Proč se říkalo „Na koupališti“?
(Zpravodaj Deštenska – září 2018)
Co mohlo být během parného léta lepšího, než se jít vykoupat a zadovádět si v chladné vodě. Takovou příležitost jsme jako mladí na koupališti v Deštné opravdu měli. Dnes je to bohužel minulostí a za koupáním musíme dojíždět do bazénů do okolních měst. Dřív jsme to neměli tak daleko. Chodili jsme Podfarskou ulicí, vlevo přes most a cestou podél pole směrem k lomu až na koupaliště.
Na koupaliště jsme chodili nejen v létě, o prázdninách, ale celý červen jsme tu trávili hodiny tělesné výchovy s panem učitelem Fischerem. Žádné kabinky na převlékání, pouze keříky za hrází. V té době asi bylo velmi málo dětí, které by neuměly plavat. Z jedné strany byl kamenitý přístup do vody, z druhé strany byla malá písčitá plážička, která sloužila malým dětem k pozvolnému přístupu do vody. Uprostřed hráze bylo stavidlo, které odvážnějším sloužilo jako můstek při skocích do vody. Lidé odpočívali na dekách mezi břízkami nebo se opalovali na dekách na stráni.
O zřízení koupaliště se v Deštné uvažovalo již pár let po 2. světové válce. „V prosinci 1949 byla schválena směna pozemků mezi Alexandrem Hofmanem a Františkem Kvapilem a obcí za účelem zřízení koupaliště.“ Tolik citace z kroniky.
V dnešní době si mnoho domácností pořídilo vlastní bazény. Je to určitě pohodlnější, ale i nákladnější. Tím se ale ztratilo kouzlo společného setkávání lidí, poklábosení na dece, ale i otužování.
Třeba se jednou naše vnoučata dočtou v kronice, že bylo obnoveno přírodní koupaliště v Deštné.
K použití fotografie mi dal svolení pan Petr Drs, který vlastní bohatou sbírku historických pohledů a fotografií Deštné.
Jitka Šnorková