Z KOLA DO POHOREK ANEB DEŠTENSKÉ KOPCE

Z KOLA DO POHOREK ANEB DEŠTENSKÉ KOPCE

Zimní období až na malé výjimky moc cyklistickým výletům nepřeje, takže musím své náměty na vyjížďky přerušit. Neznamená to ale, že musíme celou zimu sedět doma za pecí, když nám okolí Deštné nabízí celou řadu hezkých procházek. Já jsem ten typ, který se ale nespokojí s obyčejnou procházkou, potřebuji nějakou výzvu, stanovit si nějaký cíl a výzvu pokořit, cíle dosáhnout. Určitě jste si všimli, že i když jsme okraj jindřichohradeckého okresu a patříme tudíž do Jihočeského kraje, tak Deštná má daleko blíže k Vysočině. Nejlépe je to vidět, když člověk jede od Jindřichova Hradce, v Lodhéřově pěkně zmokne a pak přijde Brčík. Najednou je na silnici čára a sucho. Tady je ta hranice mezi Jižními Čechami a Vysočinou. A tady jsou také hned pěkné kopce – Brčík, Deštenská hora, Pánův vrch, Najdecké Čihadlo. Všechny mají více než 640 m nad mořem, nejvyšší Čihadlo dokonce 692 m. No a to je právě ta výzva, ten cíl. Ne dojít jen na Čihadlo, ale obejít všechny ty čtyři kopce najednou. A nemusí to být po cestách. Klidně se dá jít i cestou necestou, vždy je to jako zpestření - uvíznout někde v houštině nebo zapadnout do bažiny. A když je sníh, je to o to náročnější, ale i zajímavější. Sníh všechno přikryje a člověk si to prostě namíří rovně a ty kameny a jámy nevidí až do té doby, než někam zapadne. Zvířata jsou rozumnější, takže lze využít i cestičky vyšlapané od zvěře.

Já jsem to tentokrát vzal z Deštné od Poslušných kolem Švejdova rybníčku k Roubíkově kapličce a vzhůru na Pánův vrch. Docela stoupák. Zde se na samotném vrcholu hrdě tyčí krásný solitérní smrk, hned bych mu dal cedulku „Památný strom“. Pak je možné využít různých neznačených cest k tomu, aby se člověk dostal až na vrchol Čihadla, kde kromě telekomunikačního vysílače (a druhý je o kousek dále) je také vrcholová kniha, na kterou jsme zvyklí ze skutečných hor. Zápisy jsou zde všelijaké vč. různých pubertálních. Člověk jen lituje, že vysílač není též uzpůsoben jako rozhledna. To by byl panečku výhled. V Polabí jsem byl na rozhledně Romanka, která stojí na „kopci“ 204 m vysokém (nízkém). A my tady nic. Když se vrátíme zpátky na cestu (spojnici do Najdeka), tak je zde i turistický přístřešek, kde si můžeme chvíli odpočinout. Je to tu už docela dost daleko od lidí, takže je tu krásný klid a můžete zde spatřit i stádo srnek nebo daňků.

Potom sejdeme po nějaké cestě nebo prostě lesem až ke třem rybníkům, které se jmenují Horní-, Prostřední- a Dolní Závětří. Když kolem člověk projíždí po silnici, ani nemá čas si jich pořádně všimnout. A vydáme se na vrchol Brčíku. Aby samotný vrchol člověk našel, stejně tak vrchol Deštenské Hory, je dobré mít nějakou navigaci nebo mapu v mobilu. Odtud pak už jen seběhneme ke kapličce sv. Háty, kde se musíme prodírat doslova měsíční krajinou po provedené těžbě. On je to ale dosti žalostný pohled i na ty dosud stojící stromy všude okolo. Kůrovec tady odvedl skutečně dílo zkázy. Když to takhle bude pokračovat, tak už ani nebude kam na ty procházky do lesa chodit.

Od Háty můžeme sejít nejkratší cestou přímo do Deštné a nebo si ještě jako prémii přidat další kopec – Strážku, odkud je pěkný výhled na Deštnou a okolí. Ono tedy místo kopce je tady spíše obrovská jáma, která i zdálky vypadá jako žalující rána. Sem když člověk půl roku nezajde, tak se potom nestačí divit, jak ten kopec ubývá. Vždycky mě napadne, co se pořád kde staví a kdy už bude všechno hotové, postavené, abychom v Deštné přestali poslouchat ten ustavičný rámus a dýchat ten prach, který se na nás neustále valí.

Tato příjemná procházka měří cca 13 – 14 km. Trochu po ní vyhládne a též nějaké to pivko potom bodne. Na závěr přeji čtenářům všechno nejlepší do nového roku a na jaře na shledanou zase na nějakém tom cyklovýletu.     

Antonín Stára