VELKÝ RATMÍROV, SVATÁ BARBORA, MNICH

VELKÝ RATMÍROV, SVATÁ BARBORA, MNICH

Tento článek vznikl tak, že jsem seděl u počítače a cestoval jsem, jak se říká, prstem po mapě a najednou jsem zpozorněl - nedaleko Velkého Ratmírova blízko hlavní silnice na J. Hradec jsem uviděl zakreslený památný kámen, o kterém jsem dosud nevěděl. Všude možně kolem mám okolí projeté křížem krážem, ale u něj jsem ještě nebyl. Tak jsem hned druhý den sednul na kolo a vyrazil. Ono tady v Klenovských lesích je spousta drobných zajímavostí. Různých kapliček, křížků, skalisek, studánek… O řadě z nich jsem ještě ani nepsal, přitom to vydá na samostatný článek. Já jsem ta místa neobjel najednou, jezdím sem často, ale zjistil jsem, že by se ta navštívená místa dala spojit. Tedy pokud nebudete hledat Jubilejní kámen jako já, potom byste se museli vracet do V. Ratmírova.

Začnu poslední vyjížďkou, tedy k uvedenému památnému kameni, označenému na mapě jako Jubilejní kámen. Jel jsem přes Pluhův Žďár směrem na Studnice a v kopci u dřevěného kříže, kde je odbočka na Prokopský dvůr, je vlevo od ní téměř souběžně další cesta. Tak tou jsem se vydal k lesní studánce pod vrchem Na Klenové. Zastřešená studánka kousek od cesty, dokonce i s hrníčkem. Jestli je voda pitná, jsem ale raději nezkoušel. Ten kopec Klenová (588 m), to byla také výzva, tak jsem se na něj s kolem prodral, nevede sem totiž cesta, kopec je zarostlý, ale mám vždy dobrý pocit objevitele, když vidím triangulační bod, označující nějaký vrchol. Potom jsem zjistil, že je přístupnější z druhé strany. Tudy jsem sestupoval směrem k Mádlovu kopci. Prodírání jsem neměl ještě dost, na mapě jsem asi v půlce cesty objevil nějaká bezejmenná skaliska. Samozřejmě opět mimo cestu, navíc kameny, padlé stromy, husté mladé stromky, ale nakonec jsem vůbec nelitoval, na vršku jsou zde skutečně pěkné skály. Potom jsem už sešel na cestu, abych kolo nemusel jen vodit nebo nosit. Při cestě je křížek, nazvaný Mádlův kříž, více informací bohužel nevím, dále směrem k V. Ratmírovu je na rozcestí velký kamenný kříž. Kousek za ním jsem se vydal po lesní cestě směrem k hlavní silnici na J. Hradec. Prohledal jsem místo, o kterém jsem si myslel, že by to tu mělo být (ten Jubilejní kámen), ale nic. Bohužel jsem neměl v telefonu aktualizovanou mapu, takže jsem pátral trochu naslepo. Starší pán, který zde dělal v lese dřevo, mi neporadil. Bodejť by jo. Doma jsem zjistil, že jsem se spletl o jednu cestu. Druhý pokus, to už jsem jel na jisto. Na místě, kde to mělo být, jsem zastavil, slezl z kola, vyndal foťák, ale jistota mě začala opouštět. Chodil jsem kolem dokola, koukal do mapy a nic. Potkal jsem zde starší paní na houbách, ale také mi nepomohla. Musel jsem se smířit s tím, že je kámen v mapě špatně zakreslený nebo ho již má třeba někdo doma na zahradě.

Zpátky jsem jel v prvním případě přes Velký Ratmírov. Rád bych o něm něco napsal, čím bych sem čtenáře přilákal (bez ohledu na to, že každý tuto vesnici asi zná), ale když se zde člověk na návsi rozhlédne, tak vidí akorát sídlo JZD, obchod Jednoty a hospodu. To tedy žádné pamětihodnosti nejsou, takže zbývá jen pomník padlým v 1. světové válce, a to je asi tak všechno.

Zajímavosti jsou spíše v okolí. Když za statkem čp. 27 odbočíte doleva do polí a po rozdvojení cesty se vydáte tou levou směrem k železnici, tak za železničním přejezdem na okraji lesa jsou ukrytá parádní Boží muka s vytesanými nápisy v jakési staré řeči, kterým jsem tedy ani trochu nerozuměl, zatímco pravá cesta vede také k železniční trati, ne však k přejezdu, ale hezkému obloukovému kamennému mostu. Cesta přes něj je zahrazená betonovými panely, ale pěšky nebo i s kolem v podpaží se to překonat dá a dál po cestě po okraji lesa se člověk dostane k hlavní silnici a za ní může pokračovat dál a dostane se až k zajímavému pomníčku – kámen s vytesaným křížem. Do kamene byla kdysi vložená deska, která již bohužel chybí a podobizna, která je již jen těžko zřetelná. Podle zbylého obrysu se zřejmě jednalo o nějakého mladého muže. Kousek od pomníčku je již pěkná cesta (cyklotrasa) vedoucí na Svatou Barboru. Při cestě je po levé straně docela ukrytá v keřích hezká zrestaurovaná kaplička. A už jsme na Svaté Barboře. Jedná se o bývalý poutní kostel z roku 1503, zrušený roku 1789. Dosud se jedná o kulturní památku, je však nepřístupný, patří soukromému majiteli. Odsud můžeme pokračovat dál a když po 300 m odbočíme ze značené cesty vlevo, dojedeme k další hezké kapličce, pod kterou vyvěrá studánka. Nádherné romantické místo. Potom můžeme jet až do Mnichu, ale doporučuji než po silnici jet raději polními cestami, kde je několik hezkých rybníků a kolem nich křížky a kapličky. Samotný Mnich je hezká vesnička s kaplí a řadou upravených stavení. Na konci Mnichu můžeme u Božích muk a rybníku Dolní Stávek odbočit vpravo a březovou alejí a přes koleje a hlavní silnici se dostaneme do Plasné a odtud cesta domů již není problém.

Většinou je to ježdění na kole takové radostné, povznášející, člověk se uvolní, dostane dobrou náladu. Jsou ale i místa, která člověka rozesmutní a zanechají hořký pocit ještě dlouho poté. Takovým místem je krátký jen asi 700metrový úsek silnice na kopci mezi Studnicemi a Pluhovým Žďárem. Na tomto úseku jsou čtyři pomníčky. Nápis na prvním již není čitelný, ale vidíme na něm tvář mladého kluka. Na druhém pomníčku je vyobrazena motocyklová přilba. Její majitel zde zemřel ve 20 letech. U dalšího pomníčku chodí příbuzní a známí vzpomínat na ani ne 30letého muže. Poslední pomníček patří dokonce 19letému mladíkovi a dozvíme se zde, že za jeho smrt může jiný řidič. Na tomto úseku silnice člověka úplně mrazí. Přeji si, ať je takových míst na našich cestách co nejméně. Blíží se Vánoce, tak ať nám u štědrovečerního stolu nikdo nechybí.

Ant. Stára