeme a jsme v Budislavi. Podobnost je v tom, že je zde rovněž zámek, kde sice již od roku 1954 dosud funguje domov důchodců, ale jeho provoz se utlumuje a plánuje se také jeho zrušení. Oba domovy mají (měly) společné to, že staří lidé v místě měli příbuzné, kteří za nimi docházeli, což při plánovaném přesunu do Bechyně je problematičtější. K zámku patří rovněž park s letitými stromy a Zámecký rybník. Doporučuji si kolem něj udělat okruh. Jednak uvidíte kachní ostrůvek, kolem rybníka poklidně tekoucí Černovický potok s vysokým splavem, malý rybníček se dvěma dřevěnými sochami a naskytnou se vám neobvyklé pohledy na zámek s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, ke kterému se od rybníka vrátíme. Před kostelem jsou dvě kaple a vedle něj fara, rovněž památkově chráněná a v parčíku na návsi stojí socha Panny Marie a zajímavý pomník obětem 1. světové války.

Domů pojedeme kolem Budislavské hory (559 m). Doporučuji si ji cvičně, pro kondičku, vystoupat. Na vzdálenosti 600m od silnice na vrchol je převýšení 85 m. Ale na vršku budete odměněni parádní bučinou. Byl jsem tady tentokrát po hodně letech. Tehdy mě rozezlily do kůry kmenů vyryté nápisy typu - kdo tady byl a kdo koho miluje. Stromy si s těmito hloupými lidmi za ta léta již poradily. Rány se zacelily a můžeme jen hádat, jestli nějaká velká láska z roku 2002 ještě trvá nebo jestli návštěvník z Hlavňova ještě vůbec žije. Ty stromy ale žijí a jsou krásné. Nové nápisy kupodivu nepřibývají. Že by nová generace dostala rozum? A nebo je možná pohodlnější napsat své milé SMS, než lézt na vzdálený kopec. Rád bych byl spíše optimistou, ale to mi kazí stopy od motorek, jak si kopec někdo plete s motokrosovou tratí.

No a pak už jen přes Lipovku domů, do Deštné a máme v nohou cca. 32 – 37 km podle toho, jaké zajížďky jsme kde volili.   Fotografie jsou tentokrát trochu ponuré, ale to k podzimu patří.

Ant.Stára