Bedřich Kamarýt

Původně  studoval  medicínu  ve  Vídni,  ale  protože  nesnášel  pitvy  a  rozstonal  se,  studia  medicíny  musel  zanechat.  V  roce  1850  vstoupil  do  kněžského  semináře  v  Čes.  Budějovicích  a  začal  také  hrát  na  piano  a  housle,  měl  velké  hudební  nadání,  ovládal  téměř  všechny  smyčcové  nástroje.  Později  komponoval  i  hudební  vložky  ke  mším.  Ve  třetím  roce  bohosloveckých  studií  začal  i  malovat.  V  té  době  byl  v  Budějovicích  slavný  malíř  Mücke,  který  většinou  maloval  portréty  šlechticů  a  prodával  portréty  po  300  zlatých.  Kamarýt  ho  navštívil  a  ukázal  mu  svůj  obraz,  Mücke  mu  nejprve  řekl,  že  to  nic  není,  že  se  musí  ještě  dlouho  učit  a  poslal  ho  do  malířské  akademie.  Kamarýt  však  malíře  požádal,  zda  by  mu  mohl  dávat  hodiny  malířství  sám.  Nějakou  dobu  pak  k  němu  na  hodiny  chodil  a  platil  mu  1  zlatku  za  hodinu.  Když  pak  Kamarýt  namaloval  obraz  Krista  při  poslední  večeři  Páně  podle  Leonarda  da  Vinci,  řekl  mu  Mücke  ža  bude  mistrem  v  malování  obličejů  svatých.  Při  dalším  učení    už  od    něho  peníze  nebral  a  považoval  ho  za  svého  přítele.  V  Deštné  vykonal  Kamarýt  mnoho  práce,  hlavně  pro  kostel.  Opravil  oltáře,  namaloval  křížovou  cestu,  hlavní  obrazy  nad  oltářem,  obrazy  na  stěnách  uvnitř  i  venku,  kostel  nechal  vybílit,  opravit  věžní  hodiny  a  hlavně  střechu  na  kostele,  udělal  i  plánek  na  stavbu  kostelní  věže,  která  po  velkém  požáru  v  r.  1846  byla  zastřešena  jen  provizorně.  Dále  nechal  opravit  i  kostelík  sv.  Jana  Křtitele  v  Lázních  -  nová  střecha  a  věžička,  nový  oltář  a  obrazy.  S  jeho  pomocí  byla  postavena  také  kaple  v  Chotěmicích.  Měl  mnoho  zakázek  na  obrazy  z  mnoha  okolních  měst  a  tak  mu  pomáhali  pomocníci    -  nejvíce  Karel  Eliáš.    Odhaduje  se  z  nejbližšího  okolí,  že  namaloval  2  100  obrazů  (  Deštná,  Veselí  nad  Luž.,  Strmilov,  Častrov,  Chotěmice,  Březiona,  Pacov,  Pluhův  Žďár,  Kardašova  Řečice,  Vícemil,  téměř  ve  všech  kostelích  v  jižních  Čechách  jsou  jeho  obrazy  i  v  Čes.  Budějovicích,  v  Táboře,  Římově,  Velešíně  a  d.  Byl  velmi  činný  i  v  občanském  životě.  Založil  zde  Jednotu  Cyrillskou,  farní  knihovnu,  byl  spoluzakladatelem  čtenářské  besedy,  podporoval  deštenské  spolky,  byl  členem  zastupitelstva,  podporoval  chudé  a  nemocné  občany  i  obecní  pokladnu  a  byl  zvolen  čestným  občanem  Deštné  (1884).    Na  faře  s  ním  žila  jeho  maminka  a  později  neteř  Žofie  Machoňová,  a  často  sem  jezdila  i  její  sestra  Anna. Kamarýt  psal  i  básně  a  povídky.  U  nás  je  známá  jeho  povídka  o  Červené  Lhotě  Kábové  z  Rybňan.  Dále  napsal  povídky  a  vzpomínky  ze  života  :  Positivista,  Bůh  to  chce,  Cesta  do  Říma,  Chrysanta,  Dcera  krále  Chosrola,  Setník  5.  legie,  Z  říše  Triglava. 
Děkan  a  papežský  komoří  Bedřich  Kamarýt  zemřel  21.5. 1911 pravděpodobně v Deštné. Je pohřben na deštenském hřbitově pod nepřehlédnutelným pomníkem.
Jeho  jméno  je  uvedeno  v  Ottově  naučném  slovníku    -  malíř  a  církevní  spisovatel  -  s  obsáhlým  životopisem. 
V  Deštné  je  jeho  malby  možno  vidět  v  kostele  sv.  Ottona  (oltářní  obrazy,  křížová  cesta…),  na  faře  (nástropní  malby)  a  v  kostelíku  sv.  Jana  Křtitele.
Dále: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Kamar%C3%BDt.