Rovnou na obsah Rovnou na menu
Menu
Město Deštná
městoDeštná

ZIMNÍ PROCHÁZKA

Červená Lhota - studánka

Zimní procházka
(Zpravodaj Deštenska - únor 2019)

ZIMNÍ PROCHÁZKA

 

Teď, když píši tento článek (polovina ledna), je zima v plném proudu. Na kolo to skutečně není, i když i nyní, když jedu potmě ráno do Hradce, vídám občas nějakou tu zmrzlou bídně osvětlenou bludičku potácet se v rozbředlém či zmrzlém sněhu. Někdo si skutečně svého života či zdraví příliš neváží. Já sám jsem v těch záplavách sněhu, které jsou nyní kolem nás, už také podlehl lenosti a příliš mě to nikam netáhne. Spíše netrpělivě vyčkávám jaro. Naposledy jsem jednu trochu delší procházku udělal o víkendu na konci minulého roku, kdy sníh pouze nesměle poletoval. A když tak zavzpomínám, tak být víc sněhu jako nyní, tak ani nevím, jak bych se cestou prodíral.

Vyšel jsem Adamskou ulicí a brzy jsem odbočil ze silnice doprava po cestě ke kapličce u Vícemile, odkud je pěkný pohled na Deštnou a okolní zalesněné kopce, bohužel také na stále se zvětšující lom. Ve Vícemili jsem šel cestou před Trpákovými až k rybníkům, z nichž největší je Ryšán. Odtud dále po cestě až do Chotěmic, kde hned na okraji vesnice jsou pěkná Boží muka a vedle nich pokřivená vykotlaná jabloň. Kdo je věřící, poslouží mu posvěcené místo a pro ty ostatní, pokud mají potřebu se svěřit a nemohou najít dutou vrbu, poslouží snad tato jabloň. Nevím tedy, jestli to funguje, nezkoušel jsem to. Vydal jsem se dále, tedy spíše zpátky do lesů pod Vícemilí. Na okraji Chotěmic jsem zamával stádečku zvědavých ovcí, spásajícím zbytky trávy v ohradě pod mohutným dubem. Vlastně i celá cesta dál je lemovaná duby. Z jednoho místa u starého křížku, který není ani značený na mapě, je pěkný pohled na Šnejperk (Sněžník), z takové strany, ze které ho běžně nevidíme. 

Vejdeme do lesa, který je protkán spoustou cest, z nichž ta hlavní je asfaltová a perfektně se po ní jezdí za pěkného počasí na kole (doporučuji takový krátký odpočinkový okruh Deštná – Chotěmice – před Novou Vsí vlevo a touto lesní cestou pod Vícemil a přes Č. Lhotu zpět Deštná – 16 km nepříliš členitým terénem). Po chvíli chůze dojdeme k rybníku Třešňovec, který můžeme obejít vlevo kolem bývalé hájovny (dnes penzionu) a dále kolem rybníku Nedvěd, nebo kratší cestou vpravo k rybníku Prase s mohutným dubem na hrázi a do Červené Lhoty. Ono je zde těch rybníků ale více, pokud je chceme všechny prozkoumat, tak si to tou kratší cestou trochu prodloužíme, ale zase to stojí zato.

Červená Lhota je hezká i v zimě, což kromě mě zjišťovalo v ten den více lidí, kteří určitě ocenili, že nemuseli platit za parkoviště jako v sezóně. I když zámek byl samozřejmě zavřený, tak skupinky lidí chodily kolem něho či obcházely vypuštěný Zámecký rybník. Já jsem se tentokrát zaměřil na budovu špejcharu, která od silnice vypadá dost zanedbaně, ale když ji obejdete po louce odspodu, nabídne se vám mnohem hezčí pohled. Tak jsem se zde chvíli kochal, pořídil pár fotek a vidím, že mě pozoruje z protější budovy nějaká osoba. A když jsem přišel blíže, tak jsem se dozvěděl, že jsem na soukromém pozemku. No cedule, plot, nikde nic, cesta, louka, tak kdo to může tušit, že? Tak jsem se doma schválně podíval do katastru nemovitostí, no ono skutečně všechny pozemky a budovy tady kolem dokola včetně spodního parkoviště, právě i špýcharu, bývalého kravína a dokonce i toho úžasného památníku kolektivizace patří nějaké společnosti z Prahy. A když vás to zajímá více, tak zjistíte, že společníkem (vlastníkem) této společnosti je jiná společnost a té společníkem je další společnost a ejhle – ta má sídlo na Britských Panenských ostrovech, tedy v jednom z daňových rájů. No jak vidno, na Červené Lhotě je asi ještě větší ráj.

Ale to jsem odbočil, tak abych vůbec došel domů. No samozřejmě kolem studánky, po turistické značce do Jižné a k Rytíři, kde byly odjakživa (tedy alespoň mého odjakživa) u křížku dvě lípy. Dnes zde stojí jen jedna. Nějak mi uniklo, jestli tu druhou porazil vítr nebo co se s ní stalo, ale je to nyní takový smutný pohled. On není ani hezký pohled, jak z hnojiště na kraji lesa do rybníka celoročně teče potůček hnojůvky. Od Rytíře můžete samozřejmě dojít pohodlně cestou do Deštné, ale já jsem to vzal ještě k Jiženské lávce, a jelikož se rád prodírám a také se mi líbí meandry Dírenského potoka, no tak jsem se do Deštné doprodíral tudy. Celkem jsem ušel asi 15 km.

Přidávám pár fotografií, abych čtenáře na tuto procházku či vyjížďku nalákal a to v různém ročním období. Já osobně se těším, jak tuto trasu projedu na jaře na kole (vynechám ty meandry). A dopředu již slibuji, že do příštího čísla mám jeden skutečně zajímavý tip. 

Ant. Stára

Datum vložení: 5. 6. 2019 13:50
Datum poslední aktualizace: 27. 1. 2022 19:04
Autor: Správce Webu

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím e-mailů

Jedeme Spolu

Jedeme spolu

Svoz odpadu a jiné životní situace

Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
26
27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11
12 13 14 15
16 17
18 19 20 21 22 23 24
25
26 27 28 29 30 31

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Mohlo by Vás zajímat