Navigace

Obsah

Karel Ditters z Dittersdorfu (1739 - 1799)

Typ: ostatní
Karel  Ditters  z  Dittersdorfu  (1739  -  1799) 1Na deštenském hřbitově je pohřben významný hudební skladatel Karel Ditters z Dittersdorfu (1739 - 1799), kterého ze Slezska přivedl na své panství baron Ignác Stillfried, majitel Červené Lhoty a nedalekého Nového Dvora, dnes u osady Lipovka. Šestapadesátiletý Stillfried si vzal 17letou Dittersovu dceru.

Ditters  se  narodil  2.  listopadu  1739  ve  Vídni  v  rodině  dvorního  krejčího  a  krajkáře,  který  byl  dost  bohatý,  aby  svému  synovi  mohl  zajistit  dobré  hudební  vzdělání.  V  sedmi  letech  se  začal  učit  hudbě  a  v  jedenácti  letech  již  hrál  v  chrámovém  orchestru.  Hrál  v  císařské  opeře,  kde  se  seznámil  s  Christophem  Willibaldem  Gluckem,  který  jej  vzal    s  sebou  na  umělecké  turné  do  Itálie.  Po  návratu  do  Vídně  intenzivně  věnoval  skladbě  a  sblížil  se  s  komponistou  Josefem  Haydnem.  Po  jeho  bratrovi  pak  získal  místo  kapelníka  u  biskupa  Adama  Patačice  ve  Velkém  Varadíně  (dnes  Oradea)  v  Rumunsku.  Pro  biskupský  orchestr  najal  v  Praze  řadu  českých  hudebníků,  zvláště  přilnul  k  houslistovi  Václavu  Pichlovi.  Biskup  však  musel  na  příkaz  Marie  Terezie  kapelu  rozpustit  a  Ditters  byl  bez  místa.  Vydal  se  tedy  na  cestu  Evropou,  počínaje  Itálií.  Zde  poznal  hraběte  Lamberga,  vysokého  úředníka  zemské  vlády  v  Opavě  a  přijal  jeho  pozvání  do  Opavy.    V  tutéž  dobu  přijel  do  Opavy  i  biskup  Schaffgotsch,  kterému  se  Ditters  zalíbila  pozval  ho  na  své  sídlo  na  Jánském  Vrchu.  Vyprosil  mu  na  papeži  řád  zlaté  ostruhy,  který  před  lety  dostal  Gluck  a  později  i  Mozart.  Po  nějaké  době  mu  nabídl  místo  vrchního  lovčího  s  ročním  platem  1500  zlatých  a  dal  mu  prostředky  k  získání  hudebníků  a  zpěváků  pro  biskupův  orchestr.  Ditters  opět  pozval  řadu  českých  hudebníků  a  zpěváků  z  Prahy,  Varadína  a  Vídně.  Vášnivě  se  vrhl  do  kompozice  oper,  k  nimž  mu  řadu  libret  napsal  biskupův  rádce  jezuita  Salvatore  Ignazio  Pinto-  Ital  ze  Sarda  nedaleko  Říma.  (Oratorium  David,  Esther,  které  později  ve  Vídni  slavily  velké  úspěchy).  Biskup  byl  s  Dittersovým  působením  velmi  spokojen  a  vymohl  mu  na  Marii  Terezii  povýšení  do  šlechtického  stavu  s  přídomkem  „z  Dittersdorfu“,  což  bylo  předpokladem,  aby  mu  mohl  udělit  další  výnosný  úřad  -  správu  hejtmanství  v  Jeseníku.  V  r.  1771  se  oženil  s  členkou  souboru    Nikolinou  Trinkovou,  rodem  Madarkou. 
U  biskupa  na  Jánském  Vrchu  měl    Ditters  takové  příjmy,  že  odmítl  i  nabídku  převzít  vedení  císařské  opery.  V  období  války  v  letech  1778-1779  mezi  Pruskem  a  Marií  Terezií,  však  biskup  kapelu  rozpustil  a  uprchl  až  do  Brna.  Ditters  odešel  s  rodinou  do  Jeseníku,  kde  spravoval  hejtmanský  úřad,  protože  pruská  vojska  obsadila  Javorník.  Po  skončení  války  se  biskup  Schaffgotsch  vrátil  na  Jánský  Vrch,  ale  nemohl  už  v  dostatečné  míře  podporovat    Dittersův  orchestr  a  operní  soubor,  nadto  ještě  Josef  II.  v  r.  1785  uvalil  na  biskupské  statky  vnucenou  správu  a  omezil  tak  biskupské  příjmy,  takže  mu  znemožnil  poskytovat  dotaci  na  zámeckou  kapelu  a  divadlo.  Nepříznivé  poměry  však  Ditterse  neodradily  od  komponování.  Byla  to  opera  Lékař  a  lékárník  na  text  vídeňského  herce  Stephania,  uvedená  ve  Vídni  11.  července  1786.  Opera  se  císaři  i  obecenstvu  líbila  daleko  víc  než  Mozartova  Figarova  svatba,  která  měla  premiéru  několik  měsíců  před  Dittersovým  dílem.  Opera  se  hrála  po  celém  Německu-  Goethe  ji  uvedl  na  divadle  ve  Výmaru  více  než  třicetkrát  -  ale  i  v  Londýně.
Neustálé  umělecké  cesty  však  neuspokojovaly  jeho  nadřízené  a  tak  Ditters  poprvé  zatoužil  opustit  Jánský  Vrch.  Přání  být  ustanoven  dvorním  skladatelem  v  Berlíně,  které  však  nevyšlo. 
Ditterse  začalo  zrazovat  zdraví,  trpěl  těžkou  dnou,  kterou  ve  Velkých  Losinách  marně  léčil  a  rostly  jeho  dluhy.  Po  císařově  smrti  v  r.  1790  se  biskupovi  vrátila  správa  jeho  statků  a  snažil  se  Dittersovi  pomáhat.  Nestačilo  to  však  uhradit  všechny  dluhy  a  nákladný  život,  takže  začal  prodávat  svůj  majetek,  rozhodujícím  pro  jeho  další  život  byl  prodej  pozemku  v  Jeseníku  místnímu  papírníkovi  za  daleko  vyšší  cenu  než  krátce    před  tím    zaplatil  biskupovi.  Jeho  nepřátelé  kolem  biskupa  toho  využili  a  obvinili  ho  z  podvodu  i  při  správě  biskupovi  domácnosti  kterou  Ditters  také  vedl.  Když  unaven  a  nemocen  prohlásil,  že  by  rád  odešel  ze  zámku  podařilo  se  jeho  nepřátelům  přimět  biskupa,  aby  ho  vzal  za  slovo  a  tak  v  dubnu  1794  obdržel  krátký  ,  strohý  dopis,  aby  se  odebral  do  Jeseníku  na  své  hejtmanství.  Čtvrtstoleté  přátelství  s  biskupem  se  už  nepodařilo  obnovit.  Po  smrti  biskupa  v  roce  1795  jej  nový  biskup  dal  do  penze  s  ročním  důchodem  500  zlatých.  Dostal  se  do  neřešitelné  situace.  Byl  nucen  prodat  v  Javorníku  svůj  dům,  aby  alespoň  zaplatil  dluhy,  ale  na  živobytí  nezbylo.  Z  této  vrcholné  tísně  jej  vyprostil  baron  Ignác  Stillfried,  který  jej  s  celou  rodinou  pozval  na  své  panství  Červenou  Lhotu.  Ditters  zde  našel  milé  přístřeší  a  ač  se  jeho  nemoc  stále  zhoršovala,  neustále  komponoval  a  diktoval  do  pera  svému  synovi  své  paměti.  Dva  dny  poté,  co  je  dokončil  zemřel (24.10.1799) u  barona  Stillfrieda  na  Novém  Dvoře  nedaleko  Deštné  a  je  pochován  na  deštenském  hřbitově.  Jeho  17letá  dcera  Naneta  si  po  smrti  svého  otce  vzala  o  40  let  staršího  barona  Stillfrieda,  ale  zemřela  brzy  po  svatbě  na  úbytě.
Za  svého  života  patřil  Karel  Ditters  z  Dittersdorfu  k  nejpopulárnějším  skladatelům.  Složil  44  oper,  112  symfonií,  35  houslových,  violových,  klavírních,  hobojových  a  jiných  koncertů,  4  oratoria,  6  mší,  12  kvintetů,  6  kvartetů,  množství  kantát,  z  nichž  jedna    byla  určena  k  oslavě  pruského  krále  Bedřicha  II.,  mnoho  trií  a  árií.  Sám  Richard  Wágner  považoval  své  Mistry  pěvce  Norimberské  za  vrchol  cesty,  kterou  nastoupil  Ditters  a  pokračobval  v  ní  Albert  Lorzing.  Z  dějin  naší  národní  hudby  je  známo,  jak  byl  komickými  postavami  Lorzingových  oper  poznamenán  Bedřich  Smetena  při  tvorbě  Prodané  nevěsty  a  lze  tedy  říci,  že  Dittersovo  dílo  mělo  nepřímou  odezvu  i  v  českém  hudebním  vývoji. Dále: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Ditters_von_Dittersdorf.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

VÝZNAMNÁ VÝROČÍ 2019 - MUDr. Michela Kotyzová

tento cyklus vyšel ve Zpravodaji Deštenska

Karel Ditters von Dittersdorf

280/220

          Deset let uplynulo jako voda a letos si opět připomínáme kulaté výročí narození (280 let) a úmrtí (220 let) rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorf. 

          Před lety se v Deštné zrodila myšlenka vytvoření stálé expozice věnované životu a dílu umělce, který je v našem městě pohřben.

          Cesta ke stálé expozici bude ještě dlouhá, a tak bychom vás chtěli zatím alespoň formou několikadílného seriálu v tomto Zpravodaji Deštenska seznámit s novými poznatky o Karlu Dittersi von Dittersdorf.

                   

                                                 Za všechny nadšence Michaela Kotyzová

I. díl

Životopis a známá fakta

KAREL DITTERS VON DITTERSDORF

(*02.11.1739, +24.10.1799)

Karel Ditters byl pravý Vídeňák. Nejen proto, že se ve Vídni narodil – 02.11.1739, ale hlavně proto, že kromě jazykového a hudebního vzdělání, které mu poskytl jeho poměrně zámožný otec (královský dvorní krejčí), získal pro život vše potřebné, co mu mohla poskytnout jen aristokratická Vídeň.

Ve dvanácti letech si talentovaného Karla všiml císařský polní maršálek, princ Josef Friedrich von Hildburhausen. Jako páže se ve vysoce kultivovaném prostředí princova dvora setkává s uměleckými osobnostmi i osobnostmi vídeňského veřejného života. Brzy získává renomé výtečného houslisty, skladatele i vzdělaného společníka. Princ mu obstarává místo ve vídeňském dvorním orchestru a později doprovází svého učitele Ch. W. Glucka na koncertním turné po Itálii.

Získané zahraniční renomé i neshody o honorář u vídeňského divadla, přivedly Ditterse v roce 1765 do služeb biskupa Adama Patačice do Velkého Varadína (dnešní rumunská Oradea). Zde nastupuje do funkce kapelníka po Michaelu Haydnovi a spolupracuje s českými hudebníky. Úzké přátelské vztahy má zejména s houslistou Václavem Pichlem.

Po rozpuštění kapely se shodou okolností v Opavě setkává s biskupem F. G. Schaffofschem, který nabízí Dittersovi skvělou existenci a společenské postavení. Za úkol má vybudovat na Jánském vrchu zámeckou kapelu a operní soubor a později vést hejtmanský úřad v Jeseníku.

          Za odměnu získává titul Rytíře Zlaté ostruhy, šlechtický přídomek von Dittersdorf a plat 3.000 zlatých ročně. Pro srovnání Ch. W. Gluck – pobírá jako dvorní kapelník ve Vídni 2.000 zlatých a W. A. Mozart 800 zlatých.

          Není divu, že se Ditters v Javorníku i přes odlehlost od Vídně zabydlel natrvalo. Oženil se, postavil honosný dům a celkem snadno odolává císařské nabídce k řízení vídeňské dvorní opery. V těchto takřka idylických poměrech mohl Ditters rozvinout svou tvůrčí aktivitu do nebývalé šíře. Téměř 50 oper, 200 symfonií, oratoria, chrámová díla, koncerty jsou toho dokladem. Roku 1785 se k vídeňskému dvoru dostala skutečnost, že si biskup Schaffotsch žije nad své poměry. Biskupovy příjmy byly omezeny a jeho statky byly podřízeny nucené správě. Ditterse začíná sužovat těžká dna a dluhy. S přispěním intrik svých odpůrců ztrácí biskupovu přízeň a po jeho smrti je Ditters penzionován.

          Dluhy, nemoc, nevýnosný rozprodej majetku a nakonec i ztráta přátel, to vše ztrpčovalo poslední léta Dittersova života natolik, že se s Javorníkem v nejvyšší existenční tísni rozloučil. Přijímá i s rodinou pozvání barona Ignaze Stillfrieda k pobytu na panství Červená Lhota. Zde na Novém Dvoře svůj život dožívá. Umírá 24. října 1799 – dva dny po dokončení svých vzpomínek, které diktoval svému nejstaršímu synovi.

          Je pohřben na hřbitově v Deštné.

                 

Karl Ditters von Dittersdorf

1739-1799

Díl II: Dětství a mládí na dvoře prince z Hildburghausenu

 

   V minulém čísle deštenského zpravodaje jsme si připomněli základní fakta ze života hudebního skladatele K. D. von Dittersdorf.  V dnešním díle našeho miniseriálu vás seznámíme s novými fakty z dětství a mládí skladatele a možná objevíte i tipy na výlety do sousedního Rakouska.

   Pokud byste dnes chtěli ve Vídni navštívit rodný dům K. Ditterse, hledání by bylo marné. Někdy po roce 1890 byl Freihaus na rohu dnešní Mariahilfstrasse a Rahlgasse přestavěn (obr. 1, 2, 3). Dnes si na tomto místě můžete koupit obuv v proskleném obchodním domě nebo zajít na dobrý oběd v luxusní restauraci U Gazelly.

   Jediné, co přetrvalo z dob Ditterse do dnešních dnů beze změny, je mohutné kamenné schodiště před bývalým Freihausem. Po těchto schodech chodíval malý Karel k benediktínům do Schotennkirche, kde hrál na housle s chrámovým orchestrem. Zde, dle slov Ditterse, měli nejen plně obsazený orchestr, ale z celé Vídně tu zněly nejlepší mše, nešpory a litanie. A tu si také dvanáctiletého Karla všiml dvorní virtuos na lesní roh - Hubáček a doporučil ho do služeb císařského maršálka prince Josefa Friedricha von Hildburghausen.

   Z malého nadaného chlapce se díky péči u princova dvora stává kultivovaný a vzdělaný houslový virtuos a skladatel. Každé léto odjíždí s princem a jeho družinou z Vídně na lovecký zámeček Schlosshof. Toto venkovské sídlo nechal postavit princ Evžen Savojský na východě Rakouska asi 18 km od Bratislavy. Za majitele prince J. F. von Hildburghausen se Schlosshof stává dějištěm impozantních barokních slavností, které tak barvitě popisuje ve svých pamětech K. D. von Dittersdorf. Překrásný areál zámku a zahrad se rozprostírá na více než 70 hektarech. Častým letním hostem bývala i císařovna Marie Terezie s rodinou a ta si natolik zámeček zamilovala, že jej roku 1755 kupuje a zřizuje si zde letní sídlo. Císař František Josef I. zde zakládá Vojenský institut jezdectva.         

   V roce 1986 při příležitosti dolnorakouské výstavy “Princ Eugen a barokní Rakousko” prochází zámek rozsáhlou rekonstrukcí. Loňský rok byla završena kompletní rekonstrukce zahrady zámku a znalci ji řadí k nejkrásnějším zámeckým parkům střední Evropy. Tradice kouzelných barokních slavností se na Schlosshofu dochovala až dodnes. Největší se konají v srpnu a pak v adventu. Pro nás je zajímavé, že komentované prohlídky jsou zde i ve slovenštině.

   V příštím díle našeho vyprávění se budeme podrobněji věnovat triumfální cestě K. Ditterse s Ch. W. Gluckem po Itálii a Karlově pobytu v biskupských službách ve Velkém Varadíně (dnešní rumunská Oradea).   

Karl Ditters von Dittersdorf

1739-1799

Díl III: Turné po Itálii a nástup do biskupských služeb

Karla Ditterse jsme v minulém díle opustili coby talentovaného mladého houslového virtuosa a začínajícího komponistu ve službách prince J. F. von Hildburghausen.

Princ byl později povolán k převzetí správních a vládních záležitostí vévodství do Hildburghausenu v Duryňsku.  Byl tak nucen propustit velkou část svého orchestru. Aby hudebníci neztratili obživu, zajistil jim místo v divadelním orchestru a při dvorní kapele ve Vídni.

V té době byl již dvě léta dvorním a divadelním kapelníkem Christoph Willibald Gluck - známý německý hudební skladatel a reformátor opery. Pro nás je zajímavé, že od útlého dětství vyrůstal na zámku Jezeří u Chomutova u hraběte P. H. Lobkowicze. V Praze byl zapsán na studia filozofie na Karlově Univerzitě. Gluck si mladého Karla oblíbil již u dvora prince z Hildburghausenu. Když byl pozván do Boloně k napsání opery, přál si, aby ho Ditters doprovázel.

Benátky, Boloňa, Parma - zde všude zažívá Karel triumfální úspěch coby houslový virtuos. “Per dio! Quel ragazzo suona come uno angelo!” (Pro boha, ten mládenec hraje jako anděl!) - prý znělo v publiku při každém koncertě.

V Boloni se Karel setkává s nejslavnějším kastrátem všech dob - Farinellim. Kastráti byli privilegovanou vrstvou v tehdejším hudebním i společenském světě. Sám Ditters je popisuje jako: „veselé, pohotové, zábavné i arogantní, měli zvyk dívat se více do nebe než na zem”. Přesto setkání s Farinellim - tehdy již 80ti letým starcem, bylo pro Ditterse nezapomenutelým zážitkem a obdržel od něj na důkaz úcty, zlaté hodinky.

Po fenomenálním úspěchu italského turné byl Karel jmenován císařským dvorním virtuosem a logicky se stal jednou z hlavních hudebních hvězd při korunovaci Josefa II. na římského krále ve Franfurktu n/M. v roce 1764.

Nová pozice Ditterse, coby prvního houslisty císařského dvorního orchestru, přinesla i požadavky na novou smlouvu s ředitelem dvorního orchestru hrabětem Šporkem. Jan Václav Špork byl pravnukem mecenáše umění a budovatele barokního komplexu Kuks - F. A. Šporka. Spor ohledně výše roční gáže mezi Dittersem a Šporkem byl nakonec završen smírem, přesto dává Karel přednost velkorysé nabídce biskupa Adama Patačice z Velkého Varadína (dnešní rumunská Oradea).

Adam Patačic pocházel ze slavné rodiny Patačiců z Chorvatska. Byl představitel osvíceneckého, tolerantního kléru. Roku 1776 se stal arcibiskupem a hrál důležitou roli při jednání mezi papežem a Josefem II. S Dittersem se setkává ve Vídni, kdy se jako většina uherských magnátů účastní zasedání zemského sněmu. Měl ve Velkém Varadíně vlastní orchestr, a protože jeho dosavadní kapelník Michael Haydn (bratr Josefa Haydna) odchází jako koncertní mistr do Salcburku, hledá  jeho nástupce. Dittersovi nabízí roční příjem 1200 zlatých (o 200 zl více než nabízel ředitel Špork), panskou stravu, volný byt a zaopatření pro sluhu. Takovou lukrativní nabídku nešlo odmítnout.

Před odjezdem do Velkého Varadína čeká Karla ještě jeden úkol: nalézt nové talentované hudebníky pro rozšíření biskupského orchestru. Na radu svých přátel odjíždí hledat nové talenty do Prahy. Zde v Collegiu musicu u Karmelitánů najímá 6 hudebníků, mezi kterými je i mladý Václav Pichl - houslista a rodák z Bechyně. Pokud navštívíte toto jihočeské městečko, nezapomeňte si dát dobrý oběd na rohu náměstí u zámku - v restauraci U Pichlů. U vchodu naleznete pamětní desku s portrétem tohoto slavného rodáka. 

  V příštím díle našeho vyprávění se zaměříme na Dittersovo působení v biskupských službách - ve Velkém Varadíně a ve slezském Javorníku.    

 

Karl Ditters von Dittersdorf

1739-1799

Díl IV: V biskupských službách

  V minulém díle našeho vyprávění jsme opustili 25letého K. Ditterse při nástupu do biskupské služby u Adama Patačice ve Velkém Varadíně - dnešní rumunská Oradea. Oradea leží v Transylvánii nedaleko hranic s Maďarskem a najdeme zde krásnou krajinu, romantickou barokní architekturu z dob Rakouska - Uherska i typické balkánské panelové sídliště. Je to multikulturní dvojjazyčné město, kde ¼ obyvatel jsou Maďaři. Ne nadarmo je nazývána bránou Balkánu do Evropy. Nachází se zde impozantní barokní katedrální bazilika Nanebevzetí Panny Marie, která se pyšní titulem největší barokní stavby v Rumunsku. Její stavba vrcholila právě v době biskupského úřadu A. Patačice a za pobytu K. Ditterse. Z toho možno usuzovat, jak důležité centrum monarchie Velký Varadín byl.

  Po příjezdu byl Karel, ač nejmladší z celé třicetičlenné kapely, jmenován jejím ředitelem. Hned od počátku zde zavádí „vídeňský” způsob hry - vsedě a orchestr sedí čelem k obecenstvu. Každou neděli a úterý byly pořádány koncerty. Všichni kanovníci, císařští důstojníci i veškerá místní šlechta měli na koncert přístup a po skončení byli pak všichni biskupovými hosty.

Biskup realizuje i další Dittersův nápad - zřízení malého zámeckého divadla. Zde jsou uváděny první Karlovy singspiely a kantáty. V době adventní jsou představena biblická oratoria. Sám Ditters ve svých vzpomínkách přiznává, že svým pobytem ve Velkém Varadíně a svými skladatelskými pokusy v divadle nabyl zkušeností a znalostí, jež mu později pomohly k zaslouženému úspěchu.

Leč ještě jedna vášeň ho zde provázela, a to byly hony, zvláště v močálech. Odtud pochází počátek pozdějších zdravotních obtíží.

   A tak velmi příjemně plynul čas v odlehlé části monarchie, ale této idyle měl být brzy konec. Jeden z kanovníků nemohl přenést přes srdce, že nebyl biskupem Patačicem jmenován na probošta a zaslal stížnost k samotné císařovně. Biskup prý si nejen vydržuje stálé divadlo, ale nechává v něm hrát v adventě a postě komedie. A po celý rok pořádá bály a maškarní plesy. Ač udání bylo přehnané a lživé, mělo za následek rozpuštění divadla i biskupské kapely.                                

Ditters se rozhodl strávit léto ve Vídni a začátkem podzimu se chystal nastoupit velkou cestu po Evropě.

V Terstu se setkává s hrabětem Lambertem, zemským správcem císařského vévodství slezského. „Co kdybyste své evropské turné započal ve Slezsku - v Opavě, dále můžete pokračovat přes Varšavu, Gdaňsk, Hamburg do Holandska, Anglie, Francie a pak do Itálie...” navrhl hrabě. A tak Karel již čtvrtého dne seděl ve voze hraběte Lamberta a mířil do Opavy.

    Pak už byl jen malý krůček k osudovému setkání Ditterse s vratislavským biskupem Filipem Gothardem Schaffgotschem, toho času pobývajícím na zámku Jánský Vrch ve slezském Javorníku.  Kníže - biskup pocházel z vážené rodiny hrabat Schaffgotschů, jejichž kořeny sahají až k polskému královskému rodu Piastovců. Pro nás je zajímavé, že z tohoto rodu pocházel i první českobudějovický biskup Jan Prokop Schaffgotsch (+1813), i biskup brněnský Jan Antonín Schaffgotsch (+1870).

Sám vratislavský biskup Filip Gothard byl znám svým světáckým vystupováním i členstvím v zednářské lóži. Dittersovi nabízí vstup do svých služeb s platem hodným panovnické dvorní služby a k tomu později i významné společenské posty.

   A tak z pouhé slezské zastávky se stává 28letá služba na dvoře vratislavského biskupa Schaffgotsche.

   V příštím díle zpravodaje završíme vyprávění o životní a umělecké pouti Karla Ditterse a dovíme se i něco více o jeho potomcích.       

     

Karl Ditters von Dittersdorf

1739-1799

Díl V: Finále se smutným koncem

 

  V prosincovém díle našeho vyprávění jsme Karla Ditterse opouštěli na výsluní světské i umělecké slávy.  Na dvoře biskupa Filipa G. Schaffgotsche vzniká pod Dittersovým vedením umělecké centrum Slezska.

  Na Jánském Vrchu zakládá divadlo a vede zámeckou kapelu. Obdrží Řád zlaté ostruhy i povýšení do šlechtického stavu. Přijímá úřednickou funkci hejtmana v Jeseníku a ve Zlatých Horách. Žení se se zpěvačkou Nikolinou Trinkovou a staví honosný měšťanský dům v Javorníku.

  Jakožto pravý Vídeňák však nezapomíná ani na časté návštěvy rodného města. Vídeň totiž na rozdíl od slezského regionu byla kulturním centrem celé tehdejší monarchie. Rád se zapojuje do „Hvězdného kvarteta”, kde společně s W. A. Mozartem (první housle), J. Haydnem (viola) a J. K. Vaňhalem (violoncello) hraje coby druhý houslista u císařského dvora.

  Komponuje svá vrcholná díla: oratorium Job i komickou operu Lékař a Lékárník. Pro nás Jihočechy je zajímavé, že opis této opery se nachází i v archivu barokního divadla v Českém Krumlově.

  Leč nákladný život a později i oční a kloubní choroba si vybírají svou daň. Výdaje na léčbu a dluhy rostou, postupný rozprodej unikátní sbírky loveckých zbraní a ostatních cenností nestačí věřitele uspokojovat. Smutný skladatelův osud je zpečetěn ztrátou důvěry a později i úmrtím jeho mecenáše biskupa Schaffgotsche. Je nucen prodat v Javorníku svůj honosný dům, zatížený stále hypotékou. Penze mu na živobytí nestačí.

  Z této vrcholné tísně jej vyprostil baron Ignác Stillfried a zasílá mu dopis tohoto znění: „Dověděl jsem se o Vašem krušném postavení. Na panství, které jsem si v Čechách zakoupil, jsou tři obytné domy. Přijeďte sem i s celou svou rodinou. Hlady Vás tu umřít nenechám a můžeme tady žít pospolu.”

 A tak se Karel s rodinou stěhuje na panství Červená Lhota v Táborském kraji. Odkud se vzal a kdo byl ten šlechetný baron?

  Rod hrabat a baronů Stillfriedů je starý, první připomínka je již z roku 1207. V 17. století se rod dělí na více větví, většina žila v Prusku (Kladsko, Slezsko) a ve Svaté říši, někteří příslušníci rodu v Portugalsku a na území Latinské Ameriky.

A nyní se dostáváme k působení barona Stillfrieda v našem kraji. V roce 1794 kupuje od svobodného pána Gudenuse panství Červenou Lhotu s připojeným statkem Hojovicemi. V roce 1794 zakládá na pozemcích Nového Dvora vesnici Štilfrýdov (dnes Lipovka). Právě na statku Nový Dvůr končí skladatelova životní pouť.

  Roku 1797 stihl ještě baron prodat deštenské lázně. A po roce od smrti K. Ditterse si bere jeho tehdy 16 letou dceru Marii Annu Dittersovou za v pořadí třetí manželku. O čtyřicet let starší baron s chotí pobýval trvale na zámku Červená Lhota. Marie Anna umírá bezdětná na plicní chorobu v lázeňském domě v Rodauni (dnes součást XXIII. vídeňského okresu) dne 10.10.1803. Ovdovělý baron následoval svou manželku již za dva roky. Zemřel 13. října 1805 ve svém vídeňském bytě na Singerstrasse 952, což byla budova starého lesního úřadu.

  Skladatelova manželka Nikolina, s níž měl Karel Ditters 10 dětí, umírá dva roky po svém muži (1802). Na živu byly při otcově smrti jen 4 děti. Dceru Marii Annu jsme již zmínili. Syn Gothard se pokoušel uchytit jako důstojník a poměrně brzy umírá. Filip zůstává v Javorníku jako registrátor komorního ředitelství a umírá bezdětný r. 1809. Nejdéle žil syn Karel, při otcově smrti teprve šestiletý. Pátrání po osudech nejmladšího syna nás zavedlo až do starobylého pobaltského města Frombork (nyní na území Polska). V komunikaci s polskou stranou nám byl velkým pomocníkem dnes již zesnulý P. Edward Maka. Varmijská kapitula nám zaslala podrobný životopis fromborského kanovníka Karla Ditterse ml.

  Malý Karel zdědil po otci velké hudební nadání, vynikal jako klavírista i jako zpěvák. Nástupce biskupa Schaffgotsche – biskup Hohenlohe jej podporuje na studiích a snaží se tím napravit křivdu, která uvedla Dittersovu rodinu do těžké životní situace. Karel se vydává na duchovní cestu. Po studiu teologie ve Vratislavi byl 5.6.1819 vysvěcen na kněze. Jako kněz působí ve Zvotori a vede katolické nakladatelství dolního Slezska. V roce 1825 je jmenován profesorem a spirituálem pro bohoslovce ve Slezském semináři. 1835 obdržel doktorát teologie ve Wroclavi a stává se rektorem lycea. Je jmenován soudcem církevního soudu a apoštolským notářem. Od roku 1843 se stává kanovníkem kapituly Varminské ve Fromborku. Zemřel 31.3.1851 a je pochován na stejném místě jako astronom Mikuláš Koperník, který v letech 1510-1543 ve Fromborské kapitule též žil a pracoval. Zde konal svá astronomická pozorování a získal nezvratné důkazy pro heliocentrickou soustavu.

  Vraťme se na závěr k nám do Deštné. Stačilo málo a hrob skladatele Karla Ditterse von Dittersdorf bychom dnes na deštenském hřbitově nejspíš nenašli.

Pan Karel Klik (zakladatel provaznického muzea) mi kdysi vyprávěl příběh z života jeho strýce PhDr. Josefa Klika. Ten v 50 letech minulého století objevil ve starém německém časopisu fotografii hrobu Karla Ditterse. V té době byl hrob již téměř zapomenut a náhrobní kámen vyhozen za zdí hřbitova. Pan doktor Klik znám svou láskou k historii si dal tu práci a podle fotografie kámen i s křížkem znovu nalezl a hrob nechal zrenovovat.

Tak až půjdete na procházku na deštenský hřbitov, nezapomeňte se zastavit u hrobu Karla Ditterse z Dittersdorfu, který ve své době slávou předčil Mozarta i Haydna. Pod skladatelovou fotografií uvidíte původní 220 let starý náhrobní kámen s vytesaným rokem Dittersova úmrtí - 1799.                                                                                                                                                                                                                                                                       


Vytvořeno: 28. 4. 2019
Poslední aktualizace: 3. 1. 2020 10:16
Autor: Správce Webu