TÝN NAD VLTAVOU - 2. ČÁST

TÝN NAD VLTAVOU – 2. ČÁST

Jak již jsem psal minule, dojel jsem do Týna nad Vltavou, ubytoval se v hotelu U Zlaté lodi v 1. patře s výhledem na řeku a starý železný most a měl jsem ještě velkou část dne na prohlídku města. Začal jsem vanilkovou zmrzlinou a infocentrem. Vybavený různými informačními materiály jsem obešel náměstí, které je od roku 1990 městskou památkovou zónou. Mezi památné domy patří kromě „mého“ hotelu zejména budova radnice, dříve i se šatlavou a pivovarem (i dnes slouží radnice jako sídlo městského úřadu), vedle stojící dům s arkádovým loubím, dříve v majetku bohaté židovské rodiny (dnes pobočka banky), zajímavý dům s věžičkou, zvaný U Modré hvězdy, naproti přes náměstí s prastarou kamennou kašnou stojí dvojdům Stará pošta, přičemž zajímavostí je, že v 18. století byl poštovní úřad dědičný v rámci jedné rodiny, pošmistři  se těšili velké úctě a na hřbitově mají honosné náhrobky. Zatímco jižní stranu náměstí zabírá kostel sv. Jakuba, kolem stojící sochy a barokní fara, tak severní strana je kromě památných domů U Zlatého lva a U Zlatého slunce vyplněná především rozsáhlým zámkem. Původně zde bylo sídlo arcibiskupské správy panství, nyní je zde muzeum.

Tak jsem se rovnou do toho muzea zašel podívat. Kromě místností, kde se seznámíme s historií Vltavotýnska a to zčásti i neobvyklým interaktivním způsobem, jsou zde dvě velmi zajímavé expozice: Svět loutek, vzácné historické loutky lidových loutkářů, mimochodem nejznámější český lidový loutkář Matěj Kopecký je pochován právě na týnském hřbitově, a Jihočeské vltavíny, celá jedna velká místnost plná těchto drahých kamenů. Měl jsem navíc ještě štěstí, že jsem zde byl v době právě končící výstavy heligonek. Dva starší pánové zde vystavovali heligonky ze svých a dalších soukromých sbírek. Společného měly to, že všechny pocházely z dílny Konstantina Stibitze (1885-1964), který se narodil v Mladé Vožici, vyučil v Jindřichově Hradci a od roku 1913 jako živnostník začal v Českých Budějovicích vyrábět harmoniky, zejména heligonky (což je český vynález), jimiž proslul po celém světě. Přesto je jeho jméno dnes již téměř zapomenuté.

V Týně nad Vltavou je zpřístupněný i labyrint podzemních chodeb, což by mne lákalo, bohužel jsem zde byl mimo otevírací dobu. Tak jsem se místo toho vydal k pivovaru. Tedy to je tak, stával zde arcibiskupský pivovar, taková hezká budova klasického starého pivovaru, jenomže ten pivovar už léta letoucí nevaří, prošel různými vlastníky a úpravami, tak jsem byl zvědavý, co z pivovaru zbylo. Zjistil jsem však, že celý areál vlastní nějaká s.r.o. Rozsáhlé prostranství, kde by se měl nacházet i starý pivovar, je uzavřené, takže historickou budovu si člověk neprohlédne a přes ohrady ani nezahlédne. Dozvěděl jsem se, že se zde buduje wellness a co já vím ještě. Součástí je i nový minipivovar, který vaří pivo od roku 2019. Do nového pivovaru se člověk ale také nepodívá, funguje tu v omezenou dobu jen malé prodejní okénko s možností koupě pet lahví. Jak jsem později zjistil, týnské pivo neochutná člověk ani nikde v restauraci, protože místním prý moc nechutná. Tak nevím. Vedle ať již bývalého, či současného pivovaru, jsou Bedřichovy sady, jejichž součástí je otáčivé hlediště, jedno ze dvou v celé republice. Postavili ho místní ochotníci a slouží jim jako letní scéna. V dolní části sadů je kamenný most, údajně pozůstatek zaniklého hradu. Jak jsem se však dočetl, nedochoval se žádný dokument s původní podobou hradu (ani kresba, ani popis), takže nevím, jestli zde ten most nepostavili radní později, když už město nemá hrad, aby mohli turisti fotit aspoň ten most.

Ještě jsem se stavil na hřbitově prohlédnout kostel sv. Víta a pomník loutkáře Matěje Kopeckého, podíval se na neobvyklý strom jerlín japonský, nakoupil jsem si něco na druhý den v předražené Bille, pak už jen odložil foťák na hotelu a vyrazil jsem na večeři do Zámecké restaurace. Již při prohlídce města jsem si totiž všiml, že každou středu je v nabídce XXL řízek za super cenu. A na řízky to já jsem. A středa právě byla. Jenže řízek byl tak akorát XXL rozklepaný a porce hranolků byla taky bez těch XX, takže jsem si musel dát ještě šumavskou topinku a vracel se na pokoj. Město a zejména jeho historické centrum se mi velmi líbilo a soudě podle recenzí jiných návštěvníků, nejsem sám. Den plný zážitků rychle utekl a ráno bude třeba se vydat na zpáteční cestu. O tom ale až příště.

Ant. Stára