VALTÍNOV A SKALNÍ ÚTVARY V OKOLÍ

VALTÍNOV A SKALNÍ ÚTVARY V OKOLÍ

Už v článku o České Kanadě jsem psal, že se sem ještě musím vrátit, protože jsem jedno moc hezké a zajímavé místo vynechal. Přitom toto místo je svým kopcovitým terénem zarostlým lesy, které jsou plné obrovských balvanů, pro Českou Kanadu tak typické. Jedná se o okolí Valtínova. Jelikož je však Valtínov z Deštné 40 km, do výchozího místa jsem si vypomohl autem. Místa na zaparkování je zde dost, tak už jen sundat kola z nosiče a vyrazit.

Jedeme směr Markvarec, ale hned za Valtínovem odbočíme vpravo, projedeme kolem hřbitova, stále do mírného kopce až do Horního Radíkova. Malá vesnička s krásnými starými chalupami, okolo nich zahrádky s dřevěnými ploty a kamennými sloupky i podezdívkami, soustava čtyř návesních rybníků s vrbičkami, orobincem (jako kluk jsem říkal doutníky) a lekníny, na jednom z rybníčků dokonce i vodník. Z Horního Radíkova se vydáme směr Dolní Radíkov, avšak po 700 m odbočíme doprava a po polní cestě se dostaneme až do lesa. Zde se cesty několikrát rozdělují a nejsou prakticky vůbec značené, takže se přiznám, že jsem bloudil. Měl jsem jet (jít) po naučné Graselově stezce, ale tu jsem nějak minul. Nicméně mírnou oklikou, zato větším stoupáním, jsem se dostal k cíli, vrcholu Skalka, nebo také Měděný vrch (681 m). Jedná se o rozsáhlý kamenný útvar, který můžeme obejít kolem dokola a prohlédnout si ho ze všech stran, ale také na něj vylézt. Je z něho i rozhled do okolí. Rovnou ale napíšu, že tento úsek dnešní cesty, tzn. Skalka, je sice pěkný a stojí rozhodně za vidění, avšak co se týče cyklistické dostupnosti, je spíše pro silnější nátury. To jen, abych měl klidné svědomí, kdyby mě chtěl někdo následovat, aby mi nenadával. Prostě je to spíše kolo tlačit než jet. Po Graselově stezce pokračujeme dál. Čekají nás Filipovy kameny. To je opět zajímavý skalní útvar, kde jedna skála připomíná obrovské zvíře a druhá může poskytnout nouzové přístřeší při nečekané přeháňce. A kdo není taková dobrodružná povaha a chce vynechat Skalku, tak k Filipovým kamenům se pohodlněji dostane jinou cestou přímo z Horního Radíkova. Tak či tak, dále nás čeká jiná zajímavost – Štrpské pleso (na rozdíl od toho slovenského psáno přesně takto), což je zde na místní poměry skutečně unikát. Členité jezírko s mechovými břehy, místy zarostlé různými travinami, z něho vyčnívají balvany a malé porostlé ostrůvky. Jezírko lze přejít po povalech, jako někde na Šumavě.

A pohodlnou širokou cestou vyjedeme na Havlovu horu (680 m) se známou rozhlednou U Jakuba, pro svůj tvar přezdívanou též „pastelka“. Rozhlednu si nechávám nakonec, jelikož je zde celá řada dalších atrakcí pro dospělé i děti. Uprostřed lesoparku s replikou slovanského opevnění najdeme bludiště, lanovku, Perníkovou chaloupku a podzemní chodbu s kostlivcem a dalšími postavami. V lesoparku narazíme i na vyřezávaného hada, divoká prasata, ježibabu, skřítka, totem, indiánské teepee a také občerstvení. Tak, a nyní ta rozhledna. Když vystoupáme 180 schodů, můžeme si celý areál i se širokým okolím prohlédnout z vyhlídkové plošiny ve výšce 33 m celkově 41 m vysoké dřevěné rozhledny, která zde stojí od roku 2013. Nejen v souvislosti se stavbou rozhledny padne jméno Ing. Karel Plucar. Asi tak, jako když znáte z pohádky výraz „Zde je Krakonošovo“, tak zde je Plucarovo a skutečně všude, nejen kopec Havlova hora s rozhlednou, ale okolní lesy, obora, soustava rybníčků atd. Díval jsem se do katastru nemovitostí, jen list vlastnictví má přes 300 položek parcel, kolik je to dohromady plocha, se mi ani počítat nechtělo. Musí to být spousta starostí a práce a je chvályhodné, že část těchto soukromých pozemků může takto využívat i veřejnost. Ani ta Ďáblova prdel (o které budu psát dále) není ďábla, ale Plucara (v katastru uvedeno decentně „Ďáblův zadek“).

No, a to je další cíl, vystoupáme do pěkného kopce a se spoustou dalších turistů vidíme skutečně zajímavý skalní útvar Ďáblovu prdel. K tomu není třeba další popis, protože ten tvar je skutečně dokonalý. Dál pojedeme do Terezína. Kolem skalního útvaru nazvaného Obětní kámen, hezkou lipovou alejí, kolem vršku Šibeník, posetého, jak jinak než balvany, které nyní zvlášť vynikají, když je celý kopec odlesněný. A blížíme se k poslednímu skalnímu útvaru, který bych vám rád dnes představil. A tím je Ďáblův chléb. Jedná se o skutečně jakoby rozříznutý obří chléb, přičemž nad mezerou mezi oběma polovinami je jako stříška položený ještě obří placatý viklan.

A dál už to budu muset trochu urychlit. Lesní cestou sjedeme k rybníku Zvůle. Hezký rybník uprostřed lesů, vyhledávaný turistický cíl. Autokempink. Dobrý rybník na koupání, pro mě tedy spíše v létě, ale pro otužilejší prakticky kdykoliv. Kromě toho s ohledem na turistický ruch vesnička s řadou občerstvovacích možností. Já jsem se dal kolem hezké kaple a mohutného památného buku (stáří asi 450 let) k poslední zastávce – Přírodní památka „Jalovce u Valtínova“. A potom už skutečně jen sjezd z kopce po louce do Valtínova k zaparkovanému autu. Dneska to bylo jen 16 km, ale docela krušných a ty zajímavosti stály za to. Samozřejmě, kdo chce, mohl by si ten okruh dát i pěšky. V tom případě si lze cestu ještě o 1,5 km zkrátit a vyrazit až z parkoviště pod Havlovou horou.

 Ant. Stára